Converge

All We Love We Leave Behind

Již na prahu devadesátých let minulého století si členové americké formace Converge uvědomili fakt, že si chaotická doba žádá chaotickou hudbu a touto pravdou se jak vidno řídí stále, jelikož jim v říjnu nedávno uplynulého roku vyšla další hlučná nahrávka All We Love We Leave Behind.

Hudba Converge pochopitelně není chaosem do slova a do písmene a v žádném případě nezní jako hudební ekvivalent výsledků práce generátoru náhodných čísel, ovšem na mnohé posluchače tak může místy působit. Kompozice těchto klasiků mathcoreového žánru naopak vždy měly pevný řád a na doposud posledním řadovém albu Axe to Fall dokonce Converge překvapili začleněním většího množství melodií do svého hudebního výrazu. Tato otevřenost melodiím sice nebyla tak výrazná jako v případě žánrově spřízněných The Dillinger Escape Plan, kteří po vydání výtečné a všeničící nahrávky Calculating Infinity a EP Irony is a Dead Scene s příchodem nového zpěváka Grega Puciata od alba Miss Machine začali na svá alba umisťovat skladby, jenž evokovaly tvorbu kupříkladu takových Faith No More, ale přesto byla nepřeslechnutelná. V případě Converge byla tato konverze k melodiím důležitá i z toho důvodu, že se pomocí ní vymanili z lehkého stereotypu. Jakkoli totiž byly nahrávky You Fail Me a No Heroes přehlídkou vcelku kvalitní agresivní hudby, tak právě album Axe to Fall znamenalo první vykročení ze stínu fenomenální nahrávky Jane Doe a All We Love We Leave Behind v tomto trendu zdařile pokračuje.

Aktuální nahrávka pochopitelně nezapře své stvořitele a vše co dlouholetí fanoušci souboru od Converge očekávají, také dostanou. Tedy charakteristickou a výjimečnou kytarovou hru Kurta Balloua, nepředvídatelnou a výraznou rytmiku dvojice Newton-Koller a uštěkaný vokál Jacoba Bannona. Výsledkem spolupůsobení těchto jednotlivců a jednotlivostí je mohutný nával agresivity a energie, která by stačila i na rozbíjení atomů a něco tak křehkého jako kosti posluchačů dokáže bez problémů rozdrtit na masokostní moučku, přesto však není zaměřena jednoúčelově a na rozdíl od mnohých interpretů není samotná agresivita primárním cílem, ale pouze prostředkem k docílení specifické hudební tváře souboru. V ní se v současné době mísí hned několik hudebních žánrů a i díky tomu lze před onen trochu nešťastný výraz mathcore předřadit slůvko progresivní. Nutno dodat, že zde má tento přívlastek skutečně své opodstatnění, když na rozdíl od nekonečného zástupu interpretů, kterým je tento termín podsouván kritikou nebo jím sami označují svou produkci, u Converge vítězí pokrokové smýšlení nad stagnací a zastydlostí. Základním kamenem hudby formace je spojení punku, hardcoreu a metalu, které se dále rozrůstá do dalších dimenzí. Ty nejdivočejší pasáže ukazují směrem na grindcore a powerviolence, dočkáme se také crustu, v táhlých partech Converge zase zabrousí až do post-metalových teritorií (extrémně návyková Coral Blue), atd.

Vedle silných kompozic a nesporné interpretační jistoty, která není vždy u podobně obdařených výrazných instrumentalistů samozřejmostí, album bezezbytku naplňuje očekávání i po technické stránce. All We Love We Leave Behind totiž disponuje organickým a čitelným zvukem, který dává vyniknout všem podstatným složkám nahrávky, která tak působí přirozeně, syrově a živelně. Ostatně o kvalitu zvuku se postaral opět sám Kurt Ballou, který je pro své umění v tomto oboru vyhledávanou personou mezi formacemi podobného ražení a bylo by opravdu zvláštní, kdyby zvukový kabát nové nahrávky své dlouholeté kapely nějak ošidil. O artwork All We Love We Leave Behind se pak opět postaral zpěvák Jacob Bannon, který kdysi kromě výrazných naběhnutých žil na čele během živých vystoupení a potetovaného krku vtiskl Converge ještě tento typický vizuální identifikační znak.

All We Love We Leave Behind je mohutný příval účelně zaměřené energie. Přestože i na tomto albu Converge pokračují v cestě nastolené předchůdcem Axe to Fall, tedy v relativním zpřístupnění své krkolomné a nesnadno čitelné hudby, tak tak činí výtečným způsobem, jelikož o nějakém podbízení sice vůbec nemůže být řeč, ale samotné skladby se po čase silně zarývají pod kůži. V kontextu diskografie kapely bych nakonec zařadil All We Love We Leave Behind po bok přelomové desky Jane Doe na kvalitativní vrchol tvorby těchto Američanů.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Epitaph

Seznam skladeb:
Aimless Arrow
Trespasses
Tender Abuse
Sadness Comes Home
Empty on the Inside
Sparrow’s Fall
Glacial Pace
Vicious Muse
Veins and Veils
Coral Blue
Shame in the Way
Precipice
All We Love We Leave Behind
Predatory Glow

90%

-jt-