Zbrusu nová deska Places of Worship norského trumpetisty Arve Henriksena je album, které posluchače zve k mimotělní zkušenosti a astrálnímu cestování bez halucinací a šarlatánství.

Není lepšího společníka na zimní období, než nová kolekce norského hudebníka Arve Henriksena. V době, kdy jsou nebohému člověku servírovány koledy s takovou četností, že to hraničí až s technikami vymývání mozků a tato série koled je jen občas přerušena nějakou ohranou vánoční písní, jejíž míra odpornosti s každým dalším opakováním přesahuje snad i odstrašující případy interpretace klasických hudebních děl popovými a rockovými interprety, je poslech tohoto alba oázou klidu a potřebným únikem někam jinam.

O kvalitách hudebních děl zástupců skandinávské jazzové scény toho již na těchto stránkách i jinde bylo řečeno mnoho a nechci, aby zde něco nasvědčovalo tomu, že se jedná pouze o bezmyšlenkovitou adoraci a nekritický obdiv, ale nedá se nic dělat a samotní hudebníci mi většinou nedávají jinou možnost, než chválit a chválit (čímž pochopitelně mé sarkastické Já trpí a dusí se jedovatými slinami, které není kam a na koho odplivnout!). Alba, pod nimiž je Henriksen podepsán, jsou už dlouhou dobu zárukou té nejvyšší kvality a řádka hudebníků, s nimiž tento trumpetista spolupracoval, je vskutku úctyhodná (David Sylvian, Nils Petter Molvær, Terje Rypdal, Jon Balke nebo legendární baskytarista Led Zeppelin John Paul Jones). Již na prvním sólovém albu Sakuteiky (2001) nasadil Henriksen kvalitativní laťku poměrně vysoko a poprvé představil svůj vyzrálý hudební výraz, který byl vepsán do podoby pozoruhodného imaginární tetragonu, v jehož rozích se skrývají Jan Garbarek, Nils Petter Molvær, Supersilent a world music (evropská i asijská). První, geniální saxofonista Garbarek proto, že všem svým následovníkům ukázal, jak jazz propojit s typickou severskou melancholií a zasadit jej do skandinávského rámce. Druhý díky tomu, že se stal Henriksenovi mentorem, který mu mimo jiné otevřel cestu i k čtvrtému z vrcholů inspiračního čtyřúhelníku a souboru Supersilent pak proto, že právě v něm započal tento talentovaný trumpetista svou kariéru a položil tak základy svého budoucího směřování.

Druhá sólová deska Chiaroscuro (2004) ještě v mnohém překonala kvalitní debut a následující nahrávky Strjon (2007) a Cartography (2008) (jediné album, které nebylo vydáno domovským labelem Rune grammofon nýbrž uznávaným vydavatelstvím ECM Records), se nesou na vlnách velmi kvalitní skandinávské atmosférické hudby. Na své další album nechal tento Nor své příznivce čekat dlouhých pět let, až na sklonku tohoto roku vydal nahrávku Places of Worship. A novinka je přesně taková jak by její název mohl napovídat, tedy vznešená a hodná uctívání. Od prvotního okouzlení při premiérovém poslechu se ani s těmi dalšími nevytrácí pocit, že se jedná o další velice kvalitní dílo a osobně z něj mám tak dobrý pocit, že bych Places of Worship bez zaváhání označil jako doposud nejlepší nahrávku tohoto Nora a postavil bych ji na roveň výtečné desce Hamada od Nilse Pettera Molværa, která sice pro některé příznivce NPM znamenala mírný odklon od jeho hudebního hledačství, ale například pro mne se díky svému charakteru a koncepci stala jednou z nejlepších nahrávek posledních let. A kvalita nakonec není tím jediným, co desky Places of Worship a Hamada spojuje. Na obou těchto nahrávkách se totiž podílela dvojice Eivind Aarset a Jan Bang, která mimochodem v loňském roce vydala výtečnou desku Dream Logic (o které jsme na těchto stránkách také referovali), a jak vidno, tak ze spolupráce těchto hudebníků se rodí opravdové perly. V případě kytaristy Aarseta je sice vklad na desku Places of Worship roven účinkování ve dvou skladbách a oproti albu Hamada se nedočkáme žádného divokého burácení, ale i díky jeho kytaře je tato deska tak kouzelná. Její předností je především to, že ač je celá kolekce vyrovnaná, poklidná a nic z ní nevyčnívá, tak při bližším poslechu je patrné, jak je pestrá a navzdory své poklidnosti většina skladeb disponuje potřebným vnitřním napětím a řada z nich je zajímavě vygradována.

Z hudebního hlediska jde opět o funkční spojení samplovaných zvuků s nástroji živými i elektronickými. Kromě zmíněných hudebníků je dosaženo oné pestrosti prostřednictvím hostování celé řádky hostujících muzikantů, jejichž rozsah sahá od Erika Honoré, který se postaral o část oné elektronické složky Places of Worship, přes smyčcový kvartet nebo hostování pianisty Jona Balkeho, až po příspěvek The Norwegian Wind Ensemble. Celou deskou prostupuje perfekcionismus a je patrné, že každý zvuk a každá nota je tam, kde má být, ale navzdory tomuto faktu, tomu že nahrávka pochází ze Skandinávie a tomu, že je zasvěcena uctívaným místům, je jednoduché ji podlehnout a nechat se pohltit její atmosférou. Places of Worship má totiž duši a ani v nejmenším nepůsobí odtažitě.

Hodnocení:

Aktuální nahrávka Arve Henriksena je další porcí velmi kvalitního atmosférického nu jazzu, který dokáže posluchače zcela uhranout a nechat ho na čas prchnout z hektického světa jímž je obklopen. To je pak možná největším úskalím této desky a nezbývá než doufat, že se z posluchačů, kteří budou opakovaně unikat do makrosvěta této desky, nestanou samotářští asociálové.

Rok vydání:
2013

Vydavatelství:
Rune grammofonSeznam skladeb:
Adhān
Saraswati
Le Cimetière Marin
The Sacristan
Lament
Portal
Alhambra
Bayon
Abandoned Cathedral
Shelter from the Storm

94%

-jt-