Dům na cestách. Slavná Wrightova vila mění adresu
Nejen člověk může dnes změnit místo svého trvalého pobytu. Také dům se jednoho dne může zčistajasna objevit na úplně jiné adrese. Přesně takový osud potkal Bachman-Wilsonovu vilu slavného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Dům totiž před nedávnem urazil 1200 mil napříč Spojenými státy a zakotvil na zcela jiné parcele, než pro kterou byl postaven.
Dvoupatrovou budovu, jež na první pohled zaujme svou netradiční fasádou ze skla a výrazného červenohnědého mahagonového dřeva, postavil otec moderní architektury, jak je Wright někdy nazýván, přesně před šedesáti lety. Stalo se tak v městečku Millstone ve státě New Jersey. Vila patří mezi domy, které sám autor nazýval jako Usonian. Šlo o nevelké, jednoduché rezidence určené pro americkou střední třídu, které zpravidla neměly podkroví ani sklep a které se vyznačovaly výraznou terasou propojující je s přilehlou zahradou. S jejich výstavbou začal Wright v roce 1936, když se Spojené státy vyrovnávaly s následky hluboké hospodářské krize. Ta millstonská vznikla ale až na sklonku architektova života v roce 1954. Zajímavá, respektive architektonicky hodnotná, je zejména tím, že oproti jiným domům tohoto „typu“ má druhé nadzemní patro, opatřené navíc balkónem. Wright vilu postavil pro Abrahama Wilsona a jeho manželku Glorii Bachmanovou, jejíž bratr se s architektem osobně znal z dob, kdy pobýval v jeho studijním komplexu Taliesin.
Jak se však záhy ukázalo, dům nevzniknul na zrovna nejpříhodnějším místě. Parcela, na níž vila vyrostla, sice skýtala hezký výhled do přírody, nedaleká řeka ji však, a bohužel nejen ji, pravidelně zaplavovala. Dům tak bylo mimořádně složité udržovat v patřičném stavu, o čemž se na vlastní kůži mohli přesvědčit i její poslední majitelé, architekti Sharon a Lawrence Tarantinovi, kteří dům koupili v roce 1988. Ti ho do nejmenšího detailu zrekonstruovali podle původního Wrightova plánu. V poslední době se ale problémy se záplavami ještě zhoršily. Pro představu – voda k vile v uplynulých sedmi letech vystoupala hned sedmkrát. Majitelé se ji proto předloni rozhodli prodat. Chvíli to však trvalo, než pro ni našli vhodného kupce. Zpočátku to dokonce vypadalo, že by dům mohl koupit italský investor, který by ho mohl přenést na Apeninský poloostrov. Při projektování vily se totiž Wright zjevně inspiroval svým starším nerealizovaným návrhem pro italské Fiesole, kam chtěl investor rezidenci přemístit.
Myšlenka, že by dům měl opustit americký kontinent se však Tarantinovým příliš nelíbila. Museli být proto nesmírně rádi, když o Wrightovu vilu projevilo zájem arkansaské Crystal Bridges Museum. To sice vzniklo před pouhými třemi lety, díky tomu, že za jeho založením stála a nadále jeho chod spolufinancuje pětašedesátiletá Alice Waltonová, dědička slavné sítě prodejen Walmart, mohla galerie manželům nabídnout za vilu požadované peníze. Přestože cena transakce nebyla zveřejněna, podle odborníků se zřejmě pohybovala okolo 1,5 milionu dolarů (tehdy asi 30 milionů korun). Dům tak na konci roku 2013 změnil majitele. „Jsme poctěni, že se nám naskytla příležitost zachovat a sdílet tuto významnou ukázku americké architektury,“ nechal se slyšet ředitel muzea Rod Bigelow. Ten krátce poté seznámil veřejnost se záměrem instituce přesunout rezidenci z někdejší podmáčené parcely v Millstone ve státě New Jersey na okraj obřího areálu galerie.
Jen co získalo muzeum od vedení města všechna potřebná povolení, dalo se do postupného rozebírání rezidence. Nejdříve samozřejmě najatí odborníci provedli za přítomnosti manželů Tarantinových, kteří na celý proces bedlivě dohlíželi, soupis veškerého vnitřního vybavení domu. To pak po skončení inventarizace jako první zamířilo do Bentonvillu, kde instituce sídlí. Poté došlo i na dům samotný, který byl kousek po kousku demontován. Každý jednotlivý díl byl přitom pečlivě zanesen do katalogu, aby bylo možné vilu v Arkansasu zase složit do původního stavu. Práce na rozebírání vily nakonec zabraly necelý rok. Poslední dva kamiony plně naložené jednotlivými částmi vily se vydaly na cestu z New Jersey do 1200 mil vzdáleného Bentonvillu v listopadu právě uplynulého roku.
Na přelomu roku tak v areálu arkansaského muzea, zaměřeného především na domácí, tedy americké umění, mohla vila znovu začít vyrůstat. Vedení galerie pro ni dlouho hledalo vhodnou lokalitu. Frank Lloyd Wright totiž své domy stavěl pro konkrétní prostředí a navíc se je vždy snažil propojit s okolní krajinou, tak aby příroda a stavba tvořily jeden nerozlučitelný celek. Najít odpovídající místo pro usazení vily proto nebylo vůbec jednoduché. Nakonec pro ni galerie našla adekvátní lokalitu na okraji rozlehlého pozemku, který jí patří. „Je zde jak voda, tak jsou zde podobné stromy. Terén je ale o něco skalnatější,“ prohlásil Scott Eccleston, ředitel provozního úseku Crystal Bridges Museum zodpovědný za přesun vily. Ten jedním dechem přislíbil, že okolí domu projde v nadcházejících měsících nákladnou revitalizací, díky níž bude parcela připomínat zahradu, která dům obklopovala v New Jersey. Jen namísto nebezpečné řeky by se na její dohled mělo rozkládat poklidné blyštivé jezero. Celkové náklady spojené s přesunem budovy by měly vyjít na 550 000 dolarů (13 milionů korun). Otevřena pro veřejnost by Bachman-Wilsonova vila měla být letos v létě. Sloužit má mimo jiné i jako vzdělávací centrum.
Nádherný dům. Wrigth byl skutečný mistr ve stavění obytných rezidencí. Myslím, že se nikdo takový v moderních dějinách nenarodil a asi jen tak nenarodí. Jeho domy jsou jednoduché, fascinující, ladné, mají kouzlo a esprit a hlavně se v podle všeho muselo skvěle bydlet.
V tom bych dokázala bydlet. 😀
Vypadá překrásně. Kéž by takové domy vznikaly u nás a vytlačily to příšerné podnikatelské baroko.
Sem tam vznikají. Není jich moc, ale také stojí za to. Za pozornost třeba stojí rodinný dům The Bird v Kunčicích pod Ondřejníkem nebo vila Černošice s výhledem na hřebeny Brd.