Fulghumova novinka přechází od naivní pohádky k dramatu
Osud je jev nezvratný a neměnný. S touto hypotézou Robert Fulghum polemizuje ve své další knize, jejímž dějištěm se navzdory autorovým kořenům, stala Česká republika. Jeho novinka Opravář osudů si dává za cíl nelehký úkol vykreslení situace fiktivní, pro převážnou většinu čtenářů zcela absurdní.
Ale, co kdyby opravdu existovala ta možnost, že vám člověk, nadpřirozenými silami zvolený, změní osud pouhou myšlenkou? Román Opravář osudů, nejen že tento scénář zprostředkovává, zároveň také přiměje čtenáře zamyslet se nad lidským osudem a významem jedinců, kteří mohou jeho směr nezištně otočit zcela jinam. Hospoda U Devíti draků představuje stěžejní bod pro vyprávění příběhu o jednom skromném bohatém Američanovi, který pátrá po svých kořenech v Čechách. Tam příběh začíná a posléze provází celou dějovou linku vyprávění George, vyvoleného Opraváře osudů. Výběrem tohoto místa autor zavádí čtenáře do typického českého prostředí příjemné hospody, s dobrým pivem a rodilými českými štamgasty. Projevovaný patriotismus vedlejších postav se vedle družnosti a dobrosrdečnosti stává významnou součástí ladění knihy. Výsledným dojmem je pocitové zasazení příběhu dále do minulosti, kdy čtenář může nabýt dojmu, že kniha, která se mu dostala do rukou je spíše žánru klasického. Autor však občasnými odkazy na současnou dobu uvádí časové ohraničení příběhu na pravou míru. Stejně tak zápletka příběhu se může na první pohled jevit spíše jako pohádka pro děti. Avšak s tím, jak děj postupuje, se žánr zcela promění, až dojde do bodu dětským knížkám na míle vzdáleného.
Román se tedy vyznačuje určitou rozporuplností. Autorův záměr je však jasný, a sice poukázat na důležitost hledání sama sebe společně s nadsázkou ve vztahu k osudovým cestám. Lidské osudy by totiž možná mohly mít zcela jinou podobu s pomocí vyšších sil a jejich schopností nápravy. A možná také ne. „Možná to akorát chce, aby se ty lidi srovnali sami se sebou a s tím, co už mají, takže si osud změní vnímáním vlastní situace,” jak se v knize píše. Přestože tato myšlenka George napadne na samém začátku jeho nadpřirozeného působení, snaze měnit lidské osudy postupně propadne. Klíčové prozření přijde až s osudem, který nelze napravit tak úplně snadno. Příběh jeho sousedky a blízké přítelkyně Very je názorným příkladem toho, že konkrétní životní cesty jsou vždy záležitostí dotyčného a jeho vůle napravit svůj vlastní, pro každého z nás ten nejvíce tvárný, osud.
Lhostejnost k ostatním lidským osudům není na místě. Avšak v některých případech opravdu můžeme stejně jako George pouze přihlížet, protože ne každého z nás může potkat ta vzácná souhra místa a času, která nám alespoň na okamžik umožní splnit kýženou roli Opraváře osudů.
Hodnocení:
Kniha působí dojmem lehce nezvyklého zpracování, vzhledem k přechodu od naivního vyprávění k v podstatě dramatickému žánru. To však lze přisoudit těžko uchopitelnému tématu. Navzdory tomu, kniha příjemně překvapuje čtivostí a vybroušeným stylem.
Vydavatelství:
Argo
Rok:
2017
Překlad:
Lenka Fárová a Jiří Hrubý
Lepší průměr. Číst se to dá, ale je to spíš ta pohádka než to drama. Lepší ovšem když budou lidé číst Fulghuma než Padesát odstínů…
Lehké čtivo pro deštivé nebo dlouhé zimní večery. Určitě jsem četla umělecky i stylisticky vybroušenější díla. Na druhou stranu je pravda, že Fulghum takříkajíc nikdy a nikoho asi neurazí.