Britové získali zpátky vzácný van Dyckův autoportrét
Londýnské Národní galerii portrétů se za vydatné pomoci veřejnosti podařilo koupit zpět nedávno prodaný autoportrét vlámského barokního mistra Anthony van Dycka, který měl zmizet za oceánem a do vlasti se už nevrátit.
Unikátní plátno, které antverpský rodák dokončil v roce 1641 jen několik měsíců před svou smrtí, bylo po dlouhých tři sta let ve vlastnictví jednoho významného ostrovního šlechtického rodu. Jeho současná hlava, hraběte z Jersey se ho však v roce 2009 rozhodl prodat v dražbě. Van Dyckův autoportrét tehdy koupili za 8,3 milionu liber (cca 250 milionů korun) obchodníci s umění Philip Mould a Alfred Bader, kteří ho o čtyři roky později prodali do zahraničí. Jeho novým majitelem se stal americký multimiliardář James Stunt, zeť šéfa Formule 1 Bernie Ecclestona, jehož záměrem bylo obraz vyvést ze země. Proti tomu se však v Británii zvedla vlna odporu a Národní galerie portrétů se rozhodla plátno od Stunta získat.
„Chceme ho koupit pro každého v téhle zemi, ukázat ho veřejnosti a podělit se o něj s celým národem. Jsme pevně rozhodnutí to udělat,“ nechal se tehdy slyšet ředitel Národní galerie portrétů Sandy Nairne. Obraz je totiž nejen umělecky velmi cenný a van Dyck v něm opět dokázal svůj jedinečný a neopakovatelný talent, ale patří také mezi pouhé tři autoportréty, které známý vlámský malíř namaloval během svého pobytu na ostrovech. Antverpský rodák se na něm zachytil z profilu s lehce natočenou hlavou směrem k divákovi. Podle pozvednutého pravého ramene se kunsthistorici domnívají, že se tak stalo přímo při malování. Za zmínku stojí také bohatě vyřezávaný zlatý rám s motivem slunečnic. Původně se mělo za to, že je výrazně mladšího data, než plátno samotné. Z nedávného výzkumu však vyplynulo, že ho van Dyck navrhl sám, nebo se na jeho vzhledu podílel.
Aby galerie obraz získala, vyhlásil její ředitel na konci loňského roku sbírku a založil internetové stránky nazvané Save van Dyck, kde bylo možné k projektu nalézt všechny potřebné informace. Nairneovi se navíc podařilo Stunta přesvědčit, aby autoportrét prodal za 10 milionů liber namísto původních 12 milionů (cca 360 milionů korun), které za plátno požadoval. Největší částkou nakonec do projektu přispěl fond Národního dědictví, který ze svého rozpočtu poskytl na nákup obrazu grand ve výši 6,3 milionu liber. Velmi milým překvapením byl nebývale velký zájem veřejnosti. Na koupi van Dyckova autoportrétu nakonec přispělo více jak 10 000 lidí a celková částka takto získaná dosáhla necelého 1,5 milionu liber. Zbylé více jak 2 miliony se podařilo získat od soukromých a veřejných institucí a organizacích.
Na začátku května tak mohl Sandy Nairne oznámit úspěch sbírky a obraz od amerického multimiliardáře odkoupit. Před pár dny pak bylo plátno převezeno do Londýna a vystaveno v Národní galerii portrétů. V ní by mělo zůstat až do konce srpna, poté bude předáno do rukou restaurátorů, kteří van Dyckův autoportrét důkladně prohlédnou a v případě, že na něm objeví nějaká poškození, tak je odstraní. Na začátku roku 2015 by se pak dílo mělo, s ohledem na to, že se na něj složilo velké množství lidí z celé země a na jeho koupi přispěla i řada tuzemských organizací, vydat na pouť po Britských ostrovech. Během následujících tří let by měl autoportrét zavítat do regionálních galerií v Margateu, Manchesteru, Dulwitchi, Birminghamu, Newcastelu a Edinburgu.
Zajímalo by mě, kolik peněz by na podobný obraz vybrali Češi. Okolo 50 milionu korun za pár měsíců by to ale určitě nebylo, možná tak milion.
V Čechách by se v podobném případě peníze ani nevybíraly. Prostě bychom se obrazu vzdali a nechali ho zmizet v zahraničí…
U nás naví, až na pár drobných výjimek, podobně kvalitní obrazy ani nemáme. Van Dycků sice u nás pár je, ale jde spíše o výjimku. Škoda, že jsme svého času přišli o většinu obrazů ze sbírky Rudolfa II.