Divadlo ABC vědělo, proč vsadit na Vím, že víš, že vím
Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní nevšedního manželského páru? Vinou špatného pochopení okolí dochází k vyzrazení věcí, jenž měly zůstat navždy skryté a na povrch tak omylem vyvěrá mnoho drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Úspěšný filmový předobraz Alberta Sordiho z roku 1982, v němž sám režisér stanul před kamerou po boku Moniky Vittiové se nedávno dočkal i divadelního zpracování. Režisér Vladimír Strnisko transformoval divokou italskou domácnost na prkna pražského Divadla ABC. V hlavních rolích zde pak doslova září Michal Dlouhý a Simona Stašová.
Svůj neoddiskutovatelný komediální talent přednedávnem prokázal Michal Dlouhý ve hře Listopad. Také v představení Vím, že víš, že vím opět používá celou škálou svého nezměrného hereckého arzenálu. Už od prvních momentů inscenace předvádí klasický archetyp brunátného manžela, který má rád svůj zatuchlý klid, fotbal, pivínko a papučky a dokáže se stejně rychle rozohnit nad neuvařenou večeří, tak i prožívat naprostou beznaděj a rozčarování nad údajnou nevěrou své milované ženy. Nutno podotknout, že nejnovější Strniskova inscenace jako by byla Dlouhému ušita přímo na míru. Stejně skvělý výkon však podává i Simona Stašová v roli vášnivé italské manželky. Během více jak dvouhodinového představení skvěle zvládá roli aktivní ženy, stále toužící po troše té romantiky, kterou kombinuje se silnou potřebou tu a tam manželovu rodinnou zatuchlost provětrat nějakou tou solidní hádkou.
Vystihnout naturel temperamentní dámy středních let, která stále touží po plnohodnotném manželském životě se vším všudy, se Simoně Stašové daří takřka dokonale. Žena nezaměnitelného hlasu, změkčených sykavek a nevyčerpatelného elánu je v roli znuděné, avšak stále oddané a milující manželky strhující. Nutno podotknout, že roli Livie Bonettiové si Stašová nadělila ke svým kulatým 60tým narozeninám. „Podívejte se, v 60 letech si strašně užívám, že na mě žárlí o 14 let mladší Michal Dlouhý. Nejen, že je geniální herec, on i dobře vypadá. A tím, že já jsem ten objekt na žárlení, tak to je něco, co jsem si dala k narozeninám, k šedesátinám,“ říká s úsměvem Simona Stašová. A nutno podotknout, že Stašová a Dlouhý vytvářejí na divadelních prknech pražského ABC skvělý tandem, který táhne už tak dost silný příběh o lásce, žárlivosti a nedůvěře.
Inscenace Vím, že víš, že vím je od své premiéry označována jako divadelní podoba úspěšného filmového předobrazu, jako lehká komedie závažného obsahu. Na počátku celého spletitého příběhu je pouhý omyl. Soukromý detektiv si nedopatřením splete sledovanou osobu a místo movité manželky prominentního politika, bydlící o partaj výš, začne sledovat obyčejnou rodinu zchudlého italského úředníčka. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní, všedního manželského páru středních let? V roli soukromého a trochu popleteného detektivního očka Cavalliho se na divadelních prknech střídá Petr Vančura a Vasil Fridrich. Postupem času najatý detektiv odhaluje mnoho drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení manželského páru. Co se stane, když člověk začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Vědět, znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit…
Krom výše zmíněných hereckých výkonů nutno vyzdvihnout i efektivní jevištní scénu. Na první pohled skromně zařízený italský byt pouze s postelí, stolkem, židlemi a okénkem představujícím sprchový kout se po celou dobu inscenace nemění. Nedochází tak zbytečně k hluchým místům a zdlouhavým úpravám jevištní scény. Jediné co stojí za výraznější výtku, je značné množství vulgarismů, které v průběhu hry padnou a místy přílišné „přehrávání“ italského temperamentu. Již od prvního okamžiku dávají Dlouhý a Stašová najevo nezkrotnou vášeň s takovou intenzitou, že už ji není kam dále gradovat. Proto se i po přestávce další dialogy a jejich intenzita pouze opakují. V okamžiku, kdy již herci nemohou zvyšovat intenzitu hlasu a hereckého projevu, přicházejí bohužel na řadu vulgarismy. Divák se tak může ptát, zda-li je to nutné.
Hodnocení:
Famózní herecké výkony Simony Stašové a Michala Dlouhého jsou bezpochyby tahákem letošních jarních premiér v Divadle ABC. Příběh sám o sobě jistě zajímavý, plný zvratů, avšak tu a tam mírně tápe a to především v okamžicích, kdy se z úst hlavních hrdinů linou až příliš zbytečné a ostré vulgarismy. Nicméně i tak je komedie Vím, že víš, že vím víc než povedeným představením, které rozčeřilo poněkud stojaté vody pražského ABC.
Po dlouhé době konečně představení, u něhož jsem se od plic zasmála. Přitom nešlo o nějakou plytkou zábavu. V druhém plánu je Vím, že víš, že vím vlastně dosti syrovým dramatem. Jen je zabalen do italského temperamentu, takže je to takové živelné a komediální.
Takhle nějak by podle mě měla vypadat kvalitní komedie. Zábavná ovšem s hlubokým přesahem. Naprosto souhlasím s autorkou recenze, že jednou z mála věcí, která ale výrazně představení škodí, je vulgární slovník jejích hlavních hrdinů. Pro mě trochu nepochopitelné Jinak ale víc než dobré.
Jední slovem prostě super.
zas tak pozitivně bych to neviděl. podle mě šlo o průměrné představení. mělo určitou jiskru, ale celkově mě ničím výrazně jako člověka neobohatilo.
Naprostý souhlas