Duchcov svádí po prázdninách Casanovou a koncerty

Severočeský zámek Duchcov se do povědomí veřejnosti zapsal především tím, že zde svůj dobrodružný a milostnými pletkami vyplněný život ukončil slavný italský svůdník Giacomo Casanova. I na jeho osobnost se samozřejmě snaží zdejší správci na konci léta přilákat návštěvníky. Kromě toho zde chystají také několik zajímavých koncertů.

Před barokní brány duchcovského zámku dorazil Giacomo Casanova roku 1785. Nestalo se tak přitom úplně dobrovolně. Už od mládí měl totiž benátský bouřlivák problémy se zákony. Poprvé se za mřížemi ocitl v pouhých osmnácti letech. O věznění v dnešním slova smyslu úplně nešlo. Tříměsíční pobyt v pevnosti svatého Ondřeje ho měl zklidnit a přivést k poklidnému životu. To se však, jak známo, nestalo, a ani zatuchlé chodby a cely zdejšího ozbrojeného sídla nakonec nezlomily jeho frivolní libertinský duch. V následujících letech procestoval Casanova půl Evropy, svedl bezpočet žen, podle pozorných historiků jich bylo přesně 122, stal se zednářem a špionem takřka všech tehdejších mocností. Není proto divu, že když se do svého rodného města roku 1755 opět vrátil, skončil znovu za mřížemi.

Tentokrát však nešlo o žádnou legraci. Odsouzen byl k pětiletému žaláři a umístěn byl pod střechu Dóžecího paláce, kde se nacházelo nechvalně proslulé „olověné“ vězení Piombi. „V létě tam bylo ďábelské vedro,“ vzpomínal Casanova později. Z kobky se mu ale nakonec podařilo i za pomoci úplatků uprchnout. Následující léta pak strávil v cizině. Do rodného města ho však pořád cosi táhlo a tak se do Benátek, po obdržení milosti, roku 1774 vrátil. Jenže i tento pobyt skončil neslavně, de facto vyhnanstvím. Roku 1785 proto odešel pracovat jako knihovník pro Josefa Karla Eusebia z Valdštejna na zámek Duchcov, kde vydržel až do své smrti o třináct let později.

Už když k baroknímu sídlu dorazil, měl Duchcov umělecky co nabídnout. Přestavbu zámku totiž roku 1714 provedl významný tuzemský architekt František Kaňka. Na sochařské a malířské výzdobě Duchcova a přilehlých budov se navíc podíleli Matyáš Bernard Braun a Václav Vavřinec Reiner. Dnes vedle toho zámek láká také na procházku po překrásném anglickém parku, jímž zurčí voda. Ta napájí mimo jiné i tzv. Sfingový rybníček osázený barokními sochami. Volný je také vstup do Knížecí zahrady, která je naopak vyvedena v příště geometrickém francouzském stylu. Zdejšímu schodišti vévodí jedna z mála Braunových soch, jež přežila pozdější devastaci a ničení. Jde o skulpturu zachycující bohyni vítězství Niké, která stojí na okřídlené zeměkouli. Při procházce zámkem a jeho okolím je celkem zřejmé, proč ho s oblibou navštěvovali takové osobnosti, jako byli Beethoven, Chopin, Schiller, nebo Goethe.

Na bohatý prázdninový kulturní program se Duchcov snaží navázat také nyní a v říjnu. Od prvního zářijového čtvrtka se ve zdejší Galerii Giacomo koná výstava děl pěti českých umělkyň. Každá se přitom prezentuje něčím jiný. Zatímco Irena Štyrandová v síni vystavuje své práce na papíře, Eva Vágnerová je zastoupena svou autorskou knihou, Vladimíra Drahozalová pastely, Kateřina Rajchlová kolážemi a konečně Jarmila Kacarová fotografiemi. Příští sobotu 4. října se na zámku představí Divadlo V Pytli Petra Stolaře a bude možné si Duchcov projít s Casanovou potmě. O tři dny později ve zdejším Valdštejnském sále proběhne koncertní vystoupení houslového virtuosa Jaroslava Svěceného. Další hudební projekce je v plánu až na konci roku. Krátce před Vánocemi má v Duchcově zazpívat vokální soubor Gentlemen Singers.

V rámci třetího návštěvnického okruhu je možné si v Duchcově prohlédnout také vzácnou Reinerovu fresku. Ta bezesporu stojí za vidění, i když její stav není nijak valný. Vlastně je to takový malý zázrak, že ještě vůbec existuje. Malba totiž svého času zdobila strop centrální kaple špitálního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1958 byla ale celá budova kvůli zamýšlené těžební činnosti zbourána. Záchrany se z ní dočkala jen freska, která byla sejmuta, rozřezána a následně vystavena v Miláně a o deset let později na světové výstavě v Montrealu. V 70. letech pro ni byl nedaleko zámku postaven nový pavilon, na jehož strop byla malba přenesena. Zdejší klimatické podmínky jí ale vůbec nesvědčí a tak už bezmála čtyři desítky let chátrá. Dodnes se přitom nepovedlo sehnat dostatek peněz na její zakonzervování, natožpak na její opravu. Na závěr tedy trochu trudná zpráva. Ale i takové k životu patří.

Jan Perniš