Umberto Eco cestuje s lososem a čtenář se baví

Slavnému italskému romanopisci vychází posmrtně už druhá kniha esejí. Českému čtenáři ji představuje nakladatelství Argo. Titul Jak cestovat s lososem a jiné eseje obsahuje padesát nejlepších humoristických článků, jež Umberto Eco publikoval v deníku La Repubblica. Glosy, komentáře a delší eseje vytvořil v průběhu více než 35 let. Autor v nich vtipným způsobem předkládá rady, jak se například chovat v knihovně, jak jíst v letadle, jak cestovat vlakem, jak nepoužívat mobilní telefon nebo nemluvit o fotbale. Jejich výběr přichystal sám Eco na sklonku života.

Nakladatelství další sbírkou glos navazuje na loni vydaný soubor sloupků Od hlouposti k šílenství: Zprávy o tekuté společnosti. Toto dílo bylo na rozdíl od  knižní novinky sestaveno z článků určeným pro magazín L´Espresso, stejně jako přímý předchůdce tohoto výběru Poznámky na krabičkách od sirek z osmdesátých a devadesátých let. Nová kniha je oproti té loňské zhruba poloviční. Na dvou stech stranách autor tentokrát neřeší razantně a nekompromisně silná politická a jiná závažnější témata, ale zaměřuje se spíše na témata odlehčená. Podle překladatelky Magdalény Žáčkové tkví rozdíl mezi vydanými spisy především v humoru. „Jak cestovat s lososem  sdružuje texty vtipné, inteligentně úsměvné a většinou s bonusem nadsázky či ironického podtextu,“ říká a pochvaluje si, že překládání z díla tak zajímavého autora jako byl Umberto Eco, byla radost. Na překladu pracovala zhruba půl roku. Podle Žáčkové je Ecův humor chytrý a ironický. „Texty jsou vtipné a postřehy přesné – často vzešly z běžných životních situací, a tak lze konstatovat, že jeho humor je i hluboce lidský,“ myslí si. Vyznění sloupků podle překladatelky nikdy nezajde tak daleko, že by v čtenáři zanechalo rozporuplné pocity, spíše naopak, čtenář po jejich přečtení nabude dojmu, že sloupky vznikaly primárně proto, aby jej pobavily. „A právě v tom spatřuji kouzlo tohoto „lososího“ výboru,“ vysvětluje Žáčková.

Publicista Jaroslav Konáš v recenzi pro Aktuálně.cz přirovnává Ecův humor k satiře Ephraia Kishona. Překladatelka jeho posledně vydané knihy se naopak domnívá, že italský romanopisec a novinář byl natolik výlučnou osobností, že jeho texty nelze k textům jiných autorů přirovnávat. Spisovatelův umělecký rozptyl je navíc natolik velký, že lze těžko mezi sebou porovnávat i jeho vlastní tvorbu. Kromě novinových glos psal Umberto Eco texty beletristické i díla teoretická. „V přeneseném slova smyslu lze konstatovat jedině tolik, že Umberto Eco je ve výboru Jak cestovat s lososem více či méně typický Umberto Eco,“ hodnotí knihu Žáčková. Texty obsažené ve sbírce byly původně určené standardnímu italskému čtenáři novinových sloupků. Podle překladatelky tak textu snadno porozumí člověk, jenž se delší dobu zabývá Itálií, italskou literaturou a obecně kulturou jako takovou. „Autor se při psaní esejí často pohybuje v prostoru velmi specifických dobových italský reálií,“ upozorňuje. Podobně jako u překladu Od hlouposti k šílenství je novinka proto pro srozumitelnost českému čtenáři doplněna o řadu poznámek a vysvětlivek.

Podle slov redaktora nakladatelství Argo Jindřicha Vacka určitě nejde o poslední autorovu knihu. Zdali bude další v pořadí nové vydání již vydaných titulů nebo dosud nevydaná kniha si ale prozatím netroufá říct. „Zatím jsme smlouvu na žádnou jinou nepodepsali,“ dodává.

Jana Halešová