Slavný italský spisovatel a sémiotik Umberto Eco se sice proslavil svými historicko-filozofickými romány, jeho literární odkaz je ale výrazně širší. Psal eseje, novinové sloupky i vědecké práce z oblasti estetiky a lingvistiky. Díky nakladatelství Argo se mohou čeští čtenáři seznámit také s Ecovou málo známou tvorbou pro děti. Nově vycházející sbírka Tři příběhy není ale určena jen těm nejmenším, své si v ní najdou i dospělí.

Pražské nakladatelství Argo přineslo v uplynulém roce na tuzemský literární trh dvě knihy slavného piemontského rodáka. Nejprve to byla „příručka“ Jak cestovat s lososem, v níž Eco s notnou dávkou humoru nabízí řešení, jak se vyrovnat s nejrůznějšími standardními i méně standardními životními situacemi. Krátce poté nakladatelství vydalo kolekci bajek Tři příběhy. Ta je poslední knihou, která spatřila světlo světa ještě za autorova života a také poslední, která vyšla pod hlavičkou Ecova „domovského“ nakladatelství Bompiano. Jak cestovat s lososem už je literární pohrobek. „Příručka“ měla být původně veřejnosti představena až v květnu 2016, kvůli Ecovu skonu, byly práce na jejím vzniku výrazně urychleny. Do rukou čtenářů se nakonec dostala pouhý týden po autorově smrti. Navíc ji vydalo italské vydavatelství La nave di Teseo. K němu Eco přešel v závěru života poté, co se Bompiani stalo součástí impéria Silvia Berlusconiho. Aby nové vydavatelství získalo určitou samostatnost, daroval mu spisovatel 2 miliony eur.

Za vznikem Tří příběhů nestál svého času jen Umberto Eco. Na nápad vytvořit pohádky či ještě lépe bajky pro děti, které by měly přesah i pro dospělé, přišel společně se svým přítelem, významným italským abstraktním malířem, Eugenio Carmim. Stalo se tak dlouho předtím, než piemontský rodák vydal svou románovou prvotinu Jméno růže, která mu přinesla mezinárodní slávu. Jak již název sbírky napovídá, je kolekce vytvořena ze tří bajek. Dvě z nich napsal Eco už v roce 1966 a Carmi k nim vytvořil ilustrace. Pohádky se ale nesetkaly s větším ohlasem. Teprve v roce 1988, když vyšly podruhé, a když už jméno Umberto Eco něco znamenalo, se dočkaly širšího uznání. Výraznou proměnou tehdy prošly ilustrace. Carmi, který shodou okolností zemřel jen tři dny před svým přítelem, se je rozhodl nahradit výrazně jednoduššími, které zdobí i současné vydání. Stejně jako ilustrace v Malém princovi od Antoina de Saint-Exupéryho, i ty Carmiho jsou integrální součástí díla a sbírku si bez nich nelze představit. Je v nich něco hravě dětského, přitom ale nejsou nikterak podbízivé. Pokud bychom měli Carmiho práce nějak pojmenovat, zřejmě nejpřesnější by bylo v jejich případě hovořit o symbolistických kolážích.

Poslední pohádku nazvanou Tři kosmonauti napsal Eco až v roce 1992. Stalo se tak na žádost oděvního domu Stefanel. Svými ilustracemi ji opět doprovodil spisovatelův celoživotní přítel Eugenio Carmi. Ve sbírce, kterou nakladatelství Bompiano vydalo v roce 2015, jsou Tři kosmonauti zařazeni mezi dva starší texty. Je to dobře, neboť poslední příběh, který Eco napsal, je nejméně povedený. Vypráví o snaze tří soupeřících národů dobýt Mars. Na rudou planetu dosednou Číňan, Američan a Rus prakticky ve stejnou dobu. Zprvu si vůbec nedůvěřují, ale strach a smutek z nich nakonec udělá spojence. Také Marťana, na kterého záhy narazí, nejprve považují nejprve za svého nepřítele. Když však zjistí, že i on má i přes úplně jiný vzhled stejné problémy a city, stanou se kamarády. „Dva tvorové nemusejí být nepřáteli jen proto, že jsou jiní,“ píše Eco. To je také hlavní poselství příběhu. Bohužel mu ovšem chybí nějaký výraznější vtip.

Zbylé dva texty jsou naštěstí zdařilejší. Ten první je v podstatě bajkou. Sice v něm nevystupují zvířata mající lidské vlastnosti, personifikaci ale obsahuje. V příběhu nazvaném Bomba a generál se totiž proti nelítostnému vojevůdci, který chce své nepřátele smést z povrchu zemského za pomoci jaderné pumy, vzbouří atomy. „Jedné noci, aniž ztropily hluk, vyšly potichoučku z bomb a ukryly se ve sklepě,“ dozvídá se čtenář. Následný pokus o zničení nepřátel tak končí pro generála fiaskem. Aby vojevůdce mohl i nadále nosit na ramenou prýmky, stane se po propuštění z armády vrátným v hotelu. Také text uzavírající sbírku má své nezpochybnitelné kouzlo. Jakýsi císař vyšle do kosmu Galaktického objevitele, jehož úkolem je přinášet na okolní planety civilizaci. Když dorazí ke skřítkům z Ňú, narazí na nečekaný problém. Obyvatelé totiž chtějí vědět, co že ta lidská civilizace je. Galaktický objevitel proto otočí svůj megadalekohled na Zemi. V jeho hledáčku se ovšem objeví jen smog, zamořené řeky, obří skládky a dopravní zácpy. Skřítkové z Ňú proto nabídku zdvořile odmítnou a naopak navrhnou, že jednou přiletí na Zemi a dají ji do kupy. Podobně jako v případě Malého prince platí, že kniha je spíše určena dospělým čtenářům a nikoli dětem. Stejně jako Exupéryho klasika je psaná v tom duchu, že „s dospělými je často třeba mluvit jako s dětmi, aby něco pochopili.“

Hodnocení:

Každé přirovnání pokulhává. Je sice pravda, že Tři příběhy mají některé styčné body s Malým princem (minimálně je zřejmě, že je psali výjimeční autoři a filozofové), jedinečnosti a intelektuální hloubky Exupéryho díla ale nedosahují. To ovšem málokterá kniha. Ecova sbírka je přesto vynikající. Za přečtení stojí mimo jiné i proto, že slavného autora ukazuje v trochu jiné roli, než jsme zvyklí…

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2017

Překlad:
Magdaléna Žáčková

86%

Pavel BestA