Dlouho očekávaná expozice prací Oskara Kokoschky je od dnešního dne k vidění v hlavním výstavním prostoru Národní galerie. Kromě ikonického obrazu prvního československého prezidenta nabízí také množství Kokoschkových pohledů na Prahu. Společně s výstavou byla ve Veletržním paláci zahájena pětice dalších prestižních přehlídek.

Ředitel Národní galerie Jiří Fajt začíná pomalu ale jistě naplňovat své smělé plány o přerodu skomírající organizace, jíž už přes půl roku šéfuje, ve vůdčí výstavní instituci středoevropského regionu, která bude pořádat velké mezinárodní výstavy. První významnou expozicí nadnárodního charakteru, jež do našeho hlavního města zavítala, a pod níž je podepsán, se právě dnes stala přehlídka nazvaná Oskar Kokoschka a Praha. Fajt si ji vyhlédnul loni v létě v bavorském Řeznu, kde měla premiéru. „Původní podobu expozice, za níž stála kurátorka Agnes Tiezeová, jsme výrazně rozšířili,“ nechal se slyšet během tiskové konference. Ta nejenže více akcentuje pražský kontext Kokoschkova díla, jak se dalo očekávat, díky spolupráci s Památníkem národního písemnictví ale přináší také dosud málo známé zmínky o spolupráci významného rakouského expresionisty s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha a s Divadlem E. F. Buriana.

Výstavu, která je umístěná v prvním patře Veletržního paláce, otevírá série vyzvětšovaných černobílých snímků zachycujících Kokoschku procházejícího se po pražských ulicích a po Karlově mostě. Mezi prezentovanými fotografiemi nechybí ani slavný snímek, na němž je pöchlarnský rodák zachycený na balkoně novorenesančního domu Bellevue na Smetanově nábřeží. Svým fotoaparátem jej takto zvěčnila Olda Palkovská, s níž se Kokoschka seznámil během pražské pobytu a jíž si nakonec i vzal. Rakouský expresionistický malíř židovského původu, pro jehož plátna je charakteristická výrazná barevná paleta a rozmáchlá rozevlátost, se do našeho hlavního města dostal tak trochu nechtíc a náhodou. V létě roku 1934, kdy se prudce zhoršila mezinárodní situace a všude přibývalo projevů nacismu, se totiž osmačtyřicetiletý malíř rozhodl odcestovat do Moskvy, kde chtěl mimo jiné portrétovat Stalina. Před sovětským velvyslanectvím ve Vídni však narazil na hlídkující vojáky a došel tak okamžitě k závěru, že v Moskvě by mu nebylo o nic lépe, než v Rakousku.

Nakonec se proto rozhodl odcestovat do Prahy, kde bydlela jeho sestra Berta, a kde svého času žil i jeho dědeček Václav, který byl zlatníkem a patřil mu dům U Ježíška ve Spálené ulici. V Československu, jehož pas následně Kokoschka po značných peripetiích získal, strávil čtyři umělecky plodné roky, během nichž namaloval okolo čtyř desítek pláten. Většinu z nich je přitom možné si ve Veletržním paláci prohlédnout. Jádro výstavy stejně jako v Řeznu tvoří Kokoschkovy pohledy na naše hlavní město. Nedaleko nich se pak návštěvníci mohou pokochat pohledem na obraz nazvaný Moravská Ostrava II. zachycující železné srdce naší republiky, jak je město někdy také přezdívané. Plátno vzniklo v roce 1937, kdy v něm Kokoschka s Oldou Palkovskou trávil dovolenou. Není jistě bez zajímavosti, že si rakouský umělec před započetím maleb nepořizoval skici. „Žádné se nám tedy nepodařilo dohledat,“ vysvětlila kurátorka Olga Uhrová.

Druhý vrchol expozice představuje vedle desítky Kokoschkových pohledů na Prahu rozměrný obraz, na němž pöchlarnský rodák zvěčnil našeho tehdejšího prezidenta. Ten do Veletržního paláce zapůjčilo Pittsburské Carnegie Museum of Art, v jehož sbírce se nachází. Plátno vzniklo na sklonku roku 1934. Kokoschka na něm stárnoucího Masaryka s olysalou lebkou a výraznou bílou bradkou vypodobnil důstojně sedícího na křesle. Za pozadí mu přitom posloužilo panorama Pražského hradu a Karlova mostu. Společnost první československé hlavě státu na obraze dělají Jan Ámos Komenský a v horní části plátna také upalovaný mistr Jan Hus, tedy osobnosti, k nimž Kokoschka vzhlížel. To platí zejména o druhém jmenovaném, o jehož životě dokonce napsal drama Comenius, které v sedmdesátých letech převedla západoněmecká televize na stříbrné plátno.

S prezidentem seznámil Kokoschku galerista Hugo Feigl, jenž prezentoval umělcova díla ve své výstavní síni nedaleko kavárny Slavia. „Masaryka však musel Feigel přesvědčovat, poněvadž těsně předtím utrpěl lehkou mozkovou mrtvici,“ připomíná historik umění František Dvořák. Vzhledem k tomu, že Kokoschka už v té době platil za významného malíře světového formátu, posílal Masaryk před jeho dům svůj osobní vůz, který ho vyzvedával. Podle slov Jiřího Fajta měla Národní galerie zájem o zpřístupnění Kokoschkova ateliéru v podkroví Bellevue. Pohlednou rezidenci vystavěnou v novorenesančním stylu však vlastní italská firma, která se o někdejší umělcův byt v minulosti vůbec nestarala. Ten se tak dnes nachází v mimořádně špatném technickém stavu. „Jeho rekonstrukce by nebyla bez rizika,“ vysvětlil Fajt důvody, proč nakonec Národní galerie od jeho opravy upustila.

Kokoschkovu pražskou výstavu oproti té řezenské neobohatily jen práce jeho tuzemských současníků jako byli Bedřich Feigel, Willy Nowak, Emil Filla, nebo Josef Čapek, ale také několik dalších významných autorových pláten. Ty na expozici, zřejmě i díky Fajtovým osobním kontaktům, zapůjčily přední světové galerie jako je vídeňský Belveder, nebo nedaleká Albertina. Návštěvníci si tak v rámci expozice mohou prohlédnout i několik Kokoschkových krajin a autoportrétů. V jejich blízkosti pak visí malířovy citlivě provedené kresby Oldiny tváře. S mladou devatenáctiletou dívkou se Kokoschka seznámil z kraje svého pražského pobytu. Její rodiče však byli zprvu proti vztahu s o třicet let starším umělcem a dokonce Oldu poslali na jakousi odvykací kůru. Jejich snaha však ztroskotala a dívka si nakonec Kokoschku vzala a strávila s ním 39 spokojených let.

Ve stejný den, jako odstartovala výstava Kokoschkových prací, zahájila Národní galerie ve Veletržním paláci pětici dalších výstav. V mezaninu mezi přízemím a prvním patrem si je nově možné prohlédnout instalace a kresebné práce Stanislava Kolíbala, který letos na sklonku roku oslaví jubilejní 90. narozeniny. Právě u této příležitosti byla expozice také uspořádána. Původně se sice měla konat jinde, při přípravě však tak nabobtnala, že byla přesunuta na ochoz Veletržního paláce. Složena je z osmi na sebe navazujících částí, které mapují postupný umělecký vývoj našeho zřejmě nejznámějšího konceptuálního umělce, jenž i přes svůj pokročilý věk působí nadále nesmírně vitálně a udržuje si nadhled a dobrou náladu, jak bylo patrné během tiskové konference. Krom toho si návštěvníci Veletržního paláce mohou nově prohlédnout zrekonstruovaný ateliér Zbyňka Sekala, reprízu české expozice z loňského bienále architektury, projekt Introducing zaměřující se na prezentaci nejmladší umělecké generace a nového prostoru, který bude do budoucna sloužit videoartu.

Hodnocení:

Po delší době se může Národní galerie pochlubit prestižní mezinárodní výstavou, na niž by mohli zavítat jak čeští tak zahraniční diváci. Po kurátorské stránce je expozice velmi dobře zvládnutá. Oproti řezenské premiéře výrazně zmohutněla, takže nabízí mnohem hlubší ponor do Kokoschkova díla a jeho propojení s pražskou výtvarnou scénou. Na druhou stranu díky rozšíření ztratila něco z původní intimity a sevřenosti. Tomu se ale vyhnout asi nebylo možné.

Výstava trvá od 20. 2. 2015 do 28. 6. 2015

Kde:
Veletržní palác,
Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Otevřeno:
denně mimo pondělí od 10:00 – 18:00

Vstupné:
Plné: 220,- Kč
Snížené: 110,- Kč

90%

Pavel BestA