Když se agresivní vizionář Cynic jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi umírněnější a nepříliš objevný hmyz.

Nezbývá než doufat, že proměna této americké kapely nebude mít natolik fatální důsledky, jaké má příběh, z nějž pochází úvodní parafráze. Ostatně ani samotná změna nebyla natolik šokující jako ta, kterou zažil jednoho rána hrdina této povídky, ovšem jisté je, že obecný pohled na Cynic nyní představuje širokou škálu názorů. 

Je tomu již neuvěřitelných 21 let, co vyšlo geniální album Focus, debut Cynic, který stanul po boku tehdejších neméně povedených desek Spheres holandských Pestilence, Elements od Atheist, Thresholds z dílny Nocturnus či Individual Thought Patterns od Death na samotném piedestalu tehdejšího progresivního death metalu a dodnes je učebnicí nonkonformního přístupu k tomuto žánru. V době svého vydání, tedy v časech pomalu končícího zlatého věku death metalu, se však až na výjimku v podobě ITP od Death nedostalo těmto nahrávkám dostatečného uznání a na dlouhou dobu se staly posledními počiny v diskografii těchto souborů. Postupem času se však zmíněným kolekcím dostalo všeobecného uznání a nyní jsou chápány jako milníky tohoto metalového subžánru. 

V současné době jsou kromě Nocturnus a Death zbylé formace znovu aktivní, přičemž každá z uvedené trojice má poněkud odlišný přístup k nové tvorbě a s tím související navazování na svá vrcholná díla. Zatímco jediní evropští zástupci z tohoto výčtu Pestilence na své první návratové nahrávce vsadili nejprve na spíše tradičnější pojetí stylu, na následující Doctrine kladli větší důraz na groove a s aktuální kolekcí vše tak nějak vyvážili, a Atheist nahráli velice poutavou tech-death metalovou desku Jupiter, která však již nenavazovala na hledačství výtečné Elements, tak Cynic i nadále posouvají svůj výraz dál od (ne)tradičního death metalu. Tento vývoj Cynic však není nikterak překotný a od Focus k novince vede přehledná stezka.

Přijetí aktuální kolekce posluchači jistě bude oproti druhé (comebackové) desce Traced in Air trochu vlažnější, jelikož ji jednak od svého předchůdce nedělí doba 15-ti let a pak také proto, že čekání na novou desku bylo naředěno dvojicí EP Re-Traced a Carbon-Based Anatomy. Tyto nahrávky však především bezmezné a slepé (respektive hluché) uctívače alba Focus příliš nenadchly, jelikož se ubíraly směrem daleko od progresivního death metalu. Novinka v tomto trendu pokračuje. Dnešní Cynic zvolna opouštějí metalový žánr a čím dál více postupují směrem k uvolněnému progresivnímu rocku, přičemž si však stále zachovávají typické znaky (určitě se nejedná o evoluční spáče) a emociální dopad celé nahrávky je v podstatě stejný jako u jejích předchůdců. Zachována například zůstala instrumentální preciznost, jejíž zmiňování v souvislosti s Cynic je sice nošením dříví do lesa, ale vzhledem k výborným individuálním výkonům jednotlivých hráčů ji nelze nezmínit. Je skutečně radost poslouchat výtečnou rytmiku dvojice Reinert/Malone a kytarovou hru Paula Masvidala, především když jsou tyto výborné hráčské výkony sladěny ve funkční celek.

Zatímco proti instrumentální složce toho nelze příliš namítat, tedy pokud nejste vyloženě metalovými fanoušky zklamanými úbytkem agresivity, tak proti vokální složce se jistě budou ozývat mnohé nespokojené hlasy (a již se ozývají). Na albu se již neobjevuje brutální metalový vokál, kdysi tak typického vocoderu také ubylo a Masvidal zpívá především civilním hlasem, který je dosti specifický a mírně naříkavý. Na něj je bezpodmínečně nutné si zvyknout a jistě to pro mnohé posluchače bude těžký úkol, jelikož míra jeho expresivity je poměrně veliká. Bohužel je však nutné upozornit i na to, že v některých vyšších a táhlých partech Masvidalovi zřetelně ujíždí hlas.

Pokud bylo možné Focus charakterizovat jako střet a následné souznění agresivity s klidnějším rozjímáním a následnou nahrávku Traced in Air z velké části také (zjevně i díky účasti Tymona Kruideniera z Exivious), tak poslední nahrávky už jsou čím dál více nakloněny onomu rozjímání, čemuž ostatně napovídá i textová složka. Novinku Kindly Bent to Free Us odlišuje od předchozí nahrávky také charakter jednotlivých kompozic a přestože skladby na Traced in Air rozhodně nejsou podbízivými písněmi na první signální, tak oproti těm z nové desky jsou na první poslech rozhodně stravitelnější. Aktuální disk nejprve spíše upoutá bravurní instrumentací a jednotlivými pasážemi vytrženými z kontextu skladeb a teprve po čase se vše začíná slévat v jeden celek. 

Hodnocení:

Hodnocení aktuální nahrávky, na jejíž obal je opět použito dílo dnes již zesnulého Roberta Venosy, se bezpochyby pohybuje na škále od rozpačitosti po její slepou adoraci. Zaujmeme-li střízlivý pohled (tedy pokud je to v mém případě alespoň trochu možné), tak je nutné konstatovat, že se Kindly Bent to Free Us příjemně poslouchá a rozhodně nejde o nějaký průšvih, ale do absolutoria má přeci jenom poměrně daleko.

Rok vydání:
2014

Vydavatelství:
Season of Mist

Seznam skladeb:
True Hallucination Speak
The Lion’s Roar
Kindly Bent to Free Us
Infinite Shapes
Moon Heart Sun Head
Gitanjali
Holy Fallout
Endlessly Bountiful

70%

-jt-