Alice Munroová

Útěk

Soubor osmi povídek Alice Munroové ověnčené Man Bookerovou cenou za literaturu, přináší takřka dokonalý popis toho, co ženy v běžném životě prožívají.

Pokud kanadskou spisovatelku něco skutečně zdobí, pak schopnost mistrovsky vykreslit psychiku žen, rozebrat jejich činy, pocity a dění okolo nich. To vše navíc citlivě a pravdivě. A právě v nenásilnosti a lehkosti s jakou to dělá, dřímá půvab autorčiných děl. Munroová tak čtenáři předkládá přesný obraz ženské duše. Její hlavní postavy nejsou žádné hrdinky, koneckonců sama Munroová se za žádnou nepovažuje. S pokorou jen popisuje jejich každodenní starosti, trápení a touhy. Vytváří tak mozaiku složenou z běžných i osudových okamžiků, která se blíží filmovému vyprávění, v němž kamera zachycuje všechny detaily, včetně těch zdánlivě nepodstatných. Tento způsob líčení pak velmi věrně vystihuje maličkosti, s nimiž musíme po celý život bojovat. Hrdinky z povídek Alice Munroové nesvádějí heroické zápasy s osudem, ale naopak se prokousávají každodenními problémy, od menstruačních bolestí, přes zápasení s vložkou až po ztrátu kabelky s penězi a se zpátečním lístkem z cizího města.

Přesto povídky nepostrádají na dramatičnosti a zajímavosti. Děje se tak ale mnohem méně násilně, než v podobných případech. Nedějové pasáže se zde mísí s překvapivým sledem událostí, z nichž není cítit ani špetka vykonstruovanosti. To je také největší pozitivum celé povídkové knihy. Právě z nenásilného obrazu ženských prožitků se totiž vynořují ty nejpřekvapivější momenty. Tím se Munroová zásadně liší od všech spisovatelů, kteří sází pouze na jednoduchý popis obyčejných lidských zážitků. Vypointovanost a promyšlenost příběhů kanadské prozaičky čtenáře jistě příjemně překvapí.

Náhlé zvraty a spádovitost je často v ostrém kontrastu se začátkem povídky. Ten je totiž zpravidla méně dějový a někdy i malinko zmatený. Čtenáři tak může chvíli trvat, než se v příběhu zorientuje. Posloupnost děje si totiž musí poskládat sám. Munroová čtenáři předkládá pouze kousky obrazu, který si sám postupně dává dohromady. Aby zdůraznila některé důležité okamžiky, umisťuje je hned na začátek povídky a v průběhu vyprávění k nim opět dospěje. Tím čtenáři přibližuje některé události ze dvou různých úhlů. Se stejnou hravostí kanadská spisovatelka vymýšlí i názvy jednotlivých povídek. Název knihy je zároveň názvem jedné z nich, přesto ale souvisí prakticky se všemi publikovanými povídkami. Stejně tak se dá říci, že názvy jednotlivých příběhů souvisí se zbytkem knihy.

Titulní příběh Útěku vypráví o ženě, která není schopna opustit svého agresivního manžela. Motiv útěku však najdeme i v příběhu matky, od níž odejde dcera či v dalších příbězích žen, které se snaží utéci před stereotypem či předem daným osudem. Stejný motiv je koneckonců cítit také na konci všech povídek, kdy nám autorka přibližuje život hlavních hrdinek po dvaceti či třiceti letech.

Útěkem Alice Munroová jenom potvrdila, že oceňovanou autorkou je právem. Intimní obrazy žen v osmi povídkách ve čtenáři probudí nové poznatky. Duševní obnaženost autorčiných hrdinek nás posune o něco hlouběji ve vnímání ženské duše.

Vydavatelství:
Paseka

Rok:
2011

85%

Alžběta Bublanová