Edvard Munch

21. 9. 2011 – 23. 1. 2012

Centre Pompidou

Těžko bychom ve světě výtvarného umění hledali depresivnější práce, než ty, které vytvořil Edvard Munch. O tom, že tomu tak skutečně je, se v těchto dnech mohou přesvědčit návštěvníci pařížského Centre Pompidou.

Expozice věnovaná jedné z předních osobností evropského expresionismu je pojata velkolepě. Již u samotného vstupu si návštěvníci mohou prohlédnout časovou osu, která podrobně mapuje důležité mezníky Munchova spletitého života. Obrazy samotné jsou pak rozmístěné ve dvanácti místnostech, které se vždy zaměřují na nějaký specifický aspekt jeho tvorby. Celkem je v Muzeu moderního umění k vidění na sto čtyřicet prací. Nejde však o retrospektivu v klasickém slova smyslu. Kurátoři výstavy se totiž zaměřují vždy na určitý výsek z Munchovy tvorby a ten se snaží zkoumat z nejrůznějších úhlů pohledu. Výsledkem jejich snažení je neotřelá mozaika, která nám o norském malíři a jeho obrazech řekne mnohem více, než klasicky pojaté výstavy.

Pokud je něco společné všem Munchovým plátnům, pak je to jistá melancholie, či ještě lépe řečeno depresivnost. Není se ani příliš čemu divit. Brzká matčina smrt, špatná sociální situace rodiny a chatrné zdraví způsobilo, že chlapec již od útlého věku trpěl nočními můrami. Jeho první práce se navíc nesetkaly s pochopením veřejnosti. Když v roce 1886 na Podzimní výstavě představil studii k obrazu Nemocné dítě, strhla se proti němu vlna kritiky. Na kresbě je totiž zachyceno dítě umírající na tuberkulózu. Ani v lásce nebyl Edvard Munch příliš úspěšný. Jeho vztah s Tullou Larsenovou skončil poté, co ji ohrožoval střelnou zbraní a sám si přitom přivodil zranění dvou prstů.

Velkou devízou současné výstavy je krom jejího netradičního pojetí, také nebývale vysoký počet dosud nevystavených děl, s nimiž se návštěvníci mohou setkat vůbec poprvé. Hned v úvodu expozice navíc mohou diváci zažít jisté déjà vu. Ve dvou po sobě jdoucích místnostech nazvaných Repetice, si totiž mohou prohlédnout ty samé obrazy namalované s odstupem mnoha let. Právě na nich je nejlépe vidět, jak se postupně proměňoval Munchův výtvarný projev a nabýval čím dál tím expresivnějšího pojetí. To je zřetelné také na autorových autoportrétech, které tvoří velkou část jeho tvorby. Každý rok totiž norský umělec namaloval alespoň jeden.

Kurátoři výstavy se však zaměřili i na méně známou část Munchovy tvorby, a to na fotografie. Norský umělec jich během let vytvořil velké množství. Jako jeden z prvních malířů ji totiž nevyužíval pouze pro dokumentární účely, ale také jako prostředek uměleckého vyjádření. Opět zde přitom převažují autoportréty, jako kdyby bylo Munchovou jedinou snahou navěky zachovat svoji tvář. Krom toho výstava zdůrazňuje také na vliv divadla a kinematografie na tvorbu tohoto pravděpodobně nejslavnějšího norského malíře všech dob.

Unikátně koncipovaná výstava obrazů Edvarda Muncha nabízí jedinečný zážitek. O tom, že je na ní skutečně co vidět, vypovídá i její dosavadní návštěvnost. Za uplynulé tři měsíce totiž zdejšími prostory prošlo přes čtvrt milionu lidí.

Výstava potrvá od 21. 9. 2011 do 23. 1. 2012

Kde:
Centre Georges Pompidou
Place Georges Pompidou
75004 Paříž, Francie

Otevřeno:
denně kromě úterý 11.00 – 22.00
čtvrtek 11.00 – 23.00

Vstupné:
Plné: 12 €
Zlevněné: 9 €

92%

Pavel BestA