Předchozí článek
Francis Scott Fitzgerald
Publikováno 14 Dub 2011
Poslední polibek
Na zaprášených pultech českých knihkupectví se v uplynulém měsíci objevila nová sbírka povídek slavného amerického spisovatele a scénáristy Francise Scotta Fitzgeralda. Jak již název napovídá, půjde o lásku a o ženy.
Středobodem Fitzgeraldovy tvorby byly bezesporu romány, jimiž si americký spisovatel získal u čtenářů respekt a uznání. Přesto za svůj poměrně krátký život stihnul napsat také velké množství povídek, které mu pomáhaly překonávat časté finanční potíže, do nichž se dostával jak svou vlastní vinou, tak díky přičinění své rozhazovačné manželky Zeldy. Vlastně bychom měli být Zeldě tak trochu vděční, neboť nebýt její povahy a do nebe sahajících výdajů, zřejmě by řada z těchto děl vůbec nikdy nevznikla. Možná, že by světlo světa nespatřila ani právě vycházející sbírka Fitzgeraldových povídek s názvem Poslední polibek.
Zaběhnutým koloběhem lidského života se občas mihne stvoření, které zpřehází všechno, v co věříme a doufáme a postaví to vzhůru nohama. A právě o takových ženách, které dokážou jediným pohledem či úsměvem převrátit naruby život spořádaných mužů, vypráví právě vycházející sbírka Fitzgeraldových povídek. Femme fatale, jak takovým ženám s oblibou říkáme, se odkudsi vynoří, vpadnou hlavnímu hrdinovi do života jako uragán a pak beze stopy zmizí, aby se po několika letech opět vynořily a udělaly to samé.
Ústřední postavě první povídky Merlinu Graingerovi zkříží cestu jeho osudová žena hned několikrát. Poprvé s ní ničí knížky v obchodě, kde pracuje. Později ji několikrát zahlédne v restauraci a na ulici, ale nikdy nenajde dost odvahy ji oslovit. Teprve na sklonku života se s ní znovu potkává, shodou okolností opět v obchodě s knihami. Po krátkém rozhovoru však zjistí, že vše co si o ní během let vysnil, byla lež. Hrdinovi druhé povídky George O’Kellymu, s nímž se jeho milovaná dívka rozejde, zbudou po první velké lásce jen zašlé vzpomínky. Ani filmovému producentovi Jimu Leonardovi se nakonec nepodaří svoji femme fatale polapit, jeho vyvolené totiž srazí vaz sebezničující pýcha a neústupnost.
„Tak blízko a přeci tak daleko,“ chtělo by se říci po přečtení Posledního polibku. Napražená ruka, která se snaží zachytit v letu života milovanou bytost, totiž nakonec vždycky promáchne naprázdno a vysněná žena se ztratí kdesi v dáli. Zůstává tak navždy nedosažitelná. Francis Scott Fitzgerald ostatně velmi dobře věděl, o čem píše. Jeho manželka Zelda, s níž protancoval nejedny střevíce na nekonečných večírcích pod nezapadajícím hollywoodským sluncem, mu totiž také celý život proklouzávala mezi prsty. Slavný spisovatel se ji léta pokoušel zachytit při jejím volném pádu, nakonec však marně.
Hodnocení:
Přestože americký spisovatel Francis Scott Fitzgerald považoval povídky především za něco, co mu bez větší námahy přinese peníze, na kvalitě jeho prací to rozhodně znát není. Ba naopak. V právě vycházející sbírce s názvem Poslední polibek, jež obsahuje tři jeho středně dlouhé povídky, se mohou přesvědčit i sami čtenáři. Texty jsou psané vytříbeným stylem, který nenechá nikoho na pochybách, že Fitzgerald patřil mezi velké spisovatele minulosti.
Vydavatelství:
Dokořán
Rok:
2011
Překlad:
Lubomír Dorůžka
94%
Pavel BestA
V poslední době jsem četla hodně povídek, ale sbírka Francise Scotta Fitzgeralda mě z nich rozhodně nejvíce zaujala. Je neuvěřitelné s jakou lehkostí a umem uměl psát. Jen škoda, že zemřel tak mladý.
Mě osobně knížka zase tolik nezaujala. Povídky jakožto literární útvar mě nikdy příliš nevyhovovaly, ale je pravda, že hned od úvodního odstavce je čtenáři jasné, že Fitzgerald byl velký spisovatel. Šlo mu to asi hezky od ruky.
Na knižním trhu jsou v současné době k přečtení určitě lepší knihy i sbírky povídek, ale je pravda, že ani ta Fitzgeraldova není nikterak špatná
Hezká knížka. Určitě bych ji každému doporučila.
Velmi dobrá knížka. Úplně bych ji v knihkupectví přehlédla, kdybych si o ní u Vás nepřečetla recenzi.
Po dlouhé době se mi do rukou zase dostala nějaká hezká a kvalitní knížka. Mám pocit, že v poslední době vůbec nic nevychází. Nemáte podobný pocit?
Zajímavá knížka i článek. Díky