Amesoeurs

Amesoeurs

Amesoeurs si za dobu své existence vysloužili status kultu i přesto, že doposud nevydali žádnou dlouhohrající nahrávku. V březnu tohoto roku vyšlo první a podle dostupných zpráv i poslední album těchto Francouzů, které nabízí porci velice příjemné a emocemi nabité hudby.

Kapela Amesoeurs sdružená okolo Neigeho, jinak také tvůrce projektu Alcest a člena black metalových Forgotten Woods, za dobu své existence oficiálně vydala pouze EP Ruines Humaines a split CD s Valfunde a obě nahrávky byly posluchačskou obcí přijaty velice kladně, takže očekávání debutového alba bylo obrovské. Po jeho poslechu můžeme konstatovat, že Amesoeurs nám naservírovali svůj typický materiál, ve kterém se mísí black metal, post-punk, shoegaze a post-rock.

Amesoeurs svůj zvuk staví především na kytarách, které post-rockově laškují s jednoduchými motivy, nebo pomocí nich tvoří kytarové stěny na pomezí black metalu a shoegaze. Vliv black metalu je na albu stále patrný, na rozdíl od posledního počinu Alcest, který se víceméně zcela nesl v shoegaze režii, ale jeho podíl se opět o trochu zmenšil. Čistě black metalovou skladbou je pouze sedmá Trouble (Éveils Infâmes), která desku předěluje, ve skladbách Gas in Veins nebo Hurt je black metal stále patrnou složkou a ostatní skladby tento žánr nesou už jen ve stopovém množství. O vokál se opět dělí Neige a zpěvačka Audrey, ale v žádném případě nelze říci, že rovným dílem. Desce Amesoeurs totiž dominuje čistý vokál Audrey, který umí něžně hladit posluchačovy sluchovody, ale pokud je třeba, dokáže posluchače i zchladit vřískotem jako od proslulé Viktorky a to vše opět ve skvěle do hudby padnoucí francoužštině.

Pokud pominu projekt Alcest, jemuž je tvorba Amesoeurs pochopitelně poměrně blízká a jednotlivé inspirační zdroje z výše uvedených žánrů, pak mi deska Amesoeurs lehce připomíná loňské album Temporary Antennae britského projektu Caїna , na kterém se post-rock a black metal podobně propojoval a to včetně minoritního podílu black metalu. V žádném případě však nelze říci, že by deska Amesoeurs byla pouhopouhý plagiát; na to jsou si obě alba dostatečně vzdálená.

Dramaturgie celého disku je dobře poskládána a album ke konci nenudí, ale vrcholí stejnojmennou skladbou, která působí až optimisticky, aby po ní veškerý optimismus byl zadupán do země přívalem energie poslední skladby Au Crépuscule de Nos Rêves, která příkladně kombinuje post-rockový a black metalový vliv. Po jejím skončení se dočkáme ještě hidden tracku (tuhle módu bych zakázal) v podobě elektronického outra, jímž se podle všeho kromě této desky uzavírá i hudební kariéra Amesouers.

Amesoeurs navázali na své předcházející počiny, zdrželi se nějakých velkých překvapení a natočili nadprůměrnou desku, která může díky své konstrukci zaujmout posluchače mnohých žánrů.

Rok vydání:
2009

Vydavatelství:
Code 666 / Profound Lore

Seznam písní:

Gas in Veins
Les Ruches Malades
Heurt
Recueillement
Faux Semblants
I XIII V XIX XV V XXI XVIII XIX – IX XIX – IV V I IV
Trouble (Éveils Infâmes)
Video Girl
La Reine Trayeuse
Amesoeurs
Au Crépuscule de Nos Rêves

80%

-jt-