Předchozí článek
Brutalita vs. kultura
Publikováno 10 Úno 2008
Tento příspěvek není regulérním příspěvkem, je to spíše námět k diskuzi (tak se koukejte činit a reagovat). Jistě jste už zaregistrovali kauzu ,,Utýraná kočka“ (z velké části díky jedné komerční televizi, která zbožňuje zvířátka a borce na chvostu).
Čin party opilých mládenců, kteří pro svou potěchu utýrali zvíře a byli tak neskutečně b*** (já vím, mohl jsem použít slovo hloupý, ale to by plně nevystihovalo jejich počínaní), že si celý čin nahráli a publikovali. Každý inteligentní člověk musí takovou zábavu odsoudit, já to tak vidím také (no asi budu inteligentní, ehm… dost sebechvály, začíná to tu zapáchat), ale přistoupíme k menšímu srovnání. Naši amatérští-National Geografic-filmaři utýrali jednu kočku, spustili tím mediální lavinu a díky svému přírodovědnému snímku jsou trestně stíháni. O něco jižněji od našich otevřených hranic každý rok zabijí desítky kusů hovězího dobytka tím nejodpornějším způsobem, ale národní kulturní tradice to umožňuje provádět naprosto beztrestně a odměnou pro vrahy tudíž není trestní postih, ale potlesk zaplněných tribun. O týrání se jedná bezesporu u obou výše uvedených případů ( dále bych mohl nadhodit i lov velryb, který je bohužel také tradiční), ale naši přírodovědci bohužel utýrali malou, bezbranou a sladkou košišku a za to musí pykat. Jak velký je mezi těmito činy rozdíl?
Nakonec ještě rada na závěr po vzoru Maliny Obrowské. My všichni ostatní si totiž můžeme vzít ponaučení. Když zabíjet, tak podle kulturních tradic. Už teď vidím vaše zvrhlé obličeje, které s potem na čele čekají na pálení čarodějnic! BORN TO KILL.
Myslím, že se ve svém článku dopouštíš jedné zcela zásadní chyby. Nerozlišuješ totiž mezi zabitím zvířete a jeho týráním, což jsou dvě diametrálně odlišné věci. Klíčem pro pochopení celého problému je nutné zamyslet se nad světem ještě o něco hlouběji, podívat se na něho v mnohem širších souvislostech, než jak to děláš. Základem je uvědomění si toho, že člověk, ať už se mu to líbí nebo ne, je šelma a navíc masožravá (osobně se totiž domnívám, že lidé jsou spíše masožravci, než všežravci). Zabíjení zvířat a jejich následná konzumace je v tomto světle nevyhnutelnou nutností, je to v podstatě vybírání mezi vlastní smrtí a smrtí zvířete. Jde o naprosto přirozený jev, který s oblibou nazýváme koloběhem života. Celá příroda je založena na stejném schématu, tedy na vzájemném požírání, které – a to je na celém systému neuvěřitelné – nevede k jeho zborcení, ale naopak k jeho zachování. Může se nám zdát poněkud amorální chovat zvířata jenom proto, aby nakonec skončila na našem talíři, ale nic proti tomu nemůžeme dělat. (O vegetariánech někdy příště) Ale abych se konečně dostal k samotnému meritu věci. Pokud přistoupíme na myšlenku nutnosti zabíjení, neznamená to zároveň přistoupit na myšlenku jakéhokoli zacházení se zvířaty. Pokud je jich smrt nevyhnutelností, pak způsob jakým jí docílíme, je věcí volby člověka. Proto týrání zvířat zásadně odsuzuji. Smrt je přirozeným jevem, zatímco utrpení je výtvorem lidským. Proč, když už zabíjet musíme, tak nečinit alespoň s co největší možnou mírou ohleduplnosti?
Co se týče býčích zápasů a týrání koček… Dříve než se pustíme do hlubšího rozboru dané problematiky, nebylo by od věci si pojem týrání zvířat definovat. Vyšel bych přitom z objektu trestného činu týrání zvířat podle § 203 Trestního zákona, který říká, že chráněnou hodnou je zde morální princip, podle kterého jsou zvířata stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení. Podstatou týrání zvířat je tedy takové nakládání se zvířaty, které se vyznačuje hrubším stupněm necitelnosti a bezohlednosti a určitou délkou trvání. Stavět tedy týrání koček a býčí zápasy naroveň by bylo zajisté hrubou chybou. Jak již ze samotného názvu – býčí zápasy – vyplívá, je jejich náplní soupeření člověka se zvířetem, v tomto případě s býkem. Přesto, že jde o nerovný boj, kde zpravidla vítězí člověk, označit toto počínání za týrání, bych si nedovolil. Nejde ani tak o respektování kulturních zvyklostí jiné země, jako spíše o skutečnost, že náplní tohoto „sportu“ je zvíře zabít, nikoli ho týrat. Jak již z výše zmíněného možná vysvítá, problémem je na první pohled paradoxní fakt, že na zvířata se už od antiky hledí dvojí optikou; totiž zároveň jako na živé bytosti a zároveň jako na věci, které mohou být předmětem vlastnictví. Zabití zvířete, které je ve vlastnictví jiné osoby je tak podle práva nikoli vraždou zvířete, ale poškozováním cizí věci. Na druhé straně zabití zvířete jejím vlastníkem je v řadě případů naprosto legálním aktem. Dochází zde tedy k paradoxu, že zvíře je sice chráněno před hrubým jednáním ze strany člověka, ale v celé řadě případů už ne před zabitím, což jak všichni cítíme, je pro zvíře konec jaksi horší a definitivnější. Ale abych se vrátil zpátky k býčím zápasům. Právě ty představují jakýsi předěl mezi lovem či zabitím zvířete (ne nepodobným zabijačce prasete) a jednáním, kdy se do určité míry sahá na důstojnost zvířat. Jistě by bylo z hlediska etiky lepší býka usmrtit jiným, méně okázalým způsobem, ale nedomnívám, že jde o jednání natolik necitelné a bezohledné, aby se mohlo jednat o týrání.
Závěrem bych se ještě zamyslel nad zvláštním postavení některých zvířat ve vztahu ke člověku. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že člověk ke všem zvířatům přistupuje stejně, není to docela pravda. Jednak člověk naprosto jinak přistupuje ke zvířatům domácím, která mu dlouhodobě poskytují užitek a ke zvěři volně žijící. A i mezi zvířaty domácími není člověk ani trochu nestranný. Zatímco nikomu (opět přehlížím vegetariány – pardon) nepřijde divné, že prase, jednoho dne skončí na našem talíři, tak v případě psů a koček tomu alespoň v případě Evropy už tak samozřejmé není. Proč tomu tak je? Je to dáno bližším vztahem těchto zvířat k člověku nebo tím, že psi a kočky na rozdíl od ostatních zvířat poskytují člověku užitek ne ze samotné své podstaty, ale svojí činností? Důvod bych hledal právě v základní charakteristice těchto zvířat, která nám říká, že v obou případech jde o masožravé šelmy, které nejsou (pitbully vynecháme) pro člověka nebezpečné, ale dokonce užitečné. Základem je tedy přírodní zákon, který hovoří o tom, že šelmy zásadně loví býložravce a až za předpokladu, že to možné není, vrhnou se i na ostatní šelmy. Proto budou alespoň v Evropě kočky a psi vždycky na tom nejposlednějším místě na našem jídelníčku a budou se pravděpodobně vždy těšit zvláštní ochraně…
Super, diskuze se rozjela. O.K., respektuju tvůj názor a chápu, že jsou to tak trochu ,,hrušky s jabkama“. Ale kladu další otázku.
Máš pocit že se skutečně jedná o zápas? Zvíře je od narození limitované tím, že jediné lidi které potká jsou lidé na koních a ani neví jak skutečný člověk vypadá. Před samotným zápasem je zvíře nadopované sedativy, mám takový pocit, že je mu něco prováděno i se zrakem a v ,,chlívku“, kde nemůže udělat sebemenší pohyb, je surově mláceno a drážděno. Po vypuštění čelí otupělé zvíře jak armádě šašků v kostýmech, tak obrovskému stresu z otevřené arény a hlediště. Samotné umírání je pak cca půlhodinovým trápením krvácejícího zvířete. Asi záleží na úhlu pohledu, ale mně takové zacházení se zvířetem přijde jako hodně bezohledné a necitelné. Zde se jedná pouze o porážku (býk zápasí tak jedině o svůj život) a k porážce skotu stačí jedna dobře mířená rána a ne půlhodina bolesti.
Nejvíc mě ovšem štve, jak se z Masakru dělá Tyjátr(Vypsaná Fixa copy.) a to v obou případech.
PS. Doufám, že to nevypadá jako bych byl zapálený ekologický aktivista!
Nejdříve k tvé první otázce. Ano, domnívám se, že jde o zápas. To, že jde o boj nerovný o tom není a myslím ani nebylo sporu. Přesto si myslím, že i nerovný zápas je stále zápasem.
K tomu, co se děje s býky předtím, než jsou vpuštěni do corridy nic nevím a mám pocit, – možná se mýlím – že ty také ne. Informace v těchto věcech se velmi různí. Na některých stránkách se člověk dočte, že býci jsou před zápasem nadopováni, že mají obroušené rohy apod. Podle jiných k ničemu takovému nedochází.
Pravidla jsou nicméně následující: Býci musí být čtyři až pět let staří, nesmí mít žádné tělesné defekty a musí být vyzbrojeni dobrými rohy s ostrými špičkami. Před samotným zápasem je navíc prohlíží městský zvěrolékař…
Pokud by ovšem skutečně docházelo k tomu, o čem hovoříš, šlo by bezesporu o týrání zvířat.
Ovšem nejproblematičtější je jistě otázka samotného průběhu býčích zápasů, tedy především zabodávání takzvaných banderillas – devadesáticentimetrových dřevěných hůlek s harpunovitým hrotem – do šíje býka. Přiznávám, že i mě toto jednání přijde velmi vzdálené humánnímu zacházení se zvířaty. Ale aby kvůli tomu musely být býčí zápasy zrušeny mi také nepřijde správné. Myslím si, že svět by bez nich byl o mnoho chudší. Nezmizel by tak jenom fascinující souboj síly, ale také inspirační zdroj mnoha umělců Ernestem Hemingwayem počínaje a Pablem Picassem konče.
Rozhodně je býk pro člověka rovnocennějším soupeřem, než bezbranná kočka. Tu dokáže utýrat kdokoli, býka málokdo.
Podle mě je to týrání jako týrání. Nezáleží jestli jde o býka nebo o kočičku… válka byla taky inspiračním zdrojem a přesto by války neměly být.
Nesouhlasím s tím, že je úplně jedno o jaké zvíře jde. Míra násilí vůči zvířeti se totiž posuzuje také podle toho o jaké zvíře jde. Například podle jeho fyzických dispozic apod. Jednání, které je v případě kočky týráním, nemusí být zhlediska býká jako týrání chápáno…
Obvinění za brutální utýrání kočky je na spadnutí: … Brutální týrání bezbranného zvířete se odehrálo na uzavřené akci před zraky asi desítky mladých lidí, včetně dívek. Video, které začátkem roku šokovalo českou veřejnost, začíná záběry na dvojici mladíků, kteří drží kočku pod krkem a z lahve jí do tlamy lijí alkohol. Potom ji hodí na zem a pustí na ni bojového psa.
Na videu je vidět skupinu mladíků a dívek, kteří sledují, jak pes trhá bezbranné tělo. Utrpení zvířete skončí poté, co mu jeden z mladíků šlápne na hlavu a ještě jednou na bezvládnou kočku pustí psa…
Zdroj: Novinky.cz
Ať mi nikdo netvrdí, že býčí zápasy jsou stejně kruté a bezcitné…
Co se týče inspiračních zdrojů, tak ABSINTH RULES!
Okresní soud ve Frýdku-Místku odsoudil ve čtvrtek dvacetiletého Valdemara Kostku za brutální utýrání kočky k trestu 120 hodin obecně prospěšných prací a peněžitému trestu 12 tisíc korun. Na bezbranné zvíře poštval svého pitbulteriéra, její utrpení pak zakončil šlápnutím na hlavu. Skupina mladých lidí si vše nahrávala na video a záznam pak zveřejnila na internetu.
Zdroj: Novinky.cz
No, vidím, že opravdu chybí pohled vegetariána, tak tady je.
Ale nejdříve trocha psychologie. Problém není to, že ti lidé byli b…Problémem je, že týrání zvířat dětmi či mladistvými, ale i dospělými je znak sadismu…Pokud působíte komukoli bolest a máte z toho radost či dokonce pociťujete i vzrušení, obvykle se dá předpokládat, že jaksi u zvířete to začíná a vraždou či brutálním znásilněním to končí. A pokud si to ještě celé natočíte a k tomu ještě vystavíte na internetu, dají se předpokládat i jakési exhibiční sklony. Pravda, psycholog by zásadně neměl usuzovat z jednotlivých střípků, ale posuzovat věci v daném kontextu…Jenže, my neznáme anamnézu ani jakékoli jiné detaily. Myslím, že celý čin je nejen nechutný, ale že hlavně ti výrostci jsou a klidně si myslete, že přeháním, i společensky nebezpeční. Je to stoprocentně druh deviace a o toho týpka, co to udělal bych si neopřela ani kolo. Výmluva, že byl opilý, není na místě, neboť, jak známo, alkohol bourá zábrany, takže až si příště naleje hlavu, tak být jeho holkou, tak se vážně bojím s ním zůstat sama…To by snad stačilo, kdybych chtěla pokračovat ve vyjadřování zhnusení nad tímto činem, musela bych být vulgární a nechci kazit tyto kulturní stránky…
Lidé určitě nejsou všežravci, to bychom sami sebe ponížili v evolučním žebříčku…a chci se vyhnout diskuzím, jestli jsme masožravci nebo býložravci. Jde o to, že my, narozdíl od zvířat, disponujeme podstatnou věcí, a tou je rozum. Právě ten nám nabízí možnost volby. Mé vegetariánství pramení z nesouhlasu s konzumem. Jen si otevřete doma mrazáky. Opravdu všechno to maso potřebujete? Opravdu to všechno stihnete sníst?! Nebudu zastírat, že kdyby mi šlo o život, že bych si maso nedala. Ano, být na pustém ostrově, tak lovím, zabíjím a dlabu. Ale nikdo z vás si zvíře neulovil, jediné, co jste pro své pupky udělali, je že jste šli do obchodu a tam si koupili kus flákoty, která je tak nacpaná jedy, neboť pryč jsou doby, kdy by zvířata vyrůstala a žila svobodně, natož důstojně. A to se vztahuje i na jejich smrt. Během frontičky na smrt na jatkách zvířata moc dobře vědí, co je čeká, vylučují stresové hormony, které v masu zůstanou a tím se pak cpete…
K býčím zápasům. A to vás asi překvapím…Býci chovaní na býčí zápasy si žijí luxusní život, mají dostatek prostoru, svobody a sami Španělé je považují za miláčky. Býci chovaní na steaky by jim mohli závidět…Nevím nic o tom, že by byli omámeni sedativy a podobně. Kvalita torreadora závisí na tom, zda dokáže býka zabít rychle a pokud možno bezbolestně…Když torreador jen zbytečně prodlužuje trápení, publikum ho vypíská. Pravdou je, že těch dobrých torreadorů je velmi málo. A mimochodem, pokud býk zvítězí, vyhrává svobodu. Nehledě na to, že že býčí zápasy jsou kulturou. Možná se vám to nelíbí, ale ti pánové mi připomínají baletky…Považuji KVALITNÍ býčí zápasy za druh umění, který má svou tradici. A to jsem vegetarián! A teď asi nebudu moct vylézt na ulici…:)
A ještě: absinth je zelená múza!!!Souhlasím!
Aby toho týrání nebylo dost…
Brutální utýrání tříměsíčního kotěte šetří od pátečního večera brněnští policisté. Pachateli jsou malé děti. Strážníci nalezli mrtvolku zvířete po krátkém pátrání schovanou v přístěnku ve dvorním traktu jednoho z domů v Brně-Židenicích. Na místo je přivolala majitelka kotěte, když se jí zvíře ztratilo a od dětí v domě se dozvěděla, že jiné děti ho měly ubít.
Zdroj: Novinky.cz