Do Lednice kvůli minaretu a Knížákovým loutkám

Ne nadarmo patří jihomoravský zámek Lednice k nejnavštěvovanějším památkám u nás. Má toho totiž opravdu hodně co nabídnout. Kromě jedinečné atmosféry a bohatého zámeckého interiéru je to kupříkladu jediný minaret na našem území, napodobenina hradní zříceniny, tzv. Janův hrad, či překrásná francouzská zahrada s historickým skleníkem, v němž se nachází nejstarší tuzemská skleníková rostlina.

Zatímco většina tuzemských zámků změnila během staletí mnohokrát majitele, u Lednice tomu tak nebylo. Přes 600 let ji totiž vlastnil šlechtický rod Lichtenštejnů, jehož členové toto jihomoravské sídlo získali už ve 14. století a podrželi si ho až do konce 2. světové války, kdy se zámek dostal do rukou státu. Během uplynulých staletí prošla Lednice velkými proměnami. Když ji Jan z Lichtenštejna v roce 1322 kupoval, šlo ještě o nevzhlednou gotickou tvrz. Ta se ale společně s Valticemi záhy stala centrem rodového hospodářství a její význam tak rychle vzrůstal. K první výrazné přestavbě Lednice došlo ale až na sklonku 16. století, kdy byla proměněna na vzdušný renesanční zámeček.

Tento vzhled ale sídlu příliš dlouho nevydržel. Už o sto let později totiž dostala Lednice úplně nový barokní háv. A ne jen tak ledasjaký. Za hlavního architekta si totiž Jan Adam z Lichtenštejna vybral slovutného německého stavitele Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Díky tomu se Lednice tehdy stala jedním z nejvýstavnějších šlechtických sídel u nás, což platí dodnes. Její tvář se však ještě několikrát výrazně změnila. Naposledy v polovině 19. století, kdy byl zámek podobně jako Hluboká přestavěn v duchu anglické tudorovské gotiky. Je to celkem pochopitelné, neboť její tehdejší majitel Alois II. se jako císařský vyslanec svého času zúčastnil korunovace Viktorie na britskou královnu. Z někdejší barokní rezidence se do dnešních dní bohužel dochoval jen monumentální jízdárenský komplex, v němž bylo možné od roku 1991 navštívit akvárium Malawi. To se však odtud muselo v roce 2010 vystěhovat, neboť se ve stájích začalo s nutnými opravami za 500 milionů korun, které skončily teprve na konci minulého roku.

Právě zrestaurování jízdárny i části hlavní zámecké budovy může za letošní rekordní návštěvnost Lednice. „Loni k nám zavítalo 330 000 osob, což byla naše historicky nejvyšší návštěvnost. V tomto roce jsme ji již v uplynulých dnech překonali,“ uvedla zdejší kastelánka Ivana Holásková na konci září. Na jakém čísle se počet návštěvníků zastaví, není jisté. Oproti minulým rokům totiž bude mít zámek otevřeno o víkendech až do Vánoc. Je tedy možné, že se vyšplhá někam k 400 000. Jednou z nejvyhledávanějších kuriozit v prohlídkové trase lednického zámku je vřetenové schodiště, spojující zámeckou knihovnu s někdejšími knížecími pokoji v prvním patře. Je totiž vyrobené z jednoho stromu, tedy bez použití hřebíků či jiného spojujícího materiálu. Za vidění určitě stojí také obří mosazný lustr se 116 rameny na svíčky a o hmotnosti 690 kilogramů, který se nachází ve vstupní hale.

Když už ve Valticích budete, určitě si zajděte do zdejší umělé barokní jeskyně ze 17. století, jejíž strop zdobí desítky štukových i skutečných krápníků. V rámci třetí prohlídkové trasy je navíc možné navštívit i Muzeum loutek Milana Knížáka. Jde o největší takovouto soukromou sbírku na našem území, jež čítá přes 900 exponátů. Neobvyklý soubor začal rozporuplný plzeňský rodák budovat už roku 1973. Postupně se mu do něj podařilo získat loutky od Vojtěcha Suchardy, který řezal apoštoly Pražského orloje, nebo Mikoláše Sichrovského, kmotra Mikoláše Alše. „Loutky pomohly českému národu k sebeurčení. Během národního obrození bylo loutkové divadlo jediným projevem česky mluvené kultury na našem venkově. Historické loutky vypadají hrdě. Jejich vzpřímené postavy s rovnými dřevěnými zády působí jako symboly nepokořeného lidství,“ vysvětlil Knížák jeden z důvodů, který ho vedl k vytvoření unikátní sbírky.

Snad každý, kdo do Lednice dorazí, se těší na procházku po přilehlém zámeckém parku. Nabízí totiž nejen romantiku, ale také několik pozoruhodných staveb. Tou první je novogotický skleník. Dostavěn byl roku 1845 a jeho střešní konstrukci nesou litinové sloupy ve tvaru bambusu, zakončené umělými dekoračními lístky. Kromě řady tropických a subtropických květin tu najdete také nejstarší skleníkovou tuzemskou rostlinu – tři sta, či čtyři sta let starý strom Encephalartos Altensteinii. V zahradě se nachází také 60 metrů vysoký minaret. Proč ho na podmáčené planině nechal Alois Lichtenštejn v roce 1797 postavit, není dodnes zcela jasné. Podle některých chtěl na jeho místě původně vybudovat kostel, církev mu to však nepovolila. Rozezlený kníže proto na truc nechal na témže místě postavit minaret, který je údajně vůbec nejvyšší stavbou tohoto typu mimo islámské země. Pokud by Vám zbyly ještě nějaké síly, zajděte se podívat na umělou hradní zříceninu Janův hrad, nebo na Chrám boha slunce Apollóna.

Pavel BestA