Animal Collective

Merriweather Post Pavilion

Navzdory mému vrozenému optimismu si dovoluji tvrdit, že více než pět stejně dobrých alb jako Merriweather Post Pavilion (dále MPP) už letos s největší pravděpodobností nevyjde. Je to možná kruté vůči plánovaným deskám a budu moc rád pokud mě nějaká z nich překvapí, ale…

Pokud Vás hned první pohled na obálku tohoto disku upoutal, pak vězte, že stejně hypnotický jako přebal je i hudební stránka samotného alba. A jak už to u podobných pochutin bývá, tak i zde je každá další chvilka pomazlení s tímto produktem vykoupená rostoucí závislostí.

Hoďte za hlavu předsudky, že poslouchat Animal Collective je momentálně v módě a chlubit se náklonností k této bandě je povinností všech intelektuálů a pseudointelektuálů. Prostě si tu desku pusťte a nechte ji na sebe opakovaně působit a uvidíte, jak s vámi MPP zacvičí.  Jako jeden z  důkazů, že se při střetnutí s MPP setkáváme s opravdu originální záležitostí, může sloužit i nekonečná snaha kritiků a posluchačů o zaškatulkování Animal Collective do nějakého ze stávajících hudebních stylů, leč to je věc velice zapeklitá. Jaké tedy nové album je?

Oproti raným deskám se tvář kapely poměrně hodně změnila. Odlišnosti lze hledat hlavně v celkovém soundu kapely, ze kterého úplně zmizely kytary, a přesunul se do popových a tanečních sfér. V mnoha pasážích nového alba tak lze zaslechnout pokřivené elektronické beaty nebo dokonce techno rytmus, ale celkový výsledek nejvíce připomíná  alternativní pop. Tomuto faktu nahrává hlavně zpěv, který se odprostil od skřeků, dřívějšího erbovnímu znaku Animal Collective, a kapela nyní vokální linky prezentuje výhradně skvělým čistým zpěvem. Právě vokální linky a vokální harmonie jsou tentokráte neuvěřitelně chytlavé a právě díky nim zpočátku posluchač propadá kouzlu této desky. Obrazně řečeno je to taková vstupní brána do světa MPP . Pod těmito taháky, které každé písni na albu dodávají hitový potenciál a až nakažlivě optimistickou náladu, se rozehrává množství různých pazvuků implantovaných do často repetivních, hutných ústředních motivů, takže výsledek opět působí značně psychedelicky a odlišně od současné produkce. MPP zní jinak než předchozí alba, přesto řetězec DNA svých stvořitelů nepopírá a na scéně pak působí jako velice příjemné zjevení.

Vypichovat nějaký konkrétní hit z této desky je téměř nemožné, leč kapela samotná jako první singl vybrala píseň My Girl, příjemnou popovou písničku, k níž natočila i videoklip. Dodávat, že i klip samotný je naprosto dotažený a okouzlující je zajisté  zbytečné.

Nebo obhajoba, chcete-li. Pod recenzí svítí poměrně vysoké číslo, což v žádném případě není způsobeno okouzlením z prvního setkání s kapelou ani prvnotním nadšením. Kapelu totiž znám již z předminulé řadovky a novinku už minimálně podvacáté točím, aniž by jevila nějaké známky oposlouchání. Jak jsem již naznačil v úvodu, máme co dočinění s horkým kandidátem na desku roku a s jednou z nejlepších desek této dekády. Na co tedy čekáte, běžte si pořídit Merriweather Post Pavilion.

Rok vydání:
2009

Vydavatelství:
Domino records (česká distribuce Day After records)

Sestava:
David Portner (Avey Tare)
Noah Lennox (Panda Bear)
Brian Weitz (Geologist)
Josh Dibb (Deakin)

Seznam písní:
In the Flowers
My Girls
Also Frightened
Summertime Clothes
Daily Routine
Bluish
Guys Eyes
Taste
Lion in a Coma
No More Runnin
Brother Sport

95%

-jt-