Crippled Black Phoenix

(Mankind) The Crafty Ape

Pokud bychom pátrali po nejdůležitějších artefaktech, které světu dalo Spojené království, tak by v tomto výčtu jistě vedle fotbalu nebo skotské whisky byl i zástup nejvýznamnějších rockových uskupení druhé poloviny dvacátého století.

Je všeobecně známým faktem, že právě v Británii se ve zmiňované době formovaly skupiny, které stály u zrodu rockové hudby nebo jejích dalších subžánrů. Nebudeme teď dopodrobna rozebírat historickou genezi rockové hudby nebo genealogii britské rockové scény, ale pouze připomeneme významnou progresivně rockovou scénu. Hudební skupiny, které byly zařazovány do této nejednoznačné a značně různorodé hudební škatulky, mají i dnes velké množství fanoušků a jejich hudba velmi dobře funguje i v současné době. Z těch nejzajímavějších pak můžeme jmenovat soubory Van der Graaf Generator, Gentle Giant, Mahavishnu Orchestra (ačkoli u této kapely není termín progresivní rock zcela přesný) a zejména geniální dvojici King Crimson a Pink Floyd. Tento epický úvod recenze k novému dvojalbu skupiny Crippled Black Phoenix zde není náhodou, jelikož právě v progresivním rocku (nejenom) tento soubor čerpá inspiraci a posledně jmenovaná skupina je z tvorby Crippled Black Phoenix poměrně dost výrazně slyšet, což je jí mnohými recenzenty vyčítáno. No, začněme ale popořadě.

Crippled Black Phoenix byli založeni roku 2004 multiinstrumentalistou Justinem Greavesem, který svůj otisk zanechal i ve formacích Electric Wizard nebo Iron Monkey, tedy v souborech, které se stejně jako jeho současná kapela obracejí do minulosti a jejichž hudba má mírně retrospektivní nádech. V počátcích tohoto souboru sehrál důležitou roli baskytarista populárních skotských post-rockerů Mogwai Dominic Aitchison, díky jehož jménu se ke kapele jistě obrátila pozornost nejednoho fanouška jeho domovské formace nebo fanouška post-rockového žánru a později svým dílem ke zviditelnění souboru přispěl i člen legendární trip hopové kapely Portishead Geoff Barrow, prostřednictvím jehož labelu Invada Records si desky Crippled Black Phoenix razily cestu do světa. Prozatím si cestu do něj prorazily dvě dlouhohrající alba (zde je pojem dlouhohrající výstižný), konkrétně debut A Love Of Shared Disasters a o poznání dospělejší a kvalitnější druhá nahrávka The Resurrectionists / Night Raider (respektive její výtah v podobě jednoho alba nazvaného 200 Tons Of Bad Luck). Na tomto dvojalbu se souboru podařilo vytvořit zajímavý průsečík retrospektivních a soudobých prvků, přičemž celkový výsledek zněl zcela přirozeně a současně. Vzpomínaná inspirace legendárními krajany Pink Floyd se projevovala již na výše jmenovaných albech i na předloňském EP I, Vigilante a ve velké míře se projevuje i na aktuálním dvojalbu (Mankind) The Crafty Ape.

První moment na letošní nahrávce, který připomene tuto londýnskou legendu, se objeví již po několika sekundách, jelikož ve chvíli nástupu prvních tónů kytary, se nabízí jediná otázka. In the Flesh? Zejména začátek dvojalba je velmi stigmatizován duchem Pink Floyd a právě to představuje nejrozporuplnější bod celé nahrávky, jelikož jakkoli se úvodní suita The Heart Of Every Country výborně poslouchá, tak právě v této písni je citace této skupiny zcela doslovná. V ostatních skladbách naštěstí nevystupují tyto inspirace na povrch tak výrazně, jelikož jsou buď kombinovány s jinými žánry, nebo těmto žánrům ustupují. Dalším inspiračním vlivem je již výše uvedený post-rock, jímž je tvorba kapely dlouhodobě cejchována, a který soubor sdružený okolo Greavese pojímá od jeho řekněme klasičtější formy až po ten bohatě aranžovaný v duchu kanadských inovátorů Godspeed You! Black Emperor. Dále Crippled Black Phoenix implantují do své hudby také bluesové prvky, které desce dodávají syrovost a údernost, a často tento syrový blues rock přechází až do hard rocku a přimíchává tím další část hudební mozaiky do výsledného celku.

Díky tomuto žánrovému rozptylu působí nahrávka velmi pestře, ale ve většině případů naštěstí nedochází k překročení hranice mezi pestrostí a roztříštěností. Konzistence a jednotnosti se kapela snaží docílit i textovým a ideovým konceptem, který je rozdělen do tří kapitol pojmenovaných A Thread, The Trep a The Blues of Man, a pojednává o hříšnosti a zkaženosti současné společnosti.

Hodnocení tohoto díla určitě mnohým způsobí drobné rozpolcení. Na jednu stranu se deska báječně poslouchá a Crippled Black Phoenix pomocí jednoduchých, ale o to účinnějších prostředků vytvářejí vysoce emotivní, naléhavou a působivou hudbu, z níž ovšem na druhou stranu občas až příliš zřetelně vystupují inspirační vlivy kapely. Nakonec u mne však převažují spíše pozitivní dojmy.

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Mascot Records

Seznam skladeb:

CD 1
Chapter I – A Thread
Nothing (We Are…)
The Heart Of Every Country
Get Down And Live With It
A Letter Concerning Dogheads
The Brain / Poznan
Chapter II – The Trap
Laying Traps
Born In A Hurricane
Release The Clowns
(What?)

CD 2
Chapter III – The Blues Of Man
A Suggestion (Not A Very Nice One)
(Dig, Bury, Deny)
Operation Mincemeat
We Will Never Get Out This World Alive Faced With Complete Failure, Utter Defiance Is The Only Response

72%

-jt-