Erik K Skodvin

Flare

V loňském roce vydané album Flare norského hudebníka Erika K Skodvina rozhodně není dílem plným optimismu, právě naopak. Pokud tedy chcete proniknout do této pozoruhodné nahrávky, raději se zastavte v lékárně pro Prozac nebo jiné antidepresivum a pro jistotu si ho ponechte v blízkém dosahu.

Jméno Erik K Skodvin jistě bude mnohým posluchačům dobře známo, neboť tento umělec je podepsán pod nejedním projektem, z nichž je třeba jmenovat dva nejvýznamnější, tedy dvoučlenný soubor Deaf Center, který Erik tvoří společně se svým přítelem ze školy Ottem A. Totlandem a temný jednočlenný projekt Svarte Greiner. Po poslechu alba Flare pak lze konstatovat, že Skodvin svůj umělecký rukopis nezapře a přestože nelze toto album označit jako přímý průnik výše zmíněných projektů, tak s oběma z nich má několik styčných bodů. Než se dostanu ke konkrétnímu rozboru tohoto díla, nedá mi to nepozastavit se nad přehlížením Flare ze strany českých internetových medií. Myslím, že je recenzované album natolik kvalitní, že si zmínku zaslouží. Proto prosím omluvte zhoršenou kvalitu obrazu a zvuku a zkuste se prokousat mojí kritikou. Kritikou zcela subjektivní, když některá z náboženských entit dá tak i konstruktivní a s použitím výše zmíněného medikamentu snad pro čtenáře i samotného autora článku nedepresivní.

V rámci projektu Deaf Center tvoří Skodvin spolu se svým spolupracovníkem hudbu, která staví na zvuku klasických nástrojů (zejména klavír) a tento základ většinou doplňuje subtilní elektronikou, takže výsledný tvar osciluje mezi ambientem a neoklasikou. Z hlediska subjektivního vnímání pak hudbu Deaf Center zdaleka nelze označit jako optimistickou, ovšem proti hudbě druhého jmenovaného projektu se jedná o slabý odvar. Hudba Svarte Greiner je totiž procházkou tou nejtemnější možnou hudební krajinou a není divu, že ve spojitosti s ní se často mluví jako o soundtracku k neexistujícímu filmu a mnohokrát se skloňuje i jméno krále filmové temnoty a bizarnosti Davida Lynche. Sám Skodvin označuje tvorbu Svarte Greiner pojmem ,,akustický doom“, což si lze nakonec představit jako kombinaci temných ambientních ploch, Musique concrète a dalších různých ruchů a zneklidňujících zvuků.

Právě k deskám Svarte Greiner má debutová nahrávka pod etiketou Erik K Skodvin asi nejblíže. Dokáže stejně dobře evokovat ponuré obrazy pomocí Erikových typických skladatelských postupů, přestože toho dociluje poněkud odlišnými prostředky. Oproti svým nahrávkám pod pseudonymem Svarte Greiner tentokrát Skodvin méně využívá elektroniku a do popředí se tak dostává zvuk akustických nástrojů. Typickými skladatelskými postupy pak mám na mysli například převážně pomalé tempo skladeb, důraz na každý tón včetně jeho zneklidňujícího dozvuku, nebo typické prolínání, zanikání a vynořování zvuků. Škoda, že se na Flare také více neprosazují znepokojivé vokály, tedy prvek, se kterým umí Skodvin velice působivě pracovat. Pokud jsem již u výčtu drobných pih na kráse, pak také musím uvést poněkud skromnou stopáž desky. Zhruba 36 minut je ideální pro grindcore nebo brutální death metal, ovšem v případě Flare si dokážu představit, že bych se v této sugestivní temné lázni dokázal topit ještě o nějakou tu minutu déle.

Erik K Skodvin natočil výbornou desku zhruba na pomezí neoklasické hudby a ambientu, jejíž cílovou skupinou může být celkem široká paleta vnímavých a po temnotě lačnících posluchačů.

Rok vydání:
2010

Vydavatelství:
Sonic Pieces

Seznam skladeb:
Etching An Entrance
Matiné
Pitch Dark
Failing Eyes
Neither Dust
Graves
Escaping The Day
Stuck In Burning Dreams
Vanished
Caught In Flickering Lights

85%

-jt-