František Kupka

30. 11. 2012 – 3. 3. 2013

Cesta k Amorfě

Národní galerie po delší době opět příjemně překvapila. Nedávno zahájená výstava prací Františka Kupky se jí nadmíru podařila. Návštěvníkům ozřejmuje postupný zrod abstraktního umění, na němž měl český rodák významný podíl.

Letos na podzim uplynulo sto let od chvíle, kdy František Kupka na pařížském salonu vystavil vedle kubisticky laděných prací svých vrstevníků dva obrazy, které daly vzniknout úplně novému uměleckému směru – abstrakci. Šlo o plátna Amorfa – Dvoubarevná fuga a Amorfa – Teplá chromatika. Právě při příležitosti tohoto kulatého jubilea připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Museem Kampa ambiciózní výstavu, jež má ukázat, jakým způsobem se Kupka postupně ke svému jedinečnému výtvarnému projevu dopracoval. Vybrala k tomu navíc tak trochu symbolicky nově zrekonstruované prostory Salmovského paláce na Hradčanském náměstí.

Pro osvětlení tvůrčí proměny rodáka z Opočna, který však velkou část svého života prožil ve Francii, zvolila dvojice kurátorů Markéta Theinhardtová a Pierre Brullé netradiční, avšak nesmírně zajímavý postup. Jádrem výstavy jsou totiž práce, kterými se Kupka v letech 1899 až 1913 prezentoval na pařížských salonech. Zprvu tak máme možnost obdivovat jeho realisticky laděná díla vzniklá na začátku dvacátého století. Ty však v následujících letech nahradila plátna, v nichž hrála stále větší roli barva, zatímco postavy a obrysy věcí byly upozaďovány. „Vyvinu to, co ve mně vře a k čemu se malbu po malbě šplhám,“ zapsal si v roce 1910 Kupka na list papíru. O dva roky později pak stvořil zřejmě vůbec první abstraktní obraz na světě – Amorfu – Dvoubarevnou fugu.

Kromě rozměrných a všeobecně známých pláten nabízí expozice také velké množství drobnějších prací, jako jsou skici, črty, grafiky, kvaše či pastely, díky nimž si divák uvědomí, že Kupka v žádném případě nedošel k abstrakci nějakým náhodným způsobem, ale naopak postupnou, vědomou cestou. Výstavu lze bez nadsázky označit za malý zázrak i proto, že na její zkompletování měli kurátoři pouhý rok. Během něj se jim podařilo sehnat díla nejen z České republiky, ale také ze zahraničí. Na expozici jsou tak k vidění plátna zapůjčená například z pařížského Centre Pompidou nebo Muzea moderního umění v New Yorku.

Náklady na uspořádání této ojedinělé výstavy, která má mezinárodní ambice, odhadnul ředitel Národní galerie Vladimír Rösel ještě před jejím zahájením na 20 milionů korun. „Bude to nejdražší výstava, kterou bude Národní galerie za posledních několik let realizovat,“ řekl doslova. Celkem si návštěvníci Salmovského paláce mohou prohlédnout na 40 autorových prací. Ty by měly následně obletět svět. V roce 2015 bude expozice k vidění v Peggy Guggenheim Collection v italských Benátkách. O dva roky později by měla v Praze, Paříži a New Yorku proběhnout další velká Kupkova retrospektiva.

Expozici jako takové lze vyčíst jen máloco. Má jasnou a propracovanou koncepci a obsahuje i dostatečné množství děl. Jedinou vadou na kráse tak zůstávají samotné výstavní prostory. Spletité chodby a sály Salmovského paláce bohužel nejsou a zřejmě nikdy nebudou vhodnou destinací pro pořádání podobných expozic.

Výstava potrvá od 30. 11. 2012 do 3. 3. 2013

Kde:
Národní galerie
Salmovský palác,
Hradčanské náměstí, Praha 1

Otevřeno:
úterý až neděle od 10 do 18 hodin
ve středu a v sobotu prodlouženo do 20 hodin

Vstupné:
Plné: 150,- Kč
Zlevněné: 80,- Kč

92%

Pavel BestA