Ďáblice rakouského dramatika Karla Schönherra je ve světě uznávaným expresionistickým kusem. V brněnské Redutě ji nastudoval nový umělecký šéf činohry Martin Františák. Hra o pěti dějstvích a třech postavách je příběhem, jenž od samého začátku neochvějně spěje k tragickému konci. Text má v sobě mnoho napětí a emočně silných momentů, představení jich bohužel tolik nenabízí.

Režisér Františák si inscenaci takříkajíc přinesl z Městského divadla Zlín, kde ji nastudoval v minulé sezoně. Ze tří účinkujících jsou dva herci totožní se zlínským provedením (Zdeněk Julina, Hana Briešťanská). Jako třetí se v Brně představil čerstvý absolvent JAMU Zbyšek Humpolec. Spletitý příběh vypráví o vdané krasavici a dvou mužích, žijících na horách, daleko od lidí. Krásná a záhadná žena zde bydlí po boku staršího, neduživého a až nepříjemně vychytralého chlapa živící ho se jako pašerák. Mezi tyhle zcela odlišné, ale pokojně žijící jedince se dostane mladý pohledný hraničář. Rodí se tak milostný trojúhelník, pramenící z několika pastí, nalíčených vždy jednou postavou na zbylé dvě… Pašerák potřebuje prostřednictvím své ženy zabavit hraničáře, hraničář ho chce odhalit a vysloužit si tak povýšení. A ona? Z celého plánu je nesvá, ale jen chvilku. Velmi rychle pozná, jak sladce chutná moc nad pohledným mladíkem. Pragmatické jednání se přetavuje ve vášeň a rozum postupně ustupuje citům.

Scénu lemují tři kovové konstrukce s dřevěnými deskami, tvořící tři stěny pašerákova domu. Desky jsou variabilní a po celou dobu se s nimi pracuje. Při první návštěvě hraničáře, kdy je paní domu ještě nezkušená a nervózní, otáčí jednu lať za druhou, aby na ni nebylo vidět. Tvoří tak před sebou stěnu, uniká před lačným zrakem mladíka. Jak děj postupuje a manželství je čím dál tím více rozleptáváno hraničářem, tak dřevěné výplně padají na podlahu. Nejenže dělají velký rámus, ale také kladou hercům překážky pod nohy. Ti o ně začínají zakopávat, díky čemuž dochází k umocnění stavu totálního rozpadu a zmatku. Vše, co na začátku vypadalo stabilně, se postupně proměňuje v jeden velký marasmus, pučící z nevěry a zrady.

 
Pašerákova žena – Ďáblice je sice krásná, ale v podání Briešťanské málo vášnivá a rozervaná. Kolik se toho musí odehrávat v ženě, která o vlastního muže pečuje jako o dítě, které jí on nemůže dát a která má na dosah ruky statného mladíka, co by pro její tělo vraždil? Její složité vnitřní boje a skryté touhy bohužel na jeviště příliš neproniknou. Nepříliš zdařilému projevu navíc nepřidávají na kvalitě ani hereččiny výrazné sykavky. Z projevu Briešťanské tak divákům zřejmě nenaskočí husí kůže, jak by se dalo od její postavy, a na základě předlohy, očekávat. Společné scény s mladým hraničářem, šílícím po její kráse jsou z její strany ploché a bez napětí. Zato postava hraničáře v podání Zbyška Humpolce si prošla čitelným vývojem. Při prvním setkání s Ďáblicí držel hlavu pěkně zpříma, odhodlán k čemukoliv pro vlastní povýšení, než ale opustil chalupu, měla ho v hrsti. Znatelný věkový rozdíl mezi herci dodával jeho zmámenosti na intenzitě. Zpočátku sice Humpolec působil jako macho v uniformě, velmi rychle se však ukázal jako nezkušený mladík. Starší krasavice si ho omotá kolem prstu, mamince musí posílat vydělané peníze a ambice v pracovním postupu velmi rychle ztratí. Humpolec skvěle osciloval mezi uniformovaným tvrďákem a zamilovaným ‚klukem odvedle‘.

Třetí hlavní postavou inscenace je manžel Ďáblice – pašerák ztvárněný Zdeňkem Julinou. Jeho drobná fyzická konstrukce a mírný vzhled vytvářejí zajímavý protipól k jeho vnitřnímu založení. O co vychrtlejší muž je, o to je také zákeřnější. Sice vzbuzuje dojem milujícího manžela, svoji vlastní manželku ale na druhé straně nutí ke koketerii. Jeho záškodnictví nevychází z velkých gest, o to nebezpečněji působí, tak jako je tomu velmi často i v reálně světě.

Hodnocení:

Celkový koncept představení není naplněn zejména po herecké stránce. Působivé hudební motivy pohříchu zanechávají mnohem hlubší dojem než samotná herecká akce. Chvíle, kdy by mezi Ďáblicí a hraničářem mělo být napětí téměř hmatatelné, působily předvídatelně, až fádně. Celková atmosféra textu odhalujícího zrůdnost lidského nitra toužícího po majetku a tělesnosti se tak postupně rozplynula jako pára nad hrncem.

66%

Magdaléna Baumannová