F. S. Fitzgerald

Příběhy Pata Hobbyho

Hollywood, to nejsou jen nablýskaná světla ramp, nekonečné červené koberce a davy fanoušků, jsou to také tisíce bezejmenných scénáristů, druhořadých herců a režisérů. A právě jedním z nich je i Fitzgeraldův hrdina Pat Hobby.

Pokud je něčemu svět showbyznysu podobný, pak horské dráze. Chvíli jste nahoře a chvíli dole. Vždycky však začínáte a zpravidla i končíte přikrčeni někde u země. Že tomu tak skutečně je, se na vlastní kůži přesvědčil i slavný americký spisovatel Francis Scott Fitzgerald. Zatímco ve dvacátých letech byl považován za nebývale nadaného autora a se svou okouzlující, leč rozmařilou a haštěřivou manželkou Zeldou se stal ozdobou každého hollywoodského večírku, kam zavítali, na konci let třicátých se všechno změnilo. Karneval skončil a bylo třeba platit dluhy. Barevné konfety i předešlé úspěchy odvál čas. Právě tehdy poznal Fitzgerald Hollywood i z té druhé, méně příjemné stránky.

Aby zaplatil stále nákladnější koníčky své ženy a později i její prodlužující se pobyty v nemocnicích, začal Fitzgerald o víkendech psát povídky, jejichž ústřední postavou se stal Pat Hobby, hollywoodský scénárista, hřející se ve dvacátých letech v záři reflektorů, který však postupně upadá do zapomnění a jen horko těžko shání práci a peníze. Povídky následně Fitzgerald posílal do časopisu Esquire, kde vycházely od září roku 1939 až do května roku 1941, kdy už však jejich autor nebyl mezi živými. Prvního knižního vydání se pak texty dočkaly až po více jak dvaceti letech, v roce 1962. Celkem jich Fitzgerald napsal sedmnáct a se všemi se nyní můžete setkat ve sbírce nazvané jednoduše Příběhy Pata Hobbyho.

„Pat byl „na dně“ – což je ovšem výraz až příliš dramatický pro vyjádření životní situace, ve které se nalézal. Po časech blahobytu už deset let nezavadil u filmu o pořádnou práci: dostat se k ní bylo určitě obtížnější než vzít do ruky skleničku,“ přibližuje nám Fitzgerald úděl svého hlavního hrdiny. Ten po letech hojnosti, kdy vlastnil v Beverly Hills krásný dům i s bazénem, přespává ve svém autě a horko těžko se protlouká životem. Díky své neodbytnosti a známostem z lepších časů se mu to však nějakým zázrakem stále daří. Tu někomu ukradne námět, tu si shodou okolností zahraje ve filmu. Dokonce se pokusí vydírat svého šéfa, producenta Harry Gooddorfa. Jindy zase i přes snahu spláče nad výdělkem. Když už se mu pro filmové studio podaří z uraženého scénáristy vymámit konec filmu, sám ho následně zapomene, v jiném příběhu ho zase o slíbenou doživotní rentu připraví začátek války.

Fitzgerald byl mistrem povídek. Za život jich dokázal napsat neuvěřitelných 160. Své jedinečné nadání přitom nezapře ani v textech o Patu Hobbym, které patří k těm z posledních. Krátce po jejich dokončení totiž Fitzgerald v pouhých 44 letech zemřel na selhání srdce. O pár let později ho na onen svět následovala i schizofrenií trpící Zelda, která uhořela během požáru nemocnice, ve které právě pobývala. Povídky o zkrachovalém scénáristovi Patu Hobbym jsou krátké a sevřené; mají spád, pořád se v nich něco děje a nechybí ani vypointovaný závěr. Fitzgerald je navíc prošpikovává jemnou ironií a sarkasmem. Vzhledem k jejich silné autobiografičnosti nám umožňují nahlédnout do myšlenek, které se slavnému americkému romanopisci honily hlavou v posledních letech jeho hektického života…

Po obsahové i stylistické stránce není soubor Fitzgeraldových posmrtně vydaných povídek nijak převratný. Za ztrápenou tváří Pata Hobbyho, jehož dny slávy již dávno minuly, lze však rozpoznat samotného Fitzgeralda, jehož potkal obdobný osud. Snad právě proto jde ve výsledku o velmi solidní dílo, které stojí za přečtení.

Související články:
Žabci a filozofové
Poslední polibek
Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Vydavatelství:
Naše vojsko

Rok:
2012

Překlad:
Otakar Lanc

76%

Pavel BestA