Derniéra Black Sabbath se povedla. Zklamal jen Ozzy

Na začátku letošního roku se legendární heavy metalová kapela Black Sabbath vypravila na své zřejmě poslední koncertní turné. Ve čtvrtek večer s ním členové skupiny zakotvili v zaplněné O2 areně, která jim zaslouženě aplaudovala. Derniéra to byla totiž po všech stránkách povedená.

Ještě před dvěma lety se mohlo zdát, že hudební kariéra Black Sabbath ani přes pokročilý věk jejích členů jen tak neskončí. Kapela totiž nahrála mimořádně úspěšnou desku 13, které se povedlo ovládnout americký hudební žebříček. Sabbathi si za ni následně dokonce odnesli hlavní cenu Grammy za nejlepší metalový výkon roku. Frontman kapely Ozzy Osbourne se nedlouho poté nechal slyšet, že by rád natočil ještě jednu dlouhohrající desku. V pořadí dvacátého studiového alba se ale fanoušci Black Sabbath již zřejmě nedočkají. Osbourne totiž později od svého nápadu ustoupil. „Chtěli jsme původně před turné ještě jednu desku natočit, ale to by zabralo tři nebo čtyři roky a to by mi bylo už nějakých zatracených třiasedmdesát,“ vysvětlil, proč se skupina do nahrávání dalšího hudebního opusu již nepustí. Kapela to prostě a jednoduše balí. Po bezmála padesáti letech odchází do zaslouženého důchodu. Než definitivně zavře své hudební šapitó, rozhodli se birminghamští metalisti ještě jednou oblažit svět svými slavnými songy. Turné příznačně nazvané The End Tour odstartovali 20. ledna v Omaze. Z původní čtveřice se ho nakonec neúčastní jen bubeník Bill Ward, kterého na koncertech nahradil Tommy Clufetos. Včera se svým rozlučkovým koncertem zavítali Sabbathi do vysočanské O2 arény a dali tak poslední sbohem České republice.

V uplynulých dnech byla Praha svědkem vystoupení několika hudebních brontosaurů. Minulou sobotu odstartoval svým koncertem život nově vznikajícího festivalu Metronome punkrockový zpěvák Iggy Pop. Přestože michiganskému rodákovi táhne již na sedmdesátku, představil se tu ve velmi dobrém hudebním světle. Jen je otázkou, zda se tu jako obvykle musel producírovat s odhaleným hrudníkem, jak bylo vždy jeho zvykem. Vzhledem k postupujícímu věku by možná bylo na čase image trochu upravit a dát jí důstojnější háv. Ale to jen na okraj. Vystoupení bylo každopádně nesmírně vitální a živelné. Iggy Pop jím dokázal, že ještě zdaleka nepatří do starého železa, kam by ho možná někteří mladší hudebníci nejraději šoupli. To na členech kapely Black Sabbath bylo postupující stáří více patrné. Ozzy Osbourne už vetché cupitání upíra z Nosferatu nemusí nijak imitovat. Sám se tak bohužel normálně pohybuje. Basista Geezer Butler se raději držel zpátky a o žádné velké kreace se nepokoušel. Nejživěji z původní trojice působil kytarista Tony Iommi. Díky dobře zvládnuté dramaturgii a efektním animacím za zády kapely ale chatrnější vystupování nijak zvlášť celkový dojem z koncertu nepoznamenalo. Hlavní totiž byla hudba samotná.

Jako výtečný se dlouhodobě ukazuje tah s bubeníkem. Možná že ani sami Black Sabbath v roce 2012, když Clufetose angažovali, úplně netušili, jak skvělého parťáka v něm získávají. Není divu. Clufetos je nejen geniální bubeník, ale na svět přišel v roce 1979, tedy v době, kdy už kapela vydala osm alb. Detroitský rodák je o několik generací mladší a dodává tak uskupení nejen potřebnou hudební kvalitu, ale i chybějící energii. To se ukázalo i během pražského koncertu. Zatímco Ozzy Osbourne jen ztěžka chytal dech, Clufetos se pustil do náročného sóla, které diváky přivedlo do toho správného varu. Večer ale přesto patřil někomu jinému. Byl jím kytarista Tony Iommi, který i přes svých 68 let, podal fascinující výkon. Chvíle mi díky tomu koncert připomínal one man show. Mimo jiné i proto, že Ozzy Osbourne je už pár let jen stínem kdysi výborného zpěváka. Postupně se sice jeho výkon v O2 aréně lepšil a gradoval. Přesto ale ze svých hlasivek nebyl schopen vydolovat o moc víc než jen chraplavé mečení. Rozlučka nicméně v globálu dopadla dobře. Rozhodnutí Black Sabbath skončit s koncertní a nahrávací činností sice mnoho věrný fanoušků zklamalo, pražské vystoupení však ukázalo, že šlo o správný tah a že byl nejvyšší čas ho udělat. Za rok či za dva by totiž koncert mohl skončit naprostým fiaskem. Tahle se kapela loučí s grácií a stylem. Tedy tak jak má…

-jt-