Soutěž o berlínské Muzeum 20. století vstoupila do finále
Hlavní město Německa by se v dohledné době rádo pochlubilo novou galerijní budovou. V roce 2014 proto vypsalo architektonickou soutěž na výstavbu Muzea 20. století, jež právě vstoupila do jedné ze svých posledních fází. Ze 460 návrhů totiž porota přednedávnem vybrala desítku projektů, které si to rozdají o vítězství.
Budova Muzea 20. století by měla vyrůst v centru města, na mimořádně exponovaném místě takzvaného Kulturfora nedaleko Potsdamer Platzu, kde se nachází dvojice moderních architektonických skvostů. Město totiž pro její výstavbu vyhradilo parcelu mezi Muzeem moderního umění od Miese van der Roheho a budovou filharmonie, kterou v 60. letech uplynulého století postavil Hans Scharoun. „Projekt nabízí jedinečnou šanci získat zde nejen krásné muzeum, ale také urbanisticky dotvořit důležité, zatím však stále ještě nedokončené místo,“ prohlásil Herman Parzinger, prezident nadace Pruského kulturního dědictví, jež s nápadem na stavbu muzea před lety přišlo a jež ho následně bude spravovat. Náklady na vznik nové galerie byly vyčísleny na 200 milionů eur, tedy přes 5 miliard korun. Ty pro nadaci ze státního rozpočtu vyčlení Spolkový sněm. Stavět by se začít mělo příští rok. První návštěvníky zřejmě Muzeum 20. století oproti původnímu plánu přivítá ne za pět, ale již za čtyři roky, tedy někdy na sklonku roku 2020.
Výstavba bude probíhat souběžně s rekonstrukcí Muzea moderního umění. O té se nahlas začalo mluvit již v roce 2012, přistoupilo se k ní ale až loni. Od té doby je jeden z nejvýznamnějších berlínských výstavních objektů uzavřen. Poslední akcí, která zde proběhla, byl velkolepý osmidílný koncert skupiny Kraftwerk, jež vznikla ve stejném roce jako muzeum, tedy v roce 1968. Bohatou sbírku obsahující práce impresionistů, Pabla Picassa, nebo Andyho Warhola, si tak momentálně není možné prohlédnout. Uschovaná v depozitáři by kolekce měla zůstat relativně dlouho – do roku 2019, kdy má oprava skončit. Rekonstrukční práce město přitom nezadalo jen tak někomu, ale svěřilo je do rukou známého britského architekta Davida Chipperfielda. Ten se momentálně nevěnuje jen tomuto projektu, ale zároveň nedaleko Tádž Mahalu staví Mughalské muzeum ze skla a oceli, jak jsme vás nedávno informovali na našich stránkách. V Berlíně navíc finišují práce na jeho další výrazné stavbě. Příští rok by zde na muzejním ostrově měla být otevřena Galerie Jamese Simona.
Komu v Berlíně svěří budování nového Muzea 20. století není zatím jasné. Ze 460 přihlášených návrhů před pár dny porota vedená Arno Ledererem vybrala desítku nejlepších. O které jde, ale odmítl prezident komise uveřejnit. Jen se nechal slyšet, že jde o spíše decentnější projekty. I podle něj totiž díky umístění objektu je „soutěž výrazně složitější a obtížnější než normálně,“ jak poznamenal. Všechny předložené návrhy si v těchto dnech mohou lidé prohlédnout na speciální výstavě v Kulturforu a přemýšlet, které že prošly až do finále. Ten vítězný vyberou porotci z desítky nejlepších realizací letos v zimě. Na jaře by se pak mělo začít s jeho výstavbou. K té nadace Pruského kulturního dědictví sáhla kvůli nedostatku výstavních ploch pro svá mimořádně drahocenná díla. V galerii by tak po otevření měla být k vidění plátna Edvarda Muncha, Maxe Beckmannna, Otto Dixe, nebo Vasilije Kandinského. Podle všeho zde později zakotví také část kolekce Heinera a Ully Pietzschových, která zahrnuje práce Maxe Ernsta, René Magritta, Jacksona Pollocka nebo Joana Miróa.
V úvodu publikovaný návrh si nedovedu moc představit. Je sice moderní stavět dnes lehké vzdušné stavby, ale tady úplně chybí zdi, na něž by mohly být obrazy pověšeny. Ledaže by výstavní sály byly v podzemí. To by ale nebylo moc praktické, navíc tomu nic nenapovídá. Snad se tedy realizace dočká jiný návrh.
každopádně se teď v berlíně tedy neuvěřitelně staví. celý takzvaný muzejní ostrov by měl projít jakousi rekultivací a renovací
Já jsem naopak ráda, že se v Praze moc nestaví a neničí se její neopakovatelné kouzlo a fluidum, které by jinak již dávno ztratila.
Jen aby se z Prahy pak nestal jen mrtvý skanzen, tak jak je tomu v případě Benátek a dalších historických měst.