Pražská Leica Gallery hostí až do začátku příštího roku výstavu snímků jednoho z nejznámějších fotografů současnosti Elliotta Erwitta, jehož práce se vyznačují něžnou ironií a láskou k absurdnosti.

Jak již samotný název expozice Personal Best For Leica napovídá, jedná se o kolekci těch nejdůležitějších snímků, které americký fotograf židovského původu během života vytvořil.  Kolekce čítající přesně 50 černobílých prací vznikla speciálně pro nadnárodní síť galerií Leica, jichž je po světě rozeseto takřka bezpočet. Cesta nevelké o to však zajímavější putovní retrospektivy započala loni v rámci veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem. Do Prahy pak přijíždí z rakouského Salzburgu a bude zde k vidění až do 9. února nadcházejícího roku.

V podstatě už od počátku své fotografické kariéry udivuje Erwitt schopností nacházet v banalitě každodenního života, v jeho šedých a zdánlivě nudných záhybech drobné humorné detaily, jež ho činí jedinečným a neopakovatelným. Rozhodně však nemůžeme hovořit o nějaké prvoplánovosti. Erwittovou snahou není vytvořit zábavné momentky ze života, ale dotknout se něčeho hlubšího, co se nachází pod vrstvou stále se opakující rutiny. Svým veskrze všedním hrdinům se nikdy nevysmívá, ba naopak, jako by jim naslouchal, snažil se jim porozumět a v ten správný okamžik zmáčkl spoušť fotoaparátu a jediným snímkem vyjádřil podstatu jejich osobnosti. V mnohém tak jeho zvěčnělé postavy připomínají Hrabalovy pábitele.

Někdy je ironie hodně zjevná, jako třeba na snímku, na němž je zachycena sedící osoba s buldočkem v klíně. Pes totiž postavě zakrývá obličej, díky čemuž člověk a zvíře splývá v jednu bytost. Podobně očividné je to i u fotografie z roku 1975, na které státní vlajka s hvězdami a pruhy zahaluje velkou část těla korpulentního Američana na pláži, nebo snímek obnažených výtvarníků malujících oblečenou modelku. Zpravidla je však Erwittův humor decentnější a je třeba před fotkou chvíli postát, než divák jemnou narážku odhalí. Mezi takové snímky patří momentka z Polska, kde je zachycen dav lidí nečekající na banány či pomeranče, jak bylo za minulého režimu zvykem, ale na rozhřešení v improvizované zpovědnici, nebo fotografie hloučku děvčat v krojích, kterým umetá cestu hejno hus.

Zvláštním fenoménem v tvorbě Elliotta Erwitta, který velkou část dospívání strávil na cestách a jehož nejvíce ovlivnilo setkání s legendárním fotografem Robertem Capou, díky němuž se v roce 1953 stal členem a později i prezidentem prestižní agentury MAGNUM Photos, jsou snímky čtyřnohých mazlíčků, konkrétně psů, jež fotografuje dlouhodobě a kterým do dnešního dne věnoval čtyři samostatné tematické cykly. „Mám rád psy. Je snadné je fotografovat. Když chci upoutat jejich pozornost, zaštěkám. Vlastně jsou to lidé se spoustou chlupů,“ nechal se Erwitt slyšet. I na výstavě si několik takových můžete prohlédnout. Většina z nich je založená na kontrastech, ať už výškových či barevných.

Mezi vystavovanými snímky nechybí ani portréty slavných osobností. První z nich vytvořil Elliott Erwitt už v roce 1939, kdy nedlouho předtím, než Němci vpadli do Francie, emigroval s rodiči do Spojených států, kde si během studií přivydělával v Hollywoodu pořizováním snímků zdejších hvězd. Vstupní místnosti dominuje portrét zahloubaného kubánského revolucionáře Che Guevary, který upírá zrak vzhůru na rozplývající se obláček tabákové kouře. O kousek dál jsou to pak fotografie zachycující setkání Nikity Chruščova a Richarda Nixona, truchlící Jacqueline Kennedyové na manželově pohřbu v Arlingtonu, nebo jako vždy velmi lascivní Marilyn Monroe. „Vlastně mě začínají unavovat všechna ta interview a mediální pozornost. Je to pořád o tom samém – Marilyn Monroe, Chruščov. Vyfotil jsem i jiné snímky, ačkoliv se možná nestaly tak slavnými,“ posteskl si před časem Elliott Erwitt.

Hodnocení:

Nestává se bohužel často, aby do Prahy doputovaly práce nějakého dosud žijícího významného umělce, jehož jméno ve světě něco znamená. Pražské Leice se to podařilo. Přestože výstavě lze vytknout zaměření na Erwittovy nejslavnější snímky, pro většinu laické obce, která se o soudobou fotografii příliš nezajímá, to může být naopak výhodou.

Výstava potrvá od 8. 11. 2013 do 9. 2. 2014

Kde:
Leica Gallery
Školská 28, Praha 1

Otevřeno:
pondělí – pátek: od 11 do 21 hodin
sobota – neděle: od 14 do 21 hodin

Vstupné:
Plné: 70,-Kč
Snížené: 40,-Kč

89%

Pavel BestA