Předchozí článek
Charles Bukowski
Publikováno 26 Srp 2009
Pobryndané spisy
Nově vydaný soubor Bukowského spisů voní nejen tiskařskou černí, ale zejména alkoholem, lacinými parfémy prostitutek, štiplavým potem pracujících a nasládlou krví pouličních rvaček. To vše za zvuku Mahlera a Brahmse.
Charles Bukowski, jeden z nejznámějších autorů amerického undergroundu, nekonvenční člověk, básník a prozaik, který takřka po celý život nacházel obživu v podřadných zaměstnáních a v psaní pro literární a pornografické časopisy, je autorem velkého množství děl, z nichž většinu dnes již najdete i na pultech českých knihkupectví.
Nakladatelství Argo se ale rozhodlo doplnit tento úctyhodný seznam o další svazek, v tomto případě o soubor šestatřiceti textů, které během svého relativně dlouhého života Bukowski napsal, ale které do dnešního dne nikdo nepublikoval.
Pobryndané spisy jsou mnoho žánrovou mozaikou sestavenou z různých uměleckých forem. Najdeme zde několik povídek, v nichž hlavní roli hraje zpravidla alkohol a sex, stejně jako umělecké manifesty, hloubavé úvahy či fejetony. Neméně zajímavou část souboru tvoří Bukowského recenze, reportáže a eseje, v nichž se věnuje koncertu Rolling Stones, Artaudovým sbírkám či takovým osobnostem americké a světové literatury, jakými byli Ezra Pound či Ernest Hemingway.
Bukowského spisy jsou poskládány tak, že ve svém celku vytvářejí lehce rozmazaný, avšak jinak relativně velmi věrný portrét spisovatele, který bývá zařazován mezi umělce beat generation, čemuž se ale on sám za života velmi bránil. Kontury přitom črtá sám Bukowski prostřednictvím svých textů, které nám přibližují nejen jeho dětství, kdy byl psychicky a fyzicky týrán vlastním otcem, či jeho pozdější život, kdy se protloukal nejrůznějšími zaměstnáními, ale zejména jeho názory a myšlenky.
Autoportrét je to sice typicky americký – nekritický a neskromný ve stylu Andy Warhola, přesto zajímavý a čtivý, čehož Bukowski dosahuje jazykovou jednoduchostí, přímočarostí a pravdivostí svého vyprávění. V době hollywoodských pohádek, pak potěší zejména snaha ukázat odvrácenou stranu americké společnosti.
Hodnocení:
Pro milovníky americké literatury 60. a 70. let a zejména pak pro obdivovatele undergroundu, je nová sbírka prací Charlese Bukowského jasnou volbou. Pro ostatní může posloužit jako zajímavá sonda do nekonformního života jednoho ztýraného literáta.
Vydavatelství:
Argo
Rok:
2009
Překlad:
Bob Hýsek, Martina Knápková, Michala Marková, Ladislav Nagy a Martin Svoboda
80%
Pavel BestA
Ať žije Bukowksi a jeho božské kurvy
Myslím, že jeho knihy jsou o ničem a k ničemu. Přestože se Bukowksi cítil být lepším spisovatelem, než byl třeba Ernest Hemingway, tak jím rozhodně nebyl. Typické pro většinu nebo alespoň velkou řadu amerických spisovatelů posledních několika desítek let je zahledění do sebe sama. Vpodstatě všechny Bukowského práce, ať již se v nich odráží či neodráží jeho reálný život, jsou psány v první osobě. Je to vlastně jen JÁ, JÁ, JÁ a nic víc. Narozdíl od Kerouacka mu navíc dle mého názoru chybí cit pro jazyk a styl. Ale abych jen nekritizoval, například první povídka z právě vycházejícího souboru se mi docela líbila. Ale Hemingway to není a nikdy nebude…
Byl to génius. Jak jsi vůbec o něm dovolujete takhle psát. Sami jste nic nedokázali a nejlepšímu autorovi 20. století dáte jen 80%. To je výsměch
Musím říci, že nechápu, jak se takováto knížka může někomu líbit. Vždyť je to snůžka plná sprostých slov, vulgarismů a nechutností. To už klesnul svět tak hluboko, aby se klaněl těmto nepravým modlám?
Úsměvná kniha, kterou je třeba brát s trochou nadhledu.