Jak uspět v prezidentských volbách, když jsou Vaše šance na znovuzvolení nízké jako Gándího hladina cholesterolu v krvi? Na tuto otázku divákům mistrně odpovídá inscenace Listopad, kterou na počátku měsíce června tohoto roku uvedlo pražské divadlo ABC.

Přestavení vyprávějící o jednom dni a jedné noci v pracovně amerického prezidenta, jenž se snaží i přes četné politické neúspěchy zuby nehty udržet na výsluní a znovu uspět v prezidentských volbách, vznikla na podkladě stejnojmenné divadelní hry, jejímž autorem je slavný americký dramatik David Mamet. Jeho politická fraška ostře, zároveň však i vtipně poukazuje na stav současných politických elit i na mnohé společenské nešvary, s nimiž se i v našich luzích a hájích dnes a denně setkáváme. V Mametově podání je představována Amerika jakožto společenství, které sice stojí na deklaraci rovnosti šancí pro bílé, černé, žluté nebo rudé, menšiny i většiny, avšak zároveň se ukazuje jako chatrný domeček postavený z falešných karet. Od 7. června letošního roku mohou dychtiví diváci zhlédnout nejnovější nastudování této hry v divadle ABC. Režie se chopil zkušený režisér Petr Svojtka a jeho počin nelze nepochválit.

Ústřední postavou inscenace je fiktivní americký prezident Charles Smith, jehož profesní kariéra klesá stejně rychle jako rtuť v teploměru po konci léta na Aljašce. Zkorumpovaná hlava státu se však nehodlá vzdát bez boje a svou chystanou předvolební politickou kampaň opře o novou interpretaci oslav Dne díkůvzdání, díky níž by měl znovu získat patřičný kapitál od „zainteresovaných“ kruhů. Nač by měl stejně jako v minulosti omilostňovat krocany, když Američané stejně dobře mohou na Den díkuvzdání pojídat vepřové, tuňáka nebo hovězí maso namísto tradičního krocana.

V hlavní roli amerického prezidenta Smitha doslova exceluje Michal Dlouhý – role jakoby mu byla ušita přímo na míru. Při ztvárnění samolibého, místy dosti protivného, ale přitom i lidsky zlomeného prezidenta mistrně a s grácií sobě vlastní, užívá celou škálu hereckého arzenálu – od burácejícího patosu, přes dětskou škodolibost, otevřený rasismus až po dojemnou profesní i lidskou bezradnost. Michal Dlouhý se tak stává nejdůležitějším středobodem celé inscenace, čímž ostatní postavy lehce odsouvá do pozadí. Přesto však nutno zmínit osobu Jiřího Hány, který coby prezidentův poradce Archer Brown s určitou odevzdanou rutinou hasí veškeré požáry, jenž jeho nadřízený páchá a zároveň také suše, s kamenným výrazem ve tváři, nazývá věci pravými jmény, kupříkladu slovy: „Všichni tě nesnáší a ty nemáš prachy. Vrať se domů na venkov.“

Taktéž Lenka Zbranková, coby Clarice Bersteinová – lesbička židovského původu a autorka prezidentových projevů, která se vrací z Číny, kde právě adoptovala dítě a v letadle se nakazila ptačí chřipkou, mistrně komplikuje děj celé inscenace. Ponejvíce pak v situaci, kdy chce se svou přítelkyní uzavřít registrované partnerství a drží prezidenta v šachu. Hodlá mu předat geniálně napsaný projev, který by mohl Smithovi zachránit krk i prezidentské křeslo, ale až poté, co ji prezident v přímém televizním přenosu oddá, byť možnost tohoto spojení není ústavně zakotvena. V neposlední řadě pak zmiňme osobu Jaroslava Vlacha, coby zástupce Národního svazu chovatelů krocanů, jemuž prezident Smith neustále stupňuje cenu za tradiční rituál svátku díkůvzdání – za takzvané omilostnění krocana.

Svojtkova dvouhodinová inscenace je svěžím vánkem čeřícím jinak v poslední době dosti stojaté divadelní vody divadla ABC. Na první pohled skromně vybavené jeviště (pouhá pohovka a kancelářský stůl) a jednoduchý námět hry je však okrášlen vynikajícím scénářem a hereckými výkony – především v osobě Michala Dlouhého, jenž neztrácí ani v absurdně vypjatých, expresivních situacích jistou grácii a divácký smích jakožto odezva na jeho gagy tak není samoúčelný ani povrchní, jako tomu obvykle v českých divadlech bývá.

Hodnocení:

Divadlo ABC se po delší době může pochlubit skvělou inscenací, která dosahuje velmi vysoké kvality především díky nespornému hereckému talentu Michala Dlouhého. I děj samotný je svižný. Během 120 minut tak není nouze o zápletky ani smích. Jedinou možnou výtkou tak mohou být příliš často se opakující a místy hodně ostré vulgarismy.

82%

Markéta Texlerová