Předchozí článek
Ernest Hemingway
Publikováno 06 Úno 2012
Nebezpečné léto
Slavný americký spisovatel Ernest Hemingway miloval pohled na matadory svádějící souboj na život a na smrt se zuřivými býky. Snad ještě raději však o nich psal. Dokonce jim věnoval poslední knihu s názvem Nebezpečné léto.
Býčí zápasy se staly námětem bezpočtu uměleckých děl nejrůznější kvality, od těch nejnepovedenějších, které se pouze snažily využít atraktivního prostředí, aniž by přinesly cokoli hodnotného, až po ty skutečně hluboké a zdařilé. Ve výtvarném umění jim nezapomenutelnou podobu vtiskli zejména španělští malíři Francisco Goya a Pablo Picasso. V literatuře pak téma býčích zápasů podobně zdařile zpracoval právě Ernest Hemingway. „Býčí zápasy jsou jediným uměním, ve kterém je umělec vystaven smrtelnému nebezpečí,“ píše kupříkladu ve své knize Smrt odpoledne. Koridě přitom Hemingway propadnul již ve 20. letech minulého století, kdy jako mladý novinář několikrát navštívil Španělsko, aby zde napsal bezpočet reportáží a hlavně, aby si zde odpočinul a nevázaně se tady bavil.
Nacpané tribuny koridy se objevily hned v Hemingwayově prvotině s názvem Fiesta, jejíž převážná část se odehrává během býčích zápasů v severošpanělské Pamploně. O šest let později na ni navázala dokumentárně laděná knížka Smrt odpoledne, kde se americký romanopisec věnuje zlatému věku koridy a jejím dvěma nejzářivějším hvězdám Joselitovi a Juanu Belmontemu. Na sklonku života v roce 1959 mu pak časopis Life nabídnul peníze za sérii článků o právě vrcholícím souboji dalších dvou matadorských velikánů. Hemingway nakonec zakázku přijal. Postupně tak začalo vznikat dílo, které je dnes možné v knihkupectvích sehnat pod názvem Nebezpečné léto.
Hemingway nás v něm opět zavádí do prašných španělských zápasišť, kde se schyluje k souboji dvou matadorů, kteří si o sobě myslí, že jsou nejlepší na světě. Na prvním místě je to stárnoucí Luis Miguel Dominguín, na němž je, aby své prvenství obhájil. Jeho vyzyvatelem je o řadu let mladší Antonio Ordóñez. Oba dva se proto při zápasech snaží o co nejodvážnější a zároveň nejvybroušenější figury. Mohutné býčí tělo se jim při některých obratech doslova otírá o tělo a ostré rohy jen těsně míjejí jejich vypjaté hrudníky. Rivalita mezi oběma matadory postupně přerůstá ve zničující boj nejen o primát nejlepšího matadora světa, ale především o holý život.
Strhující příběh Hemingway opět podpírá svým nenapodobitelným stylem, který se může někomu na první pohled zdát úsporný a relativně jednoduchý, opak je ale pravdou. Právě díky schopnosti s naprostou přesností vysoustružit každičký lidský pohyb, či záchvěv se Hemingway stal, tím čím se nakonec stal, tedy jedním z nejlepších romanopisců všech dob. Nebezpečné léto by tak klidně mohlo sloužit jako učebnice pro začínající matadory, na druhé straně však nepostrádá ani prvky ryze umělecké. Hemingway v něm využívá dokonalé znalosti prostředí. Sám koneckonců navštívil přes 1500 býčích zápasů a řadu let se pohyboval i v jejich zákulisí; s velkou řádkou matadorů se i osobně znal. Stránku po stránce navíc ve své knize umě utahuje šrouby napětí a čtenář se tak díky němu nezřídka přistihne, jak se v posteli nadzvedá, aby se přes dav lidí zahleděl doprostřed arény, kde právě probíhá podivný tanec se smrtí.
Hodnocení:
Strhující román z prostředí býčích zápasů, přibližující soupeření dvou slavných španělských matadorů Antonia Ordóñeze a Luise Miguela Dominguína, lze považovat za zdařilou Hemingwayovu rozlučku s daným tématem a psaním vůbec. Oblíbený americký autor v ní opět dokazuje, že je právem považován za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století.
Vydavatelství:
Sdružení F341
Rok:
2011
Překlad:
Václav Rákos
92%
Pavel BestA
Rozhodně stojí za přečtení, i když Hemingway napsal uričtě lepší věci.
Trochu krátké, ale jinak bezva.
Hemingway je prostě Hemingway.
Neví, co na té knížce máte. Mě to přijde ubohé věnovat se tak odpornému tématu jako jsou býčí zápasy, kde jsou zabíjena nevinná zvířata jen pro pochybnou potěchu lidí.
K tomu snad lze dodat jen to, co Hemingway sám kdysi napsal. Nebude to přesné, ale bylo to asi něco v tomto smyslu. Lidé, kteří mají rádi zvířata, se zpravidla chovají velmi hezky ke zvířatům a velmi odporně k lidem…
„Podle mých pozorování lze – abych tak řekl – lidi rozdělit na dvě základní skupiny: na ty, kteří se – abych použil termínu z žargónu psychologů – identifikují se zvířaty, to znamená, že se vmýšlejí do jejich situací, a na ty, kteří se identifikují s lidskými bytostmi. Po tom, co jsem zažil a viděl, mám za to, že ti, co se identifikují se zvířaty, to je ti přímo profesionální milovníci psů a jiných živočichů, jsou schopni chovat se k lidským bytostem daleko krutěji než ti, kdo se se zvířaty tak ochotně neidentifikují.“ Hemingway, Smrt odpoledne
A měl pravdu. U málokoho jsem viděla takovou nenávist k lidem i celému lidstvu jako u některých „ochránců“ zvířat.
Nebezpečné léto je skvěle napsaná knížka, kterou můžu doporučit každému, tedy přinejmenším každému, kdo ji nebude odsuzovat proto, že se mu nelíbí korida.