Dale Cooper Quartet

Métamanoir

Právě jste v motorestu v městečku Twin Peaks a posloucháte kapelu Dale Cooper Quartet & The Dictaphones, která v duchu místního genia loci disponuje hypnotickou uhrančivostí. Pokud budete mít štěstí, tak Vám Laura Palmerová pošeptá jméno svého vraha a Obr vám vrátí prsten!

Možná je to jen pouhá náhoda a možná zapůsobila nějaká vyšší moc, ale v krátké době se nám na našich stránkách sešel jeden z duchovních otců seriálu Městečko Twin Peaks David Lynch se svou debutovou nahrávkou a kapela, která svým názvem na tento legendární seriál odkazuje. Dale Cooper Quartet & The Dictaphones (dále DCQAD) pocházejí z francouzského Brestu a na svém kontě mají kromě aktuální nahrávky Métamanoir ještě debut Parole De Navarre z roku 2006, který byl naplněn temnou a ponurou hudbou, pro jejíž označení se hodí subžánry jako darkjazz, doomjazz, nebo funeral jazz. Celá deska se nesla v experimentálním duchu a byla charakteristická svou tíživou atmosférou, jež ze začátku znesnadňovala uchopení jeho obsahové náplně, ale trpělivý posluchač si jistě cestu do hloubi debutové desky našel a docenil její nadprůměrnou úroveň.

Novinka Métamanoir vychází po pěti letech od vydání Parole De Navarre a DCQAD na tuto desku sice hudebně navazují, ale již na první poslech je zřejmý jejich další posun. Kapela si totiž zachovává signifikantní znaky předchozí desky a vytváří podobnou atmosféru jako na debutu, ale mnohokrát k dosažení tohoto výsledku používá jiných prostředků než v minulosti. Konečným dojmem ze všech evolučních změn a odlišností od debutové desky je to, že Métamanoir není tak posluchačsky náročná jako Parole De Navarre a DCQAD tak nyní kráčí podobnou tvůrčí cestou, jako před časem recenzovaní a hudebně spříznění Holanďané The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble.

Fanoušci debutové desky ale mohou být klidní, jelikož do nějakého easy listeningu má Métamanoir, stejně jako poslední deska From the Staiwell výše zmíněného uskupení, pořád daleko. Nejvýraznější změnou oproti předchozí desce je jistě v hustotě využívání vokálů, která se oproti Parole De Navarre rapidně zvýšila. DCQAD na Métamanoir využívají jak mužský, tak ženský vokál a za tento tah jim nezbývá než uznale zatleskat. Právě vokály totiž účinně dotvářejí jedinečnou atmosféru nahrávky a tvoří velice důležitou součást skladeb. Za zmínku určitě stojí i fakt, že ženské vokální party má na svědomí francouzská zpěvačka Gaelle Kerrien, kterou možná někteří posluchači zaregistrovali díky její spolupráci s experimentátorem Yannem Tiersenem.

Hudební složka aktuálního alba DCQAD je opět postavena na jazzových základech a dotvořena prvky elektroniky, ambientu nebo noiseu. Celému albu pak dominuje především důraz na minimalismus, který vyniká i díky nikam nespěchající rytmice a často monotónním (zde to rozhodně není myšleno ve zlém) podkladům. Všechny použité prvky tvoří komplexní celek, z něhož žádná část výrazněji nevyčnívá. A nebyl by to kvalitní darkjazz, aby vše netonulo v ponuré a hypnotické atmosféře. Při poslechu Métamanoir si tak připadáte, jako byste skutečně navštívili Twin Peaks, seděli u baru v Motorestu, u Jednookého Jacka, či zůstali uvězněni v Černém vigvamu.

Potěšeni tímto albem by koneckonců měli být i milovníci legendárního soundtracku k tomuto (ehm…legendárnímu) seriálu od Angela Badalamentiho, jelikož lze vypozorovat nejeden styčný bod mezi ním a Métamanoir. Kromě nich mohou album bez obav vyhledat i fanoušci darkjazzových The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble a personálně spřízněných The Mount Fuji Doomjazz Corporation, nebo příznivci Bohren & der Club of Gore. Své si však na Métamanoir jistě najdou i fanoušci výše uvedených žánrů a experimentální hudby.

Album Métamanoir je přístupnější, přehlednější a hlavně kvalitativně srovnatelný následovník vynikajícího debutu Parole De Navarre. Pokud si vyhradíte čas na jeho poslech, tak vás čeká hodina ve společnosti výborné sugestivní hudby a notoricky známých postav z jednoho mystického městečka na hranici Spojených států a Kanady.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Denovali Records

Seznam skladeb:
Une Petit Cellier
Eux Exquis Acrostole
Ma Insaisissable Abri
Sa Prodigieux Hermitage
Le Implacable Gentilhommière
Elle Agréable Rendez-vous De Chasse
Mon Tragique Chartreuse
La Terrible Palais
Il Mélodieux Manoir

87%

-jt-