Posmrtně vydaný román Třetí říše je přesně takový, jaký fanoušci od chilského spisovatele Roberta Bolaña očekávali – plný nenápadných symbolů, literárních pokusů a otázek ohledně nacismu.

Čím ale překvapí, je čtivost. Náročnost experimentálních Bolañových textů totiž nemusí každého nadchnout. I tentokrát jde samozřejmě o kvalitní román, ale napsaný tak rafinovaně, že kdo nechce, ať si čte příběh, který tak nějak krásně plyne, a nemusí v něm hledat nic navíc. To by totiž nebyl Bolaño, aby pod povrch neschoval něco důležitějšího. V Nacistické literatuře v Americe vše schoval do formy obyčejné encyklopedie nacisticky smýšlejících spisovatelů. Ve Třetí říši jde o deníkový záznam pětadvacetiletého Uda Bergera, vášnivého hráče deskové hry Třetí říše, který v hotelu u katalánského pobřeží, kam přijel se svou přítelkyní na dovolenou, tráví téměř veškerý čas bloumáním nad tím, jak se ve hře zdokonalit.

Deníkový záznam přináší nejdříve popis laškovného dovádění jeho přítelkyně Ingeborg, která si volné dny užívá na pláži a v barech s novou známou Hannou a jejím snoubencem Charlym. Ke zvratu dojde, když se Charly jednoho dne ztratí při surfování na moři a Udo Berger se rozhodne zůstat v hotelu tak dlouho, dokud se Charly nenajde, ať živý nebo mrtvý. Zůstává tak sám na prodloužené dovolené, bez své přítelkyně, s vidinou, že ho brzy vyhodí z práce, kam nenastoupil, a se stále menším balíkem peněz. A tady se dostáváme do další roviny, kterou Bolaño chtěl v knize rozehrát. Popis blížícího se rozpadu osobnosti. Z původně spořádaného pracujícího mladíka, německého šampióna ve wargames, se stává troska, která trpí nespavostí, a neví ani, kdy je ráno a kdy noc. „Slunce ještě nevyšlo nebo už zašlo,“ píše si do svého deníku hlavní hrdina, který stojí jen ve slipech na balkoně svého hotelového pokoje, kde už je několik dní sám.

Rozhodnutí použít deníkovou formu přináší vždy spousty příležitostí pro spisovatele, přinejmenším to, že má možnost nitro svého hrdiny zcela odhalit. Další aspekt tohoto žánru je fakt, že čtenář vidí jen to, co vidí právě osoba píšící deník. A to Bolaño skvěle rozehrál. Čtenáři totiž nedluží žádné vysvětlení, a postupné paranoidní chování a zvrácené vnímání světa Uda Bergera musí čtenář prožívat s ním. Bolaño je proslulý bořením zažitých literárních pravidel. Několikrát řekl, že psaní knih je pro něj hraní. Třetí říše drží jako celek pohromadě a čte se opravdu dobře, ale málokterý spisovatel by se do takového pokusu pustil. A přitom je to silný motiv – spojit stále žijící křivdu nacistických hrůz a postupný rozpad osobnosti mladého Němce, který propadl fantaskní hře s motivem druhé světové války.

Jde o symbol? Co tím chce autor říct, když nechá postupně zničit mladého Němce, několik desetiletí po válce? A proč do příběhu zasadil v obličeji spáleného pronajímatele šlapadel, který se rozhodne Uda Bergera v jeho hře porazit? Na žádné otázky Bolaño nedává odpověď. Nechává čtenáře tápat. Jen rozehrává další a další motivy, nenápadně a postupně.

Hodnocení:

Román Třetí říše překvapuje čtivostí a zároveň rafinovaností. Je to román o odcizení, dávné křivdě a o tenké hranici mezi fikcí a skutečností, s dobře zvládnutým popisem postav a otevření psychologického nitra hlavní postavy.

85%

Alžběta Bublanová