Postaví Eva Jiřičná v centru Prahy kancelářskou budovu?

Už dlouhé roky si architekti lámou hlavu s tím, jak naložit s prolukou na konci Revoluční ulice nedaleko vjezdu na Štefánikův most. Zda ji nechat prázdnou, či ji zaplnit. Nyní se zdá, že by v místě zvaném Novomlýnská brána mohla vyrůst kancelářská budova navržená nejvýznamnější českou architektkou Evou Jiřičnou. Investor však zatím nedostal povolení k stavbě.

Na místě, kde se dnes nachází nevzhledná proluka, stávala před sedmdesáti lety jedna z nejvýstavnějších neogotických budov v Praze, takzvané Eliščiny lázně. Ty ale za 2. světové války musely kuriózně ustoupit německým tankům a jiné těžké technice, která se zde nedokázala vytočit při sjezdu z dnešního Štefánikova mostu na nábřeží. Budova byla proto srovnána se zemí. Od té doby jednu z bran do centra města, jak se místu říká, tvoří slepé štíty domů. Záměrů na její zaplnění se přitom v minulosti objevilo již bezpočet. Realizace se před dvěma lety málem dočkal projekt ateliéru DaM, který počítal s tím, že zde vznikne budova pokrytá perforovaným plechem v barvě mědi. Svislé pláty dokonce měly měnit barvu v závislosti na úhlu dopadajících slunečních paprsků. Někteří odborníci ji tehdy přirovnávali k „druhému tančícímu domu“. Návrh sice dostal povolení od památkářů, ministerstvo kultury se však v odvolacím řízení postavilo proti stavbě.

O zaplnění proluky se nyní snaží investiční fond RSJ Private Equity, v němž má hlavní podíl antikorupční aktivista a miliardář Karel Janeček, a v jehož portfoliu je i stavba pětihvězdičkového hotelového resortu o 105 jednotkách na ostrově Zanzibar. Vedení společnosti původní projekt zavrhlo a před časem oslovilo Evu Jiřičnou s nabídkou, zda by nechtěla na místě navrhnout kancelářskou budovu s obchody v přízemí a byty v horní části domu. Významná česká architektka nakonec na nabídku kývla a pro fond vypracovala nový projekt. „Neřekla jsem okamžitě ano, protože vím, jak je to strašně těžké, v Praze 1, naproti baroknímu domečku, naproti paláci Merkur… Ale pokušení se s tím potýkat bylo silnější než moudrost, tak jsem řekla, že se na to podívám,“ nechala se slyšet loni Jiřičná. Už tehdy přitom přislíbila, že se budovu pokusí navrhnout tak, aby „nekřičela do okolí“, a našla s nedalekými stavbami společnou řeč.

Místo je však problematické z více důvodů. Jednak leží v centru města na okraji památkové rezervace, takže je třeba pro případnou stavbu získat povolení od NPÚ i od magistrátních památkářů. V jeho blízkosti se navíc nachází nevelký barokní dům a historicky cenná budova Novomlýnské vodárenské věže. Bývalou proluku nadto z velké části zabrala komunikace, kterou není možné přesunout ani zrušit. Aby toho nebylo málo, vedle novorenesančního domu, jenž nyní tvoří konec Revoluční ulice, se nachází jen minimum místa pro stavění, zhruba dva až tři metry. Všechny minulé návrhy proto počítaly se zbořením posledního domu a jeho nahrazení novou stavbou. Tak je tomu i v případě současného projektu. „Strašně nerada něco bourám, strašně nerada ničím stromy, tahle budova ale, myslím, nemá dobrou možnost na to, aby se přestavěla,“ vysvětlila Jiřičná.

Její návrh počítá se stržením novorenesanční rezidence a jejím nahrazením pětipatrovou kancelářskou budovou s obchody a byty. Podle dostupných materiálů by mělo jít o jednoduchou moderní stavbu barevně i výškově sladěnou s palácem Merkur, který stojí naproti ní. Sympatické je, že Jiřičná dodržela svůj slib a vytvořila návrh skutečně subtilní. Projekt nicméně musela slavná zlínská rodačka už jednou přepracovat. Národnímu památkovému ústavu se totiž nelíbila tři ustupující patra tvořící jakousi pomyslnou stříšku hlavního pětipodlažního korpusu a prosklená nárožní věž. Jiřičná proto svůj návrh o jedno patro snížila. Zdá se však, že dům bude i přesto při pohledu z náměstí Republiky, respektive z Revoluční ulice směrem k Štefánikově mostu díky své nadstavbě o něco převyšovat vedle stojící budovu a tvořit tak na konci třídy drobný vizuální zub.

Projekt Jiřičné počítá také s tím, že dojde k začlenění pozdně barokního domu v Lannově ulici do nově vzniklého komplexu. Veřejnosti by měl být i nadále přístupný a to díky průchodu z Revoluční třídy. Jeho štítové stěny by architektka navíc ráda nechala obrůst popínavými rostlinami. Ať už její projekt díky tomu dostane zelenou, či nikoli, rekonstrukce se každopádně dočká Novomlýnská vodárenská věž. Budovu před dvěma lety převzalo do své správy Muzeum hlavního města Prahy, které se ji rozhodlo opravit. Obnova památky, jejíž nynější vzhled pochází z roku 1658 a jež sloužila svému účelu až do roku 1877, by měla vyjít na 48 milionů korun. Opravy by se při ní měla dočkat jak střecha, tak i plášť a vnitřní interiér věže, včetně oken a schodiště. Po skončení prací by zde mělo vzniknout hasičské muzeum, které Praze zatím chybí.

Jestli vedle něho bude stát Novomlýnská brána Evy Jiřičné, je zatím ve hvězdách. Proti jejímu vzniku zatím stojí také Klub za starou Prahu. „Ač si paní profesorky nesmírně vážím, je nutné ji v tomto případě vnímat jako architekta, který hájí svou zakázku. My jsme stále proti bourání, když bude beze smyslu,“ reagovala předsedkyně Klubu za starou Prahu Kateřina Bečková. Novorenesanční dům, který na konci ulice stojí již zhruba sto let, je sice z hlediska památkářského zřejmě bezcenný, i když ani na tom se odborníci nedokážou shodnout, nemělo by z toho ovšem bez dalšího vyplývat, že je nutné ho za každou cenu zbourat. Možná, že by bohatě postačilo upravit jeho nevzhlednou boční fasádu. To je ale bohužel dosti nepravděpodobné…

Pavel BestA