Nejen sebetrýznitelé mohou mít radost z této porce těžké depresivní hudby. Godflesh jsou zpět a kážou ponuré evangelium o světě osvětleném pouze ohněm.

Justin Broadrick je sice trochu nenápadná, ale přesto nepopiratelná legenda extrémní hudební scény. Svým dílem totiž přispěl ke vzniku jedné z nejdůležitějších nahrávek posledních třiceti let, tedy debutového alba grincoreových apoštolů Napalm Death a následně společně se svým hudebním dvojčetem G.C. Greenem založil Godflesh. Obě dvě kapely dokázaly ovlivnit tisíce následovníků a jejich nezaměnitelný rukopis se zrcadlí v hudbě jejich pokračovatelů dodnes. A že interpreti, kteří se vyznali z obdivu právě ke druhé ze jmenovaných kapel, patří mezi velká jména hudební scény. Modlitby v binárním jazyce věrozvěstů kybernetického věku Fear Factory, šílené vize kanadského workoholika Devina Townsenda nebo expresivní psychoterapie páně Davise a Korn, i u těchto velkých jmen je možné vystopovat vliv birminghamských Godflesh a i tito umělci se vyjádřili pochvalně na adresu této (po větší část kariéry) dvojice.

Fenomén se zrodil roku 1989, kdy se po prvním varování v podobě eponymního EP objevil oficiální debut kapely jménem Streetcleaner. Skupina ukřižovaných nešťastníků, z nichž nevyzařovala bolest ani smíření, jen kovový chlad. Postav, z jejichž ran neprýštila krev, voda ani víno, ale elektrické výboje. To je podstata nahrávky Streetcleaner. Album, které je i přes veškerý chlad nesmírně přitažlivé a které Vám již během první skladby Like Rats zcela spolehlivě otluče veškerou omítku ze zdí spolehlivěji než pneumatické kladivo. Byť se Godflesh s léty nepopiratelně vyvíjeli, tak již na debutové nahrávce (pomineme-li zmíněné eponymní EP) definovali svůj typický hudební výraz, jehož se drželi a drží dodnes. Střední až pomalá tempa, strojově přesné bicí (povětšinou bicí automat), mohutná a vše drtící kytarová stěna a brutální vokální přednes projasňovaný občasným čistým a bolestným nářkem. To je stručná definice okouzlujícího výrazu Godflesh, kteří dokazují, že monotónnost není vždy na škodu a nutno dodat, že právě těmto Angličanům nesmírně sluší.

Aktuální nahrávka, s níž Godflesh přicházejí po dlouhých 13-ti letech, pokračuje opět zcela v duchu dosavadní tvorby kapely, přičemž se, jak ostatně sám Broadrick před jejím vydáním naznačoval, ponejvíce otáčí do dob prvních desek Godflesh. Nahrávka je syrová, ohlodaná na kost a experimentů z dob alba Us and Them nebo pestrosti (pochopitelně v rámci hudebního výrazu Godflesh) skladeb z alba Songs of Love and Hate se nyní nedočkáme. Vše je totiž zahaleno v oparu všeprostupujícího nihilismu a těžká ponurá nálada, tak typická pro první nahrávky souboru, celému albu vládne. Broadrickův vokál po větší část nahrávky rezonuje v drsných ozvěnách nebezpečné frustrace a jen občas se ke slovu dostávají pasáže s jeho civilnějším projevem, který vyvolává pocit útrpného smíření se s neveselou realitou.

Mimochodem skladba Life Giver Life Taker, ve které dominuje právě ten bolestný nářek, v některých momentech zní jako zdařilá fúze klasických Godflesh se zhruba stejně prorezivělými klasiky Killing Joke. Po kompoziční ani interpretační stránce není nahrávce téměř co vytknout, jelikož tento industriálně metalový marš jednak vybízí k hlubšímu ponoření se do něj a také dokáže udržet pozornost posluchače po dobu svého trvání. Pochopitelně by právě u Godflesh celý dojem z nahrávky mohl snížit neodpovídající zvuk, ale v případě A World Lit Only by Fire, ostatně jako téměř u všech nahrávek kapely, není žádný problém a zvukový obal nahrávky lze rovněž přičíst mezi klady kolekce. Posluchač je totiž opět ponořen do zvukové lázně z vibrující hutné baskytary, rezavé kytary a nehumánních bicích.

Hodnocení:

Byť jsou především první desky projektu Jesu, kterému Broadrick vdechl život po ukončení činnosti Godflesh, zajímavé, tak je obnovení spolupráce s G.C. Greenem tím nejlepším, co mohl udělat. A World Lit Only by Fire sice není nejlepší nahrávkou této dvojice a není ani nikterak objevná, ale je bezesporu velice kvalitní a žánrovou konkurenci spolehlivě odkazuje do patřičných mezí. A mimochodem, ač by se mohlo zdát, že poslech Godflesh se například po těžkém pracovním dni může jevit skoro stejně tak smysluplný jako naklepávání masa parním bucharem, tak má naopak až překvapivě očišťující účinek. Nihilismus od Godflesh je totiž cesta k osvícení a nalezení duševního klidu, pane Nietzsche!

Rok vydání:
2014

Vydavatelství:
Avalanche

Seznam skladeb:

New Dark Ages
Deadend
Shut Me Down
Life Giver Life Taker
Obeyed
Curse Us All
Carrion
Imperator
Towers of Emptiness
Forgive Our Fathers

80%

-jt-