Předchozí článek
Proč nemá Milan Kundera stále Nobelovu cenu?
Publikováno 13 Pro 2010
Nejsou to ani dva měsíce, co Nobelovu cenu za literaturu získal peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa. Slavný český spisovatel Milan Kundera se tak opět slavného ocenění nedočkal. Nabízí se otázka: Proč?
O tom, že Milan Kundera cenu nezíská, bylo rozhodnuto v podstatě již před samotným vyhlášením. Jeho jméno se totiž neobjevilo v žádné významnější predikci. Mezi žhavé kandidáty byli naopak počítáni syrský básník Adonis, japonský romanopisec Haruki Murakami, nebo americký spisovatel Cormac McCarthy. Nobelovu cenu za literaturu nakonec za rok 2010 získal Mario Vargas Llosa, který byl také řazen mezi širší favority. Porota nakonec ocenila jeho „mapování struktur moci a jeho pronikavé zobrazování odporu, revolty a porážky jednotlivce.“
Jednaosmdesátiletý Kundera tak opět odešel s prázdnou. Proč? Jde přeci o jednoho z nejznámějších spisovatelů na světě. Jeho romány si získaly respekt prakticky všude, kde vyšly. Jen těžko byste dnes hledali vlivnějšího autora. Jeho knihy se staly inspiračním zdrojem pro umělce na celém světě, dokonce byly několikrát i zfilmovány, přesto v uplynulých letech dostali přednost jiní. V roce 2008 se dokonce v souvislosti se slavným oceněním skloňovalo jméno Arnošta Lustiga. I z toho je zřejmé, že s udělováním Nobelovy ceny za literaturu není něco v pořádku. Lustigovo literární dílo jistě své kvality má, srovnávat ho ovšem s dílem Kunderovým, rozhodně nelze. Kundera totiž svého českého kolegu na všech frontách výrazně převyšuje. Ať již jde o výrazové prostředky, logickou vytříbenost či obsahovou stránku.
Zásadním problémem, který brání Kunderovi k získání slavného ocenění, je zejména zpolitizování Nobelovy ceny za literaturu. Podíváme-li se totiž na seznam posledních deseti laureátů tohoto ocenění, zjistíme, že řada z nich, ho ve skutečnosti dostala spíše za své politické názory, než za literaturu. Příkladem může být Orhan Pamuk, Herta Müllerová, Gao Xingjian nebo i letos oceněný Mario Vargas Llosa. Všichni zmínění se totiž ve svých dílech více či méně politikou zabývají. Je však otázkou zdali někoho v budoucnu bude zajímat složitý vztah Turecka k Evropě, jemuž se ve svých dílech věnuje Orhan Pamuk či problematika německé menšiny žijící v Rumunsku, o níž zase píše Herta Müllerová. Důvodně lze o tom ale pochybovat.
I Kundera se v několika svých dílech politiky dotýká, činí tak však nepřímo a zpravidla mnohem obecněji. To je také zřejmě největší rozdíl mezi jeho dílem a knihami výše zmíněných autorů. Kundera totiž nikdy nemoralizuje, neříká nám, co je správné a co špatné. Pouze popisuje svět a snaží se ho pochopit. Právě to je také zřejmě jeden z důvodů, proč český spisovatel stále na slavné ocenění marně čeká. Jeho pozici při udělování Nobelovy ceny jistě nevylepšil ani nedávný skandál s jeho údajnou spoluprací s STB.
Zde se opět projevila typická česká malost. Zatímco v zahraničí sklízí Kundera obdiv a slávu, u nás v Čechách je tomu přesně naopak. Bohužel to není jev v našich dějinách nijak ojedinělý. Podobný osud kupříkladu potkal i Emu Destinnovou, jež si v průběhu života vysloužila uznání po celém světě, jen doma ne. Celá kauza kolem Kunderovy údajné spolupráce s STB utichla stejně rychle, jako vznikla. Redaktoři týdeníku Respekt totiž nepředložili jediný věrohodný důkaz o spolupráci českého spisovatele s tehdejší tajnou bezpečností. Jejich závěry se totiž opíraly pouze o sérii domněnek a spekulací. Výsledkem této kauzy ale bylo nevratné poškození dobrého jména českého spisovatele, které je dnes bohužel takřka podmínkou pro udělení Nobelovy ceny. Kundery se nakonec museli zastat až zahraniční spisovatelé v čele se slavným latinskoamerickým spisovatelem G. G. Márquezem. Češi se tak zřejmě nemalou měrou zasloužili o to, že Kundera slavné ocenění nikdy nezíská.
Snad ale nakonec přeci jen zvítězí literatura nad politikou a českou malostí a Kundera se přeci jen dočká. Určitě by si to zasloužil. Ne za svůj život, ale za své knihy!
Pavel BestA
Z Vašeho článku mám dojem, že Vám je úplně jedno zdali Kundera byl, nebo nebyl donašeč a práskač. Podle mě to ale jedno není. Žili jsme tady přes čtyřicet let zavření a šikanovaní jednou politickou stranou, kterou ani po roce 1989 nezrušili a tenhle člověk ji v jejích zvěrstvech možná pomáhal. Co na to říci? Prostě hrůza!
Tyhle rozhořčené komentáře píší podle mých vlastních zkušeností zpravidla největší nohsledi minulého režimu. Jak se říká potrefená husa nevíce kejhá. Přijde mi, že se u nás neustále opakují dějiny. Úplně stejně v 50. letech lidé nadávali na 1. republiku a honili si triko, že to byl příšerný režim, který vykořisťoval lidi a že oni proti němu bojovali málem se zbraní v ruce. Po roce 1989 je to stejné, člověk má málem pocit, že tady žilo 15 milionů antikomunistů a ti co je náhodou volili, tak činili jen z donucení. Je to trapné. Článek se mi moc líbí. Myslím, že trefně komentuje situaci při udělování Nobelovy ceny a pouští se i do české malosti.
Zajímavý článek.
Češi jsou už prostě takový národ. Neváží si svých velikánů…
Kundera patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele ale tento článek mě téměř rozlostnil. Myslím si, že první kdo se začal distancovat byl právě Kundera. Tvrdit, že Češi mohou nemalou měrou za to, že Kundera nedostane NC je více než přehnané. Pokud jde o kauzu údajné spolupráce s STB je přirozené, že v Čechách je reakce silnější než v zahraničí. To ale jistě neukazuje na českou malost.
Odsoudit Kunderu mohou jen „Češi“,kteří sami proti režimu nikdy nic neudělali,jen mají plnou hubu keců …!!!