Na Caisově výstavě Dveře dovnitř zahraje Sváteční pop
Každodenní, bezmyšlenkovitou činnost jakou je otevírání dveří může symbolizovat vstup do jiného prostředí, či zcela odlišné dimenze. Výtvarník, multimediální umělec, hudebník a zakladatel rockové hudební skupiny Tata Bojs Milan Cais přichází po více jak pěti letech s další samostatnou výstavou, nesoucí název „Dveře dovnitř“. Navštívit ji můžete v dejvické Ville Pellé do 26. března 2017.
„Dveře jsou něčím, co odděluje dva prostory. Můžou skrývat tajemství, okamžik překvapení. A jsou pro mne velmi silným symbolem rozhodování. V každodenních maličkostech i ve fatálních momentech, které pak dále formují nevratně naše životy,“ řekl o výstavě autor Milan Cais. „Každý se s tím neustále setkáváme a mne tento moment velmi zajímá. Berete za kliku a vstupujete do prostoru, který ještě neznáte,“ doplňuje dále výtvarník a frontman skupiny Tata Bojs. Materiál na nově otevřenou expozici, která je výpovědí o autorově vnitřním světě, vznikal téměř dva roky. Návštěvníci naleznou v prostorách Villy Pellé motivy životních předělů, obecná témata víry, ale i pro Caise typické humorné prvky. Vedle trojrozměrných objektů dveří připravil pro návštěvníky autor i sérii abstraktních akvarelů. Součástí expozice budou i tvůrčí dílny pro nejmenší návštěvníky a komentované prohlídky s autorem.
Dvaačtyřicetiletý rodák z pražské Hanspaulky se do obecného povědomí dostal především jako bubeník a zpěvák hudební skupiny Tata Bojs, kterou v roce 1988 založil společně se svým kamarádem Mardošou. Kromě hudební kariéry je Milan Cais známý i jako sochař a výtvarník. Magisterský titul získal na pražské AVU, kde studovat v sochařských ateliérech Huga Demartiniho a Jindřicha Zeithammmela. Jeho výtvarná tvorba má multimediální zaměření od kresby a malby, přes videa, animace až k performancím. V umělecké oblasti je znám pod pseudonymem p3D-01. Caisovy instalace byly vystaveny například v českém pavilonu, na světové výstavě v japonském Aiči apod. Ilustroval také knihu Nanobook, která získala ocenění ministra kultury jako 3. nejlepší kniha roku. Na počátku nového milénia instaloval v rámci projektu Praha – evropské město kultury na střeše budovy Goetheho institutu monumentální videoprojekci přezdívanou „Noční hlídač“, jenž díky obrovským očím měl symbolicky střežil vltavské nábřeží a panorama Hradčan.
Výstava ve Ville Pellé není úplně nová. V minulém roce byla k vidění v Trutnově a Opavě. Pro hlavní město ji ale Cais výrazně upravil a od předchozích přehlídek odlišil. K vidění jsou na ní jak věci, které umělec dělal ještě na škole, tak i nedávno vzniklé objekty. Některá z vystavovaných děl byla původně jen obyčejnými předměty, ale zasazením do rozsáhlejší instalace dostala umělecký rozměr. Expozice je rozprostřena do tří pater Villy Pellé. Zatímco v přízemí najdou návštěvníci díla nejnovější, ve vyšších patrech práce stále starší a starší. Na půdě pak na zájemce čeká překvapení v podobě nedokončených děl, jakýchsi jen matně nahozených nápadů a myšlenek. Pro svatební místnost vytvořil Cais speciální dvojici akvarelů vtipně nazvaných Ano a ne.
U příležitosti výstavy proběhne dnes večer ve vile koncert kapely Sváteční pop. Její hudba se kulturním a společenským centrem rozlehne od 19 hodin. Ještě než se tak stane, bude možné se s umělcem projít napříč výstavou a poslechnout si jeho vlastní výklad. Pak je v plánu hudební vystoupení. Skupina Sváteční pop vznikla propojením hyperaktivních výtvarníků a hudebníků Petra Nikla, Milana Caise, Ondřeje Smeykala a Jiřiho Hradila, kteří našli společnou performanční řeč na hranici poetiky kabaretu, ambientu, soliterního písničkářství a úderné tancovačky. Na scénické podobě netradiční formace se podílí všichni zúčastnění stejným dílem, všemi možnými hudebními i vizuálními prostředky, které se zrovna hodí.
Výstava potrvá od 27.1. – 26. 3. 2017
Kde:
Villa Pellé
Pelléova 10,
160 00 Praha 6. Dejvice
Otevřeno:
úterý – neděle 13:00 – 18:00
Vstupné:
plné 90,-
snížené 60,-
Markéta Bestová
Pro mě velké zklamání. Ačkoli jde o instalace, tak všechno je vlastně jen rozšířený symbolismus. A metafora dveří jako něčeho mnohoznačného, něčeho, co jednak otevírá prostor i ho uzavírá je dost vyčpělá, nenápaditá a nepůvodní. Navíc není nijak výrazně rozšířena. Prostě banální…
S tím zásadně nesouhlasím. Caisova díla otevírají cestu k imaginaci, zamyšlení, k přemýšlení o životě a všech jeho podivných zákrutách. Jen se jim musí člověk otevřít. Vy jste bohužel do těch dveří narazil.
Přidávám se k paní Vondrové. Také si myslím, že jste úplně mimo a že jste o Caisových pracích vůbec nepřemýšlel.
Budu tedy rád, když mi dovysvětlíte, proč jsou Caisovy práce tak jedinečné. Z toho, co jste napsaly, se to vydedukovat nedá. To, že při pohledu na ně můžete přemýšlet, je hezké. To ale jde říci, o jakémkoli díle. Jde o to, zda Caisovy práce přinášejí pokud jde o formu a obsah něco nové…