V Brně odhalili Rónovu sochu s žirafíma nohama

Včera odpoledne byla u příležitosti 97. výročí vzniku Československa v Brně slavnostně odhalena socha Jošta Lucemburského, jež pochází z dílny renomovaného výtvarníka Jaroslava Róny. Osmimetrové dílo, vážící téměř 4 tuny, zaujme na první pohled. Kůň, na němž římský král a markrabě moravský sedí, má totiž enormně dlouhé nohy. Díky tomu si již socha vysloužila přezdívku „brněnská žirafa“.

Kůň s nezvykle dlouhýma nohama, který na svém hřbetě nese jezdce se štítem a s kopím měl původně stát v centru Jihlavy. Socha Rónova rytíře vyhrála před pár lety anketu v návrhovém sympoziu. Radní však nakonec od její realizace odradila vysoká cena. S nápadně podobným návrhem se pak pražský sochař přihlásil i do sochařské soutěže v Brně, kterou v roce 2012 opanoval. „Brno bude mít originální sochu Jošta, která se liší řadou detailů od vítězné sochy v Jihlavě. Není žádným tajemstvím, že rukopis každého autora nese určité typické prvky, a výjimkou nejsou ani díla Jaroslava Róny,“ hájil tehdy vítěze brněnský primátor Roman Onderka. Podle samotného autora prošel původní návrh řadou proporčních změn; celkem jich Róna napočítal šestnáct, díky čemuž jde podle něj o úplně nové dílo.

 
K slavnostnímu odhalení bronzové skulptury došlo 28. října za účasti náměstků primátora Matěje Hollana a Martina Andera. Kvůli náročné instalaci si však místní mohli prohlédnout její jednotlivé části již o víkendu, kdy byl do moravské metropole Jošt přivezen. „Nejhorší, jak se ukázalo, bylo to sesazování z bronzu. Protože veliké díly procházely určitými deformacemi při tepelném zpracování a sváření a museli jsme vyvinout neskutečné úsilí, abychom některé díly spasovali,“ vysvětlil osmapadesátiletý sochař známý kupříkladu svým pražským pomníkem Franze Kafky. Zhotovení sochy moravského markraběte zabralo Rónovi řadu měsíců, během nichž spotřeboval téměř 500 kilogramů železa, 9 tun hlíny a 7 tun bronzu. Vzhledem k jejím impozantním proporcím se při práci na Joštovi musel autor popasovat s nečekanými problémy. „Technicky nebylo možné sochu modelovat v celku. Museli jsme kvůli tomu rozebrat střechu stodoly, abych mohl sádrový model jezdce na koni zvednou do sedmi metrů pomocí jeřábu, nasadit ho na dlouhé nohy a doladit proporce a povrch sochy,“ nechal se Róna před časem slyšet v rozhovoru pro Lidové noviny.

Konečná podoba jezdecké sochy přišla brněnský magistrát na necelých 7 milionů korun. Zatímco radnice je s Rónovým vypodobením římského krále spokojena, někteří místní občané ji považují za podobně kontroverzní jako je brněnský orloj na Náměstí Svobody, z něhož (a ruku na srdce) aktuální čas vydedukuje snad jen jeho autor. Také novou jezdeckou sochu už lidová tvořivost stihla překřtít na brněnskou žirafu, či na sochu rytíře Dona Quijota. „Kůň má nepřirozený poměr těla a nohou, navíc rytíř se zavřeným hledím nijak neupomíná na osobu Jošta Lucemburského, který byl zdatným diplomatem, ale ne rytířem v lesklé zbroji,“ přišel nedávno s další výhradou starosta Brna-střed Martin Landa. Jošt Lucemburský patří k méně známým postavám českých dějin. Žil v letech 1351 až 1411. Byl synem moravského markraběte Jana Jindřicha a synovcem českého krále a římského císaře Karla IV. Po otci zdědil titul moravského markraběte, k němuž v roce 1410 přidal i titul římského krále, z něhož se ovšem mohl radovat jen několik měsíců, neboť nedlouho poté zemřel. Za dobu své vlády obnovil v Brně mincovnu, byl známý svou učeností a sečtělostí.

 
Socha, stojící symbolicky před kostelem svatého Tomáše, v němž jsou uloženy Joštovy ostatky, symbolizuje odvahu a je poslední, čtvrtou Platónovou ctností, připomínanou na Moravském náměstí. Centrum Brna do jejího odhalení zdobily tři ze čtyř plánovaných výtvarných prvků. Konkrétně šlo o sochu Spravedlnosti před Nejvyšším správním soudem, obdélníkovou kašnu symbolizující umírněnost a bronzový model Brna z dob třicetileté války jakožto symbol prozíravosti. „Jošta považuji asi za mé nejvýznamnější dílo. Důležitý byl pro mě i pomník Franze Kafky v Praze. Tam jsem se ale musel hodně přizpůsobovat osobnosti spisovatele, socha Odvahy byla víc svobodná. Stala se mou srdeční záležitostí, kvůli tématu rytíře, které hraje v mé tvorbě důležitou roli,“ podotýká sám autor. Socha je mimo jiné zajímavá i tím, že nestojí na klasickém piedestalu. Nohy koně, dosahující téměř čtyřmetrové výšky jsou ukotveny přímo v dlažbě. Kolemjdoucí tak mohou pod jezdeckou sochou volně procházet. „Toto řešení vychází z moderního ataku proti tradici, i když jsem postmoderní sochař. Ač je socha pocta někomu, je sejmuta z piedestalu a nabízí se ke kontaktu běžnému chodci. Je to něco nového a umění je méně nedostupné, je v kontaktu s běžným životem,“ podotýká autor. Do úctyhodné osmimetrové výšky, díky níž se řadí mezi nejvyšší jezdecké sochy ve střední Evropě, dosahuje dle slov autora Jošt především proto, aby se mezi dominantními stavbami Moravského náměstí „neztratil“. Sám Róna věří, že Brňané se budou u Joštovy sochy scházet stejně tak, jako se již řadu desetiletí scházejí Pražané u sochy svatého Václava. Otázkou však zůstává, zda autorovo přání bude vyslyšeno…

Markéta Bestová