Znovuobjevovat pozapomenuté „velikány“ let minulých je v poslední době hodně v kurzu. V Topičově salonu se v těchto dnech pokoušejí kupříkladu vzkřísit zašlý lesk černobílých snímků českého fotografa Alexandra Paula.

Stále častěji se zejména v českých luzích a hájích můžeme setkat s urputnou snahou objevit v záhybech minulosti nějaký zaprášený skvost a vynést ho znovu na světlo boží. Práce je to jistě záslužná. Historie je však kupodivu až na drobné výjimky dosti spravedlivá; ti, kteří mají být zapomenuti, jsou zapomenuti, ti, kteří mají přežít, nakonec přežijí. Nalézt proto ztraceného génia a jeho věci je přinejmenším velmi složité. Marně se o to v posledních letech snaží kurátoři Národní galerie. Z Joži Úprky prostě Picassa neuděláte. A kdo mi nevěří, nechť vezme jeho obrazy do Paříže a zkusí je tam nabídnout nějakému zavedenému galeristovi. Pravděpodobně se mu vysměje.

Vraťme se ale k našemu Alexandru Paulovi. Pokud Vám toto jméno nic neříká, nevěšte hlavu, nejste rozhodně jediní. Bez mučení se přiznám, že ani mně není toto jméno povědomé. Hanbím se za to rozpaky. Přitom šlo zřejmě o významného československého fotografa. Tedy alespoň podle vševědoucí wikipedie. Narodil se v roce 1907 v Rakovníku, když mu bylo pouhých 14 let, nastoupil jako učedník do ateliéru Jindřicha Zelenky a následně pracoval v agentuře Centropress. Ve 30. letech pak společně s Františkem Illkem a Pavlem Altschulem založil vlastní agenturu Press Photo Servis. Jádrem jeho tvorby se následně staly reklamní fotografie a snímky památek. Právě ty druhé jmenované si můžete, navštívíte-li v těchto dnech Topičův salon, prohlédnout.

V příjemně prosvětlených prostorách galerie jich najdete vskutku požehnaně, možná dokonce víc, než by bylo zdrávo. Jejich ústředním tématem jsou, jak již bylo jednou řečeno, nejvýznamnější české respektive československé architektonické památky. Vedle snímků Svatého Mikuláše, nebo Staroměstského orloje, zde totiž visí také obrázky Spišského hradu, nebo nedávno vyhořelé Krásné Horky, které leží na Slovensku. Soubor snímků s názvem Český barok připravoval Alexandr Paul od 30. let minulého století pro edici Documenta Bohemiae Artis Phototypica, která spatřila světlo světa v roce 1944. Naposledy byl přitom vystaven v roce 1969.

Po více jak 40 letech si ho tak opět může prohlédnout i širší veřejnost. Výstava v lecčem připomene právě probíhající expozici Jana Reicha, jež je k vidění na Pražském hradě. Také přede dvěma lety zesnulý pražský rodák se totiž pokoušel zachytit svým fotoaparátem nejvýznamnější tuzemské památky. Je třeba objektivně přiznat, že se mu to podařilo výrazně lépe, než Alexandru Paulovi. Reichova šíře námětů je navíc výrazně pestřejší, než v případě jeho staršího kolegy. Z Paulova díla si návštěvníci Topičova salonu budou moci ještě prohlédnout snímky Voskovce a Wericha a automobilových závodů.

Hodnocení:

Zachytit co nejvěrněji krásy naší vlasti se pokusilo bezpočet umělců, včetně fotografů. Jen málokterým se to ale povedlo. Před třiceti lety zesnulému Alexandru Paulovi se to podařilo tak napůl. Jeho snímky mají i přes nezpochybnitelnou kvalitu spíš dokumentární hodnotu.

Výstava potrvá od 17. 7. 2012 do 17. 8. 2012

Kde:
Topičův salon
Národní 9, 1. patro
110 00, Praha 1

Otevřeno:
pondělí – pátek 10.00 – 17.00

Vstupné:
Plné: 40,-Kč
Snížené: 20,-Kč

68%

Pavel BestA