Vinohrady slaví. Výročí připomínají knihou a Hašlerem

Divadlo na Vinohradech, Foto: Divadlo na Vinohradech

Jubilejním večerem a křtem vzpomínkové knihy oslaví dnes pražské Divadlo na Vinohradech 110. výročí své existence. Provoz scény byl zahájen 24. listopadu 1907 a to dramatem Godiva od Jaroslava Vrchlického, v režii F. A. Šuberta. V rámci výročí bude i tato hra připomenuta.

Po jeho prknech se procházely takové osobnosti jako Rudolf Hrušínský, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Gustav Nezval, nebo Hugo Haas. Řeč je o secesní budově stojící na Náměstí Míru v centru naší metropole. Divadlo na Vinohradech bylo postaveno mezi roky 1905-1907 staviteli Janem Majerem a Josefem Veselým na podkladě návrhu architekta Aloise Čenského. Průčelí budovy dodnes zdobí alegorické sochy představující „Pravdu“ a „Statečnost“, z dílny akademického sochaře Milana Havlíčka. Scéna, v níž zpočátku kromě činohry působil i operní a operetní soubor byla postavena za účelem umělecké protiváhy tehdejšího Národního divadla a měla poskytovat možnost kulturního vyžití širšímu publiku. Na svou dobu také nabízela obrovské hlediště pro 1200 diváků. První vinohradský šéf, někdejší ředitel Národního divadla F. A. Šubert měl v úmyslu nově postaveným divadlem konkurovat svému předchozímu působišti. Vedle „tuctových“ inscenací divadlo uvádělo i umělecky náročné kousky. Tuto vizi si koneckonců scéna poblíž kostela Svaté Ludmily udržuje dodnes a vedle klasických děl je tu možné navštívit i moderní inscenace.

Nástup třetího ředitele Františka Fuksy v roce 1913 přinesl divadlu velké změny. Ve vedení divadla strávil Fuksa přes dvacet let a zaměřil svou pozornost na budování kvalitního hereckého ansáblu. Vytvořil tak podmínky pro nástup důležité osobnosti – K. H. Hilara, jenž v divadle působil jako dramaturg. Hilar během několika let vytvořil z měšťanského divadla respektovaný umělecký dům s výborným hereckým souborem a zajímavým repertoárem. „Vinohrady“ se staly scénou orientovanou na jevištně náročné expresivní divadlo. K úpadku kvality inscenací a ke krizi došlo v období 1. světové války, kdy musela více jak stovka umělců a zaměstnanců nastoupit vojenskou službu. Herecký i technický soubor nahradila řada nováčků. Výbor divadla se snažil docílit zproštění vojenské služby u řady svých členů, divadlo pořádalo dobročinná představení na podporu Červeného kříže a fondu pro vdovy a sirotky po padlých vojínech.

Velkými hereckými hvězdami se vinohradská scéna mohla opět pyšnit v meziválečném období. Po prknech, která znamenají svět, se procházel kupříkladu František Smolík, Olga Scheinpflugová, Zdeněk Štěpánek či Hugo Haas. Scénáře ke kvalitním inscenacím pro divadlo psal kupříkladu Fráňa Šrámek nebo Karel Čapek a to až do roku 1941, kdy bylo Divadlo na Vinohradech úředně zavřeno a následně během druhé světové války částečně ve vnitřních prostorách zdevastováno. Od srpna 1945 zahájila vinohradská scéna opět činnost a to pod vedením Jiřího Frejka, až do roku 1950, kdy se secesní budova na pražském Náměstí Míru stala na rozkaz ministra obrany Divadlem československé armády. Hlavním cílem tohoto kroku bylo směřovat inscenacemi k idejím socialismu a nápravě mladé generace. Budovatelské inscenace pocházely především z pera spisovatele Pavla Kohouta. O jednu dekádu později se stal provozovatelem divadla Národní výbor hlavního města Prahy a uměleckým ředitelem Luboš Pistorius. Během jeho působení divadlo uvedlo 14 původních her českých autorů. Po Pistoriově rezignaci na místo ředitele nastoupila významná osobnost František Pavlíček, který scénu vymanil ze sféry ministerstva obrany a přejmenoval ji na Divadlo na Vinohradech. Za jeho působení se na jevištních prknech objevilo mnoho nových tváří, které se staly oporami tradičně kvalitního hereckého seskupení.

K dalším pozitivním změnám došlo s koncem 80. let a to díky úzké spolupráci Jana Kačera, Jana Vedrala a Jaroslava Dudka. Vedle původních inscenací uváděla vinohradská scéna i hry tehdy zakázaných autorů jako Mistr a Markétka Michaila Bulgakova, nebo hry Jáchyma Topola. K určitému odlehčení došlo po revoluci s nástupem herečky Jiřiny Jiráskové do čela divadla. V té době uváděla scéna především lehčí žánry a divácky populární komedie. Současným, již šestnáctým ředitelem je od roku 2012 herec Tomáš Töpfer. Šéfdramaturgem divadla je Jan Vedral. Slovy současného ředitele je důležité si při tomto významném výročí připomenout, že dnešní správcové budovy a divadla jsou jen správci dočasnými, že divadlo má svůj génius loci, že po nich přijdou další. I proto patří mezi jeho priority udržet skutečné souborové divadlo. „Teprve dobře sehraný ansámbl je schopen společné poetiky a výpovědi,“ sdělil Töpfer médiím.

Jubilejní večer, který proběhne dnes –  25. listopadu poděkuje ředitel Töpfer všem předkům za to, že secesní budovu divadla postavili. „Připomeneme proto některé osobnosti a jejich názory, ale představíme i ukázky z repertoáru současného a upozorníme na všestrannost našeho souboru,“ podotkl umělecký dramaturg Jan Vedral. To, že hry domácích autorů tvoří polovinu repertoáru, pak považuje za projev zdravého sebevědomí. Současně bude slavnostně pokřtěna kniha Jiřího Žáka s názvem 110 vinohradských osobností. Publikaci shrnující 110 let existence vinohradské scény a důležitých osobností, které v divadle působily, prý podle autora, nebylo vůbec jednoduché dát do kupy. „Výběr osobností byl těžký. Někteří herci, výtvarníci, režiséři a dramaturgové se dočkali vrcholu své kariéry v jiných divadlech, další byli na Vinohradech krátce,“ podotýká Jiří Žák. Už včera nabídl kanál ČT Art v rámci výročí přímý přenos zdejší inscenace Pavla Kohouta o písničkáři Karlu Hašlerovi. Na balkoně je navíc už několik dní otevřená výstava představující malíře, ilustrátora a grafika Josefa Čapka, který s vinohradským divadlem spolupracoval v letech 1921 až 1930. Ve své jubilejní 110. Sezóně nabídne zdejší ansámbl sedm premiér.

Markéta Bestová