První kusem letošní sezóny v brněnském HaDivadle se stala dramatizace románu Kateřiny Tučkové – Vyhnání Gerty Schnirch, jejíž premiéra byla příznačně naplánována na 28. října. Historicky doložený, avšak nepříliš často zmiňovaný brněnský pochod smrti, týkající se vyhnání Němců z moravské metropole, je zde zpracován v rovině osobního příběhu Gerty a její rodiny.

Přestože od události neuplynulo zas až tolik času, fakta jako kdyby odcházela s tehdejší vymírající generací. Proto je jen a jen dobře, že se inscenace díky slovenskému režiséru Mariánu Amslerovi zrodila právě v místě, kde k tragédii krátce po skončení 2. světové války došlo. „Téma hry je živé, protože jak víme, historie se neustále opakuje, lidi se často pod vlivem různých ideologií, náboženství, příslušnosti k různým komunitám nechají zmanipulovat a ovládnout nenávistí, která je nutí nadřazovat svojí pravdu nad jinou,“ nechal se před časem Amsler slyšet. Působivé je představení i díky mimořádně zdařilému scénografickému řešení jevištního prostoru. Diváci totiž obklopují scénu jako návštěvníci býčí arény. Pozdě příchozí pak sedí na vycpaných pytlích připomínající barikády. Otevřený prostor, do něhož herci vstupují ze všech stran, znamenitě umocňuje tíživou atmosféru Gertina příběhu a osudu všech vyhnaných obyvatel města Brna. Nadmíru dobře se v HaDivadle popasovali také s dobovými kostýmy, které se mění společně s dobou, ve které se hra postupně odehrává.

Osobní tragédie Gerty Schnirch se začíná odvíjet za druhé světové války, na jejímž počátku je dívka vykreslena jako bezstarostná a mnoha půvaby nadaná brněnská slečna, pocházející ze smíšeného manželství; matka je Češka, otec naproti tomu Němec. Její lehkomyslné dospívání však velmi rychle a nekompromisně rozcupuje na kousky zuřící válka, matčina sebevražda, znásilnění a následné početí dítěte s vlastním otcem. Samotu a strach z válečných let střídá násilné vyhnání Němců. Už to by samo o sobě bohatě vystačilo na jedno divadelní představení. To však zdaleka nekončí. Celý příběh nás vede ještě výrazně dál, přes normalizační šeď až do roku 2000, kdy hlavní hrdinka umírá. Takto velký časový rozptyl se ale ukazuje pro divadlo jako dosti problematickým. Inscenace se totiž díky němu tříští do dvou rozličných částí. První, která přibližuje vzestup německého nacismu, utlačováním židovského a českého obyvatelstva a gradující v momentě, kdy jsou všichni Němci z Brna vyhnáni. A druhá, jenž se zabývá událostmi poválečnými.

V potemnělém sále se ozývají nejrůznější zvuky. Striktní německé povely: „Raus! Raus!“, křik dítěte a naříkání starých lidí. Vyhnanci jdoucí středem vypadají zbědovaně a na pokraji sil. Emočně velmi vypjaté scény zanechávají hluboký vnitřní zážitek. S takto silným, v dobrém tempu jdoucím začátkem je druhá půlka představení nutně postavena před takřka nepřekonatelnou překážku. Nejen, že se příběh posouvá o několik let, proměňují se postavy a hlavní hrdinka je čím dál zahořklejší, ale především se snižuje tempo a nejedna scéna je tak až příliš dlouhá. Herecké nasazení je stále stoprocentní, přesto nestačí dosáhnout na první část představení. Energie a intenzita kusu upadá.

Již zmíněným hereckým výkonům jednoznačně dominovala Sára Venclovská jako Gerta. Precizně vedla svoji postavu z dospívající rozverné krásky, navštěvující spolek německých dívek, přes silnou a velmi statečnou mladou ženu, nosící v sobě dítě svého vlastního otce, až po starou a jako kámen tvrdou ženu, volající po omluvě za křivdy spáchané na vyhnancích. Dojemně silná byla také Gabriela Štefanová v roli její matky. Vnitřní zoufalství pramenící ze stále více se proněmecky projevujícího manžela a syna se minutu po minutě usidlovalo v její tváři a hlas zněl čím dál tím zlomeněji. Její sebevražda se díky tomu zdá jako nevyhnutelné vyústění její tragické situace. V inscenaci se nicméně objevuje takřka celý ansámbl divadla, který dokazuje vzájemnou sehranost zdejšího souboru s odcházejícím uměleckým šéfem HaDivadla Mariánem Amslerem, který se ho po čtyřech letech rozhodl opustit. „Je to mé osobní rozhodnutí. Končím k 30. prosinci 2014, kdy mi končí smlouva. Vracím se domů na Slovensku, kde budu i nadále působit jako režisér,“ uvedl Amsler. Bude zajímavé sledovat, kdo bude vybrán ve výběrovém řízení za jeho nástupce a jak na Amslerovu zdařilou práci naváže.

Hodnocení:

I přes uvadající tempo v druhé polovině představení, si inscenace zachovává solidní sílu, k čemuž přispívají i dobré herecké výkony a pevné režijní vedení. Snad tolik diskutovaná kniha Kateřiny Tučkové přiláká do HaDivadla nové diváky a snad i obráceně donutí inscenace diváky přečíst si román, který byl jejím základem.

66%

Magdaléna Baumannová