Nová deska Darkane přináší sofistikovaný nářez

Čas neúprosně odtikává vteřinu za vteřinou a švédští Darkane se za léta proměnili ze souboru progresivně smýšlejícího v soubor víceméně konzervativní. Právě v případě této pětice však ona stálost výrazu není na škodu, jelikož ten se ustálil ve velice atraktivní podobě.

Tvorba této pětice, jejíž instrumentální jádro drží pevně při sobě již od samotného založení souboru, je pozoruhodná mimo jiné i tím, že je vyvážená a akceptovatelná pro velkou skupinu posluchačů. Debutová deska Darkane pojmenovaná Rusted Angel (1998) již ledasco naznačila, ale šok, který přišel s vydáním druhé a zároveň přelomové desky Insanity (2001) asi čekal málokdo. Darkane do své tvorby na této desce výrazněji začlenili thrash metal na úkor death metalu a do této slitiny ještě přimísili legující prvky v podobě ozvuků industriálu, rytmických hrátek ve stylu krajanů Meshuggah (jistě není náhodou, že právě kytarista této geniální kapely Fredrik Thordendal na Insanity hostuje), střídmých klávesových partů a chytlavých melodických refrénů. Výsledný produkt tohoto metalurgického procesu, v němž se pojí tradice s modernou, dokázal zaujmout jak posluchače zmíněných metalových žánrů, tak i hledače moderní metalové hudby.

Insanity se tak zařadilo po bok v té době aktuálních nahrávek Made Me Do It (2000) od The Haunted a A Predator’s Portrait (2001) z dílny Soilwork mezi stěžejní záznamy švédské thrashmetalové revoluce z přelomu milénia. Zatímco i následující nahrávky této trojice se vyznačovaly obrovskou kvalitou a patří také k tomu nejlepšímu, co vzešlo z tehdejší neo-thrashmetalové vlny, tak další alba The Haunted a Soilwork lze již v kontextu doby a žánru hodnotit mnohem kritičtěji. The Haunted po návratu původního zpěváka a podařené nahrávce rEVOLVEr (2004) ve snaze infiltrovat do své tvorby prvky post-hardcoru, metalcoreu či nu-metalu postupně ztratili vlastní tvář a na doposud poslední a vskutku nepodařené nahrávce Unseen (2011) již svou inkarnaci z přelomu milénia téměř vůbec nepřipomínali. Soilwork pak také koketovali s prvky typickými pro americké ,,moderně“ metalové kapely, ovšem v jejich případě bylo na vině zklamání spíše obrovské pracovní nasazení a postupný syndrom vyhoření, který vyvrcholil na nahrávce Sworn to a Great Divide (2007). Naštěstí se v současnosti u obou kapel blýská na lepší časy (personální zemětřesení v The Haunted, slušné nahrávky od Soilwork) a na jejich budoucnost lze nahlížet mírně optimisticky.

Darkane se sice oproti svým souputníkům během let příliš nezměnili, ale své nahrávky dávkují v rozumných intervalech a vždy dokážou posluchačům servírovat kvalitní materiál, takže se prozatím nedostavuje pocit zevšednění. Novinka The Sinister Supremacy opět pokračuje v intencích dosavadní tvorby souboru a kolekci tak lze znovu charakterizovat jako sofistikovaný nářez, v němž je vyvážený poměr mezi melodikou a tvrdostí. Na ploše celého alba se také odehrává funkční dialog mezi přímočarostí a komplikovaností a již na první poslech je zřejmé, že pánové jsou opravdu velice zdatnými instrumentalisty. Pochválit je nutné i pěvecký projev navrátilce Lawrence Mackroryho (nazpíval již debutovou nahrávku Rusted Angel), který s přehledem zvládá jak hrubý, tak čistý vokál a disponuje poměrně širokou paletou vokálních poloh.

Melodické refrény pak jsou, jak už je u Darkane dobrým zvykem, nevtíravé a zprvu lehce nenápadné, ovšem s každým dalším poslechem se zadírají hlouběji a hlouběji do šedé kůry mozkové. Tato rafinovanost je ostatně vlastní celé tvorbě Darkane a i díky tomu těmto Švédům při manévrování v tak úzkém prostoru, jaký neo-thrash nabízí, stále nedochází dech. Byť se při poslechu The Sinister Supremacy občas vynoří reminiscence na tvorbu ostatních interpretů, konkrétněji například thrasherů z Bay Area, krajanů At the Gates (slyš např. sedmou Humanity Defined), nebo diktátorů Meshuggah, tak je vše v rámci letmých ozvěn a v žádném případě nelze (a ani v minulosti nešlo) hovořit o kopírování nebo vykrádání.

The Sinister Supremacy je pořádná a mohutným zvukem opatřená dávka energie, z níž kromě agrese vychází i proud chytlavých, leč nepodbízivých melodií. Darkane jsou zkrátka svébytnou kapelou, která byť ustrnula ve vývoji, dokáže nahrávat zajímavá a velice kvalitní alba. Z pohledu dlouhodobého příznivce kapely tak znovu zavládá spokojenost a vyšší bodové hodnocení nedávám jen díky existenci triumvirátu zásadních desek nazpívaných charismatickým Andreasem Sydowem. Sofistikovaný nářez.

Rok vydání:
2013

Vydavatelství:
Massacre Records

Seznam skladeb:
Sounds of Pre-Existence
The Sinister Supremacy
Mechanically Divine
Ostracized
The Decline
Insurrection Is Imminent
In the Absence of Pain
Humanity Defined
Hate Repentance State
Collapse of Illusions
By Darkness Designed
Existence Is Just a State of Mind

78%

-jt-