Deftones

Koi No Yokan

Stejně jako jasná zimní noc dokáže být i hudba amerických Deftones obdivuhodně krásná i krutě mrazivá a nebezpečná. Novinka Koi No Yokan je tak dalším výletem do krásných a chladných krajin věčné melancholie.

Bude tomu již více jak deset let, co se na vrcholu popularity vyhřívaly skupiny hrající agresivní crossover, pro nějž se vžilo pochybné označení nu metal. Tímto žánrem pak byla poněkud nešťastně ocejchována nejedna hudební formace, jejíž produkce působila dojmem moderního rocku a krom jiných byli mezi interprety produkující tento uměle vytvořený styl řazeni i kalifornští Deftones. Ti jsou dokonce často společně s Korn, Limp Bizkit, Incubus či Staind považováni za pionýry nu metalového žánru, kteří svou hudbou ovlivnili stovky ostatních (ostatně například populární pražská čtveřice the.switch ve svých začátcích na tuto formaci poměrně výrazně odkazovala). Nic však netrvá věčně a média po čase přestala věnovat nu metalu pozornost, mnozí sezónní posluchači tohoto hudebního stylu znovu obrátili ke zvuku zkreslených kytar záda a ti dychtiví po ,,moderní“ hudbě postavené na rockových základech mohli začít sledovat novou módní vlnu, jíž byl metalcore. Deftones však bez problémů ustáli uvadající zájem o nu metalový žánr, který vyjma několika desek jmenovaných pionýrů a první trojice nahrávek také vcelku diskutabilně zaškatulkovaných System of a Down nepřinesl další výrazné milníky (ono i těch mírně nadprůměrných desek příliš není), a neustoupili ze své filozofie.

Byť je debut Adrenaline nejslabší položkou diskografie Deftones, již na něm byl patrný skrytý potenciál této formace ze Sacramenta. Na druhém albu Around the Fur pak již plně explodoval gejzír kreativity a dodnes se jedná o svěží a velice kvalitní nahrávku, která dokáže v okamžiku přenést posluchače do druhé poloviny minulé dekády a velice silně zahrát na jeho nostalgickou strunu. Od té doby nenahráli Deftones špatnou nebo jen průměrnou nahrávku a každá má své nezastupitelné a jedinečné místo v jejich diskografii. Experimentální White Pony, temná eponymní deska z roku 2003, jemnější Saturday Night Wrist i doposud poslední Diamond Eyes, to všechno jsou přehlídky jakostního alternativního metalu s důrazem na emoce, které v posluchačích mnohdy rezonují ještě dlouho po doznění posledních tónů jednotlivých nahrávek. V nedávné době pak vyšla této kapele aktuální nahrávka Koi No Yokan.

Již první uvolněné skladby, tedy singly Leathers a Tempest, naznačovaly, že se toho v táboře Deftones příliš nezměnilo. Stále lze projev kapely charakterizovat jako vícevrstvý proud hudby postavený na kontrastech mezi mohutnou kytarovou stěnou Stephana Carpentera a lyrickými pasážemi, jimž vévodí charismatický hlas China Morena. Novinka Koi No Yokan vcelku logicky navazuje na předchůdce Diamond Eyes, který se stal jakýmsi průsečíkem drsnější polohy prezentované na starších deskách s jemnějším projevem ze Saturday Night Wrist a jestliže tento tvůrčí přístup vedl k vytvoření desky, která nabídla silné kompozice a několik opravdových hitů, pak tentokrát se povedlo docílit téměř totožného výsledku s tím rozdílem, že novinka subjektivně obsahuje ještě více těchto taháků. Především však nová deska představuje soudržnou kolekci chytlavých, nikoli však podbízivých kompozic, které rostou s každým dalším poslechem a hledat na nich nějaká větší negativa zkrátka nelze. I dramaturgicky je deska Koi No Yokan poskládána velmi zručně a i díky svému dynamickému charakteru nenudí. Na albu se totiž dočkáme jak subtilních ambientních pasáží, tak i jemných zpěvných motivů nebo drtivých metalových úderů. K dominantní melancholické náladě nakonec kromě hudební stránky a pěveckého projevu Morena  přispívá i textová složka, která je opět v režii samotného zpěváka, jenž znovu vytváří mnohdy nerozluštitelný labyrint symbolů a metafor.

Po mnoha hodinách strávených ve společnosti Koi No Yokan si troufám tvrdit, že kalifornská pětice opět vytvořila velmi kvalitní nahrávku, kterou dokonce lze považovat za to nejlepší, co pod jménem kapely vyšlo od dob vydání stejnojmenného alba. Zkrátka a jednoduše – další výborná nahrávka od jedinečné kapely.

Recenze předchozího alba Diamond Eyes

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
Reprise records

Seznam skladeb:
Swerve City
Romantic Dreams
Leathers
Poltergeist
Entombed
Graphic Nature
Tempest
Gauze
Rosemary
Goon Squad
What Happened to You?

84%

-jt-