Předchozí článek
Bublanová vydala působivou literární prvotinu
Publikováno 29 Čvn 2012
0 komentářů
Život v moderním světě je uspěchaný, leckdy bezbarvý a až stereotypně se opakující. Lidé v něm jen těžko hledají nějaký hlubší smysl života. Alespoň tak ho ve své sbírce vykresluje nadějná česká spisovatelka Alžběta Bublanová.
Prosadit se na literární scéně není dnes nijak jednoduché. Brněnské rodačce Alžbětě Bublanové se to ale podařilo. Vděčí za to svému talentu a také nedávno udělené ceně Karla Hynka Máchy, díky níž se její povídková prvotina mohla dostat na pulty českých knihkupectví. „Vzhledem k tomu, že jsem se v nedávné době neúspěšně snažila svou tvorbu nabídnout různým nakladatelstvím, tak tato cena pro mě znamenala hodně. A to jak samotný fakt ocenění, který vás na chvíli vyzvedne kamsi do výšky, tak i skutečnost, že mi vydali knihu,“ nechala slyšet osmadvacetiletá autorka krátce po obdržení Máchovy růže. Vydavatelství Dauphin, které jí sbírku povídek Čtyři stěny vydalo, si přitom může mnout ruce. Na prvotinu jde totiž o dílo až překvapivě komplexní a vyzrálé.
Citová vyprázdněnost, vyprahlost, neschopnost někoho milovat, udržet si práci, najít si nějaký životní cíl. To jsou hlavní náměty, s nimiž se v nedlouhé sbírce o 144 stranách můžeme setkat. Spíše než o povídky jako takové jde o drobné črty, střípky, miniatury vytržené z kontextu, které navodí určitou atmosféru, ukážou jistý výsek z dnešního hektického světa a pak stejně rychle jako začaly, také skončí. Celkem jich v knize najdeme 20. Tematicky jsou pak rozděleny do sedmi kapitol.
Typická je pro povídky nejen podobná námětová složka, ale i jazyková úspornost, snaha o živý hovorový jazyk a rychlý tok děje. Zápletky jsou ve své podstatě banální, o to však uvěřitelnější. Snahou autorky totiž nebylo stavět nějaké vzdušné zámky, ale ukázat svět takový jaký je. Jednotlivým textům proto velmi často chybí pointa. Tu si můžeme jen domýšlet. Je otázkou jak by povídky působily samostatně, společně však vytvářejí ucelený vesmír, či spíše drobnou mozaiku lidského odcizení.
„Moje povídky mají několik společných prvků, ale přesto bych zdůraznila jejich rozličnost. Některé se dotýkají klasických témat, jako jsou smrt, život, vztahy mezi rodiči a mezi partnery. Někdy se projevuje už jakýsi sarkasmus, který nahrává životnímu postoji, že nic není tak vážné, a povídky dostávají hravější ráz,“ říká o nich sama autorka. Z onoho rámce poněkud vybočují tři povídky, a sice Žádost, Velká tlustá paní a Přijelo další auto, které se pohybují na hraně ironické absurdity a někomu tak mohou připomenout texty Franze Kafky.
Hodnocení:
Literární prvotiny zpravidla trpí mnoha neduhy. To však rozhodně nelze říci o sbírce povídek Čtyři stěny od Alžběty Bublanové. Ta se totiž obvyklým nováčkovským chybám a častým klišé obloukem vyhýbá. Nezbývá, než smeknout a pochválit.
Vydavatelství:
Dauphin
Rok:
2012
Pavel BestA
