Eggnoise se znovu nadechli a vydávají zralou desku

Hurá, Eggnoise napsali písničku! A ne jen jednu! Ne že by to tahle již téměř 20 let existující a v některých kruzích téměř kultovní pražská formace neuměla dávno.

Jenomže při poslechu jejich předchozí tvorby se málokdy dalo ubránit pocitu, že Eggnoise musí každý pěkný, nosný, melodický nápad těsně před očekávaným klimaxem za každou cenu rozbít zbytečně složitou aranží, anebo naprostým úprkem od tématu v poněkud pubertální snaze zůstat za každou nestravitelní a nezaprodat se líbivosti. Přišli na to pánové Ondra & Ondra, dlouholeté tvůrčí jádro kapely, zcela vědomě, anebo prostě jen dozráli? Případně je k této změně inspirovalo zadání filmu Svatá čtveřice Jana Hřebejka, k němuž Eggnoise hudbu obsaženou na aktuálním albu psali? Rozhodně to však považuji za pozitivní krok. Skalním fanouškům alternativy nemusí být aktuální směřování kapely a spolupráce s „komerčním“ Hřebejkem zrovna po chuti, ale ruku na srdce, kdo by uměl odmítnout nabídku jednoho z našich nejúspěšnějších režisérů? Kromě částečného zviditelnění pomohla tato spolupráce i k jistému „uhlazení“ zvuku při současném zachování typických atributů. Těmi jsou hlavně zpěvy obou hlavních protagonistů, hravost a texty.

Lyrická stránka nebyla u Eggnoise nikdy na vedlejší koleji. Na aktuální desce můžeme slyšet angličtinu i češtinu – ta jim sedí víc a pro převážně česky mluvící potenciální posluchače nechává ještě lépe nahlédnout do odvěké filozofičnosti a mnohovýznamnosti jejich textů. Ty se na poslední desce z valné části zabývají dilematy mírně usazených, společností, všedností a rutinou partnerského soužití usmýkaných osob středního věku. Před nahráváním čtvrtého alba si Eggnoise naordinovali zhruba dvouletou pauzu. Po ní se vrátili v zeštíhlené sestavě jako kvintet, nicméně na plnost a pestrost projevu to nemá žádný podstatný vliv. Naopak nová posila v podobě basisty Jaryna Janka dodala kapele šmrnc a jeho zvuk a bravurně promyšlené linky baskytary i kontrabasu podstatným způsobem dotváří aranže písní, tak jako například v písni To Grow a Head.

Krásně posmutnělá, nezáludná hitovka Houpacího koně by slušela kdejaké rádiové stanici v hlavním vysílacím čase a z předchozích alb známý titul Anytime 8 zase překvapí taneční podobou. Druhá polovina desky pak připomíná Eggnoise starých časů, včetně až nelogických výstřelků směrem k art-rockové překomplikovanosti (PAT), hravosti (Moucha), či zemitosti do reggae laděné Trouble. Ostatně takhle si Eggnoise „hráli“ vždy a skokový přerod pro širší masu stravitelné formy by mohl působit snad až příliš podezřele. Album pak uzavírá krásně melodická a energická píseň Něco se s hostující Lenkou Dusilovou a výborným textem.

K téměř dokonalému albu patří minimalistický design bookletu, jež si vystačí s bílým podkladem a několika málo tahy černou barvou. Propletené postavičky jsou geniálně jednoduché a skvěle doplňují onu mírnou beznaděj v textech. Eggnoise vydali krásnou desku, přes jistá specifika české alternativní scény se přibližující světovému standardu. Nezbývá než doufat, že obrozená kapela vydrží a stejně silně zaujme i na nemnohých koncertech, například již 26. listopadu 2013 na křtu alba 4 v Paláci Akropolis.

Vydavatelství:
Indies Scope Records

Seznam skladeb:
Wandering Isle
To Grow a Head
Houpacího koně
Enchanté
Anytime 8
Moucha
Trouble
PAT
Oh Darling
Něco se

95%

Radim Chrobok