Předchozí článek
Bernd & Hilla Becher
Publikováno 13 Dub 2012
22. 3. 2012 – 3. 6. 2012
Doly. Hutě.
Vhodným objektem pro hledáčky fotoaparátů nemusí být jen štíhlé věže katedrál, ale také industriální stavby. V Galerii Rudolfinum se nás o tom snaží přesvědčit manželská dvojice Bernda a Hilly Becherových.
Průmyslová revoluce změnila tvář našeho světa k nepoznání. Takřka přes noc začaly po celé Evropě vyrůstat nové fabriky, továrny a další ryze účelové stavby. Postupem doby se pak staly součástí krajiny kolem nás i architektury některých měst. Po dlouhou dobu však stály na okraji zájmu umělců. To se změnilo především až v druhé polovině 20. století. Mohou za to i němečtí fotografové a zároveň manželé Bernd a Hilla Becherovi.
Přesvědčit se o tom v těchto dnech můžete v Galerii Rudolfinum, jejíž výstavní prostory zaplnilo na 95 černobílých fotografií, na nichž jsou z čelního pohledu zachyceny doly a hutě z celého světa, Německem počínaje, Velkou Británií a Spojenými státy konče. Nejsou přitom řazeny chronologicky podle data vzniku, ale podle úplně jiného klíče. Tím je podobnost jednotlivých továren a jejich těžebních či výrobních zařízení. Návštěvník si tak při bližším pohledu může povšimnout drobných nuancí v jejich konstrukci a prostředí, jež je obklopuje. Výsledkem mnohaleté práce manželů Becherových je tak obsáhlá kartotéka mapující s takřka až vědeckou přesností stav industriální architektury ve světě.
Není se ani příliš divit tomu, proč si za námět svých děl vybrali Bernd a Hilla Becherovi právě tato ocelová monstra. Oba dva totiž pocházejí z německého Porúří, které je těmito stavbami doslova poseté. Jako jedni z prvních tak začátkem 60. let začali definovat to, čemu dnes obvykle říkáme konceptuální fotografie. Pro jejich snímky je typická neangažovanost a vysoká míra odtažitosti. Oba slavní fotografové se totiž snaží zachytit tovární skelety bez příkras a lidského rozměru. Je však otázkou nakolik může být taková fotografie nositelem nějakého esteticko-uměleckého poselství a nakolik jde jen o pouhý dokument.
Když se po letech strávených v Paříži vrátil Marc Chagall na nějaký čas zpátky do Sovětského svazu, byl upřímně pobaven snahou některých umělců vytvořit si svébytný styl tím, že se po námětové stránce omezí jen na nějakou specifickou věc. „Od teď už budu malovat jen židle,“ nechal se tehdy údajně slyšet jeden z jeho kolegů. „Vidím, že i k nám už dorazili ismy,“ okomentoval to lakonicky Chagall. Nebylo mu totiž jasné, proč by se někdo měl předem omezovat jen některá témata. Podobná otázka vyvstává i u manželů Becherových. Proč se programově zaměřovat jen na hutě a doly? Neměl by se snad umělec inspirovat vším, co kolem sebe vidí a zmáčknout spoušť svého fotoaparátu vždy, když spatří něco zajímavého?
Hodnocení:
Těžko říct, jak bude budoucnost vnímat dílo manželů Becherových. Lze se však domnívat, že spíše než umělecké kvality nakonec převládnou ty dokumentární. Koneckonců, i přes všechna intelektuální klišé snažící se vysvětlit hodnotu fotografií v povýšení hutních zařízení na autonomní estetické objekty, vždycky půjde jen o snímky továren. Nic víc, nic míň.
Výstava potrvá od 22. 3. 2012 do 3. 6. 2012
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1
Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Vstupné:
Plné: 130,- Kč
Zlevněné: 80,- Kč
65%
Jan Perniš
Průměrná výstava. Musím říci, že jsem čekala více.
Také mě prachobyčejné fotky továren nijak neuchvátily.
Překvapivě nepřekvapivé.
Úplně bych ty fotografie manželů Becherových nezatracoval. Jen se nad nimi musí člověk déle zastavit a trochu více zamyslet. Pak na ně možná budete mít úplně jiný názor.
I kdybych před nimi stál milion let, tak nic víc, než hutě a doly v nich nevykoukám.