Charlotte Gainsbourg

IRM

Ševče, drž se svého kopyta. Tímto moudrem se měla řídit už celkem početná skupina umělců, jejichž ambice přesahovaly několik forem umění. Naštěstí stále existují výjimky potvrzující pravidlo a jednou z nich je i dáma jménem Charlotte Gainsbourg.

Při zmínce o této Francouzce jistě zpozorní milovníci kinematografie, jelikož se jedná o jednu z nejvýraznějších hereček poslední doby. V živé paměti ji jistě mají především diváci, kteří v loňském roce navštívili kontroverzní snímek Antichrist dánského režiséra Larse von Triera, ve kterém tato herečka ukázala kromě své zručnosti v zacházení se železářským sortimentem i schopnost velmi důvěryhodně interpretovat nejniternější pocity a emoce i během těch nejvypjatějších scén. Tato vlastnost se sympaticky projevuje i na poli hudebním, tedy v druhé umělecké inkarnaci této dcery slavných rodičů a jasný důkaz můžeme hledat v konceptu celé desky, vycházejícího z Charlottiny nepříjemné životní zkušenosti.

Chápu, že mnozí z vás teď obrací oči v sloup a ti méně otrlí možná přestávají číst. Není divu, častokrát dopadnou hudební pokusy známých hereček takovým způsobem, že se výsledný produkt dá v lepším případě (tedy pokud je ,,jen“ průměrný) použít jako náhražka léků vyvolávajících spánek, v horším případě jako bestiální mučící prostředek. V případě Charlotte je však situace diametrálně odlišná, a pokud mi nevěříte, možná vás přesvědčí jméno producenta a autora převážné většiny skladeb z aktuální desky IRM. Tím totiž není nikdo jiný než fenomenální ničitel žánrových bariér a alternativní umělec Beck. A právě deska IRM, tedy plod spolupráce s tímto umělcem je prozatímním vrcholem v Charlottině diskografii, čítající doposud kromě recenzované desky i debut Charlotte For Ever, který pro Charlottu vytvořil její otec a druhou desku 5:55, na níž hlavní protagonistka spolupracovala s kapelou Air nebo Jarvisem Cockerem.

Stejně jako na svých albech, tak i v rámci spolupráce s Charlottou sází Beck na hudební pestrost a výsledný efekt je v obou případech podobný. Ona pestrost totiž nezní nikterak nepřirozeně, a přestože lze na ploše celé desky zaslechnout vlivy více hudebních žánrů, tak v konečném důsledku zní celé album spíše jako fungující celek než jako kompilát různých stylů. Do tohoto hudebního podkladu je pak velice vkusně zasazen Charlottin vokál, který se pohybuje od typicky francouzské šansonové školy přes civilní a ospalé polohy až po zkreslené vokály. Výsledkem společné spolupráce je pak hudební tvar, jenž můžeme zjednodušeně označit jako alternativní pop. IRM je totiž deska, která navzdory své poměrně přijatelné formě a celé řadě opravdu velmi silných momentů, posluchači zcela jistě neodhalí všechny své trumfy během prvních pár poslechů, ale o to delší je její trvanlivost. Zkrátka IRM je téměř dokonalý popis chuti francouzského Cointreau.

Sugestivní a hlavně upřímné album, které dokáže pomocí poměrně krátkých skladeb sdělit vše, co je potřeba. Jste-li fanoušky předchozích Charlotiiných alb, milovníci Becka či pouzí zvědavci, pak pokud sáhnete po IRM, chybu dozajista neuděláte.

Rok vydání:
2009 (v ČR 2010)

Vydavatelství:
Because Music

Seznam písní:
Master’s Hands
IRM
Le Chat du Café des Artistes
In the End
Heaven Can Wait
Me and Jane Doe
Vanities
Time of the Assassins
Trick Pony
Greenwich Mean Time
Dandelion
Voyage
La Collectionneuse

86%

-jt-