Dva texty od básníka a dramatika Michala Šandy

Na začátku měsíce ledna válčí většina lidí se svými novoročními předsevzetími. Michal Šanda využil toto období k vydání a volnému poskytnutí své novinky Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči. Čtenáři si dílo od 1. ledna mohou bezplatně stáhnout na stránkách http://host.divadlo.cz/sanda/. K něčemu podobnému se padesátiletý básník, prozaik a dramatik, dlouhodobě zaměstnaný jak archivář v Institutu umění, neodhodlal poprvé…

První takový dárek poskytl Šanda svým fanouškům už o vánočních svátcích v roce 2012. Tehdy jako jeden z prvních zveřejnil na svých webových stránkách veškerou svou dosavadní tvorbu. Ta dnes čítá řadu básnických a prozaických knih, jako například Blues 1890-1940 (2000), Sudamerická romance (2003), Dopisy (2009), MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014) nebo Oskarovy rybářské trofeje (2014). Letos navíc Michal Šanda společně s Ivanem Wernischem vydal žánrově těžce zařaditelnou knihu složenou z básní, krátkých povídek, vzpomínek, črt a historek nazvanou Jakápak prdel (2015). My Vám na stránkách e-kultury přinášíme dvojici podobně rozvolněných textů na pomezí prózy a poezie. Jmenují se Samsung a Amfitryon a najdete je níže…

Samsung

Mobil zavrněl:
Alkohol je stejne dobry pritel.
Erik.
Na to aby byl na šrot, bylo ještě brzy. Na sebevraždu taky. Kvůli Erikovi jsem si začal mobil na noc vypínat a koupil si zase znova poctivý budík. Vlastně nejenom kvůli Erikovi. Literáti jsou křehcí vyděrači brutálního kalibru. Když na ně sedne depka, neberou ohledy, a jak stárnu, už nestojím o nekonečné noční telefonáty a sebelítostí přiškrcené hlasy skuhrající do tmy, že za vteřinu skočej z mostu. Z okna. Pod vlak.
No tak skoč!
To se jim ve skutečnosti nechce, na to mají sami sebe příliš rádi.
Odepsal jsem Erikovi po pravdě:
Je.
Lepšího přítele, než je alkohol, neznám. Neprudí. Konejší.
Dekuju, ted jen urcitznacku.
Než jsem stačil naťukat odpověď, přišla mi další esemeska:
Uzmam Tullamorku.
Když jsme spolu byli naposled na pivu, byl Erik v ajfru a v očích mu jiskřilo a prý že ho na Újezdě oslovila nádherná slečna, jestli náhodou není ten spisovatel, co si ona myslí, že by podle fotky na záložce knížek mohl být, což je cíl všech zoufalců, co píšou, aby před nimi padla na kolena úžasná krasavice, jenomže člověk píše a píše a krasavice nikde a v padesáti zjistí, že už ho vlastně nejvíc baví samotné psaní, ta rozkoš vyťukávat prstama slova do klávesnice.
Erik měl štěstí, že se krasavice nedala, a když přešli z Újezdu přes Kampu na Karlův most, přirazila ho k soše svaté Anny a vrazila mu jazyk do pusy. Do týdne se přistěhoval k ní do Nekázanky, teď to ale vypadalo, že je zase zpátky ve vinohradské garsonce. Příšerná tmavá špeluňka s oknem na úrovni chodníku, parapet zaneřáděný od psů, z toho bych měl depku taky. Jenom jsem se chtěl ujistit:
Tullamorka od Vietnamce ve vecerce na Jiraku?
Mobil zavrněl, tentokrát to ale byl mail.
Co děláš?

Koukam na TV a nudim se.
ODESLANO ZE SAMSUNG MOBILE

Aha, takže doma nejsi.

Jsem doma, kde bych byl.
ODESLANO ZE SAMSUNG MOBILE

A co to ODESLANO ZE SAMSUNG MOBILE?

Magdaléně to pálí. Kdyby to šlo, šukal bych její mozek. Naopak naprostá většina populace má mozky na draka. V roce 1949 napsal Orwell 1984 a my se v roce 2015 necháme naprosto dobrovolně fízlovat, což jenom potvrzuje, že je literatura bušením na zavřené dveře. Marnost, kvůli níž ničíme svoje vztahy. Cvokaříme.
Doma je doma, odpověděl Erik. Potrebuju se na psanisoustredit.
Začal jsem z jiného soudku, ale ne úplně od věci.
Meli bychom si to vymenit. Magda by zase nejradsi abych trcel u sebe doma u compu a byl pekne pod kontrolou na siti.

Kdo je Magda?

To je na delsipovidani.

Prvnipanak jde na Magdino zdravi.

Druhej na tvoje.

Ses dobrejpartak do chlastacky.

Po esemeskach…

Kde paris?

Ve skutečnosti jsem ležel na kanapi a koukal na televizi, a když mi příště zavrněl mobil, Kateřina sáhla po ovladači, vypnula zvuk a s výhružným podtónem v hlase řekla: „S kým si to celej večer píšeš, nechceš toho už konečně nechat?“

V divadle se hraje Molièrova komedie Amfitryon. Uprostřed jednání rázným krokem na jeviště přidusá muž s očima jako žiletky. Hlavu vystříhanou dohola. Černá bunda. Herci strnou. Po chvíli vyděšeného ochromení se postaví do řady. Jeden z herců si muže nevšimne a do hrobového ticha ještě odříká jednu repliku ze své role. Muž k němu zamíří a doširoka se rozkročí.

Muž: Vaše číslo!
Herec: Cože?
Muž: Tady se ptám já!

Herec se rozhlédne po jevišti, kolegové stojí mlčky v řadě s očima sklopenýma k zemi.

Herec: Co to má znamenat?
Muž: Číslo!
Herec: Jaké číslo?
Muž: Schválně.
Herec: 608 188 888

Muž naťuká číslo do mobilu a herce prozvoní.

Muž: V pořádku.

Nato po řadě prozvoní i ostatní herce a stejně rázně, jak přišel, zase odejde ze scény.

Herec: Co to bylo?

Jeho kolegové bez vysvětlení zaujmou původní pozice a představení pokračuje.