Těsně před Vánoci se vedle pražské Komedie rozhodlo k odvážnému kroku i libeňské Divadlo pod Palmovkou. Do svého repertoáru totiž zařadilo kontroverzní road tragikomedii mladé polské dramatičky Doroty Masłowské s názvem Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky. Pražská Palmovka, která je kvůli škodám způsobeným po červnových povodních 2013 stále kočovným souborem, uvádí tuto inscenaci v provizorních prostorách kavárny Rock Café.

Teprve jednatřicetiletá Dorota Masłowská je vycházející literární a dramatickou hvězdou našich severních sousedů. I přes svůj mladý věk je již ověnčená řadou prestižních cen a ve své rodné vlasti je považována za jednu z nejtalentovanějších a nejprodávanějších autorek. Nutno podotknout, že její knihy, scénáře i dramata jsou ale mnohdy dosti rozporuplné. Stejné je tomu i u této inscenace, která pozvolna přechází od divadelní komedie na road movie až k tragickogroteskní frašce. Ačkoli hra vznikla před pár lety, nejde o její první tuzemské provedení. V roce 2010 bylo možné inscenaci zhlédnout v Divadle Na zábradlí. Tehdy ovšem v anglickém jazyce. Česky ji zájemcům až nyní poprvé představuje Palmovka a nutno podotknout, že její úspěch je zde postaven především na hereckém umu hlavních představitelů. „Je to ta nejtemnější věc, jakou jsem zatím napsala a zároveň je to dílo s nejdůležitějším tématem, kterému jsem se zatím věnovala. A to bez ohledu na to, že je to celé celkem zábavné,“ charakterizovala před časem svou hru sama Masłowská.

Příběh vypráví o mladičké polské dvojici, která se utápí v problémech. Sama autorka zde celkem zdařile proti sobě staví rozdílnost sociálních vrstev. Mladá a chudá dívka a úspěšný seriálový herec, jež se seznámí na večírku a pod vlivem drog se vypraví na dosti podivnou a strastiplnou cestu. Vydávají se za Rumuny, kteří však bravurně mluví polsky a snaží se na výpadovce na Gdaňsk stopnout někoho, kdo by je odvezl do Vratislavi, aby mohla dívka jménem Džina porodit dítě. Podaří se jim stopnout polského elegána (Jan Teplý), který však zjistí, že Džina (Tereza Dočkalová) i její přítel Parcha (Ondřej Volejník) jsou pod vlivem drog. Dvojice díky tomu jen těžko rozeznává skutečnost od halucinací a divák reálno od surreálna. Ke konečnému vystřízlivění a vyvrcholení děje dochází až v tragickém závěru inscenace.

Jak již bylo výše zmíněno, úspěch inscenace je založen především na kvalitních hereckých výkonech. Text sám o sobě nijak unikátní ani jasnozřivě sžíravý není. Spíš pluje po povrchu a sem tam se strefuje do současných společenských problémů. V paměti diváka tak uvízne především, a naprosto po právu, ústřední herecká dvojice. Teprve sedmadvacetiletá Tereza Dočkalová (držitelka ceny Thálie pro herečku do 33 let za rok 2012) nezapře svůj komediální talent, stejně tak i Ondřej Volejník. Rozsahem textu a prostorem tak zastiňují zbylé herecké kolegy, kteří jim však dobře přihrávají. Kvalitu inscenace pak bezpochyby zachraňuje i Jan Teplý, který jen potvrzuje, že je pro libeňskou scénu hereckým želízkem v ohni. V dalších menších rolích se diváci mohu těšit na Hanu Seidlovou, Simonu Vrbickou či Dušana Sitka.

Jako mimořádně dobrý tah se ukázala i sázka na jednoduchou scénografii. Dlužno ovšem poznamenat, že jde tak trochu o z nouze ctnost, neboť stísněné prostory Rock Café neumožňují vybudovat na jevišti přespříliš složité a opulentní dekorace. I tak si ale práce Jaroslava Bönische zaslouží pochvalu. Scéně po značnou část hry dominuje kostra auta, dvě neonové mušle vtipně připomínající známé logo čerpacích stanic Shell, které mají vizuálně podpořit efekt road movie, pár židlí a televize, na níž běží seriál s hlavním hrdinou. Celkové vyznění hry, i přes trochu očekávatelný tragický konec, je bohužel poněkud nevýrazné, což je škoda.

65%

Markéta Texlerová