Antonín Kratochvíl

22. 6. 2012 – 9. 9. 2012

Domovina

Cenami ověnčený fotograf Antonín Kratochvíl prožil většinu života v emigraci. Během let stihnul procestovat půl světa. Možná právě proto se v nejnovější výstavě pídí po tom, co je to vlastně domov.

Pouť komorní expozice nezačala v České republice, jak by se někdo mohl domnívat, ale tak trochu paradoxně i symptomaticky zároveň ve Spojených státech, kde Kratochvíl dlouhodobě žil a měl i zdejší občanství. Od 22. června je však k vidění v prostorách galerie Leica v centru Prahy. Ve třech nevelkých místnostech si návštěvníci mohou prohlédnout více jak dvacet černobílých velkoformátových snímků pořízených jak v našich luzích a hájích, tak v těch nejzazších a nejodlehlejších koutech dnešního světa.

„Fotografování pro mě bylo léčebnou kúrou. Psychoterapií. Bylo cestou zpět a pokusem postihnout a pochopit sebe sama, svou zemi a místo, odkud přicházím… Svoje pocity jsem mohl ukládat do fotografií. V tom jsem měl štěstí,“ říká o své práci sám Kratochvíl. Na svět přitom přišel před více jak pětašedesáti lety v provinčních Lovosicích, odkud se však musela rodina krátce po nástupu komunistů k moci v roce 1949 odstěhovat do pražského Karlína. Když pak v roce 1967 nemohl Kratochvíl z politických důvodů pokračovat ve studiu, rozhodl se svojí vlast opustit. Nejdříve odešel do Holandska a později do Spojených států. V sedmdesátých letech pak začala jeho věčná pouť světem.

To koneckonců dokumentují i vystavované snímky. Najdeme zde kupříkladu fotografie pořízené v Iráku, Afghánistánu, nebo na Kubě. Právě v posledně zmiňované zemi se Kratochvílovi podařilo zachytit hledáčkem svého fotoaparátu procesí sv. Lazara, jehož účastníci se modlí za uzdravení nemocných. Ústřední postavou snímku je muž plazící se po zemi, který na svých bedrech táhne syna. Z Afghánistánu pak pochází neméně dramatická fotka chlapce popáleného napalmem, který na následky zranění nakonec zemřel. Podobně bezútěšné jsou i snímky mapující život, či spíše jeho zbytky v okolí jaderné elektrárny Černobyl.

„Měl jsem hodně výstav, ale nikdy jsem se nezabýval domovem, to máte v hlavě. Žil jsem 45 let na různých místech, ale zjistil jsem, že doma je tady,“ nechal se přednedávnem slyšet Kratochvíl, který od loňského roku opět žije a bydlí v České republice. Oproti poslední velké pražské výstavě, kterou měl v roce 2010 v Mánesu, a na níž byly k vidění nepříliš přesvědčivé snímky ruské zlaté mládeže, nabízí Leica Gallery výrazně kvalitnější část Kratochvílovy tvorby. To odkládá i seznam cen, které si za ně český rodák v minulosti odnesl. Jen World Press Photo s nimi opanoval v různých kategoriích v letech 1997, 1998 a 2003. V roce 1999 ho navíc prestižní časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.

Útulné prostory Leica Gallery Prague zaplnila rozsahem nevelká, avšak velmi působivá expozice o hledání domova i sama sebe. Kratochvíl v ní dokazuje, proč je mnohými kritiky považován za jednoho z nejlepších českých fotografů současnosti.

Výstava potrvá od 22. 6. 2012 do 9. 9. 2012

Kde:
Leica Gallery
Školská 28, Praha 1

Otevřeno:
pondělí – pátek: od 11 do 21 hodin
sobota – neděle: od 14 do 21 hodin

Vstupné:
Plné: 70,- Kč
Snížené: 40,- Kč

88%

Pavel Besta