Předchozí článek
G. Garcia Márquez
Publikováno 30 Říj 2008
Pohřeb Velké matky
Gabriel Garcia Márquez je v současnosti považován za jednoho z nejvýznamnějších žijící spisovatelů…
Ve svých dílech Márquez plynule navazuje na odkaz slavných jihoamerických spisovatelů, jakými byli Jorge Luis Borges, Julio Cortázar nebo Pablo Neruda. O nesporných literárních kvalitách rodáka z kolumbijské Aracatacy vypovídá i skutečnost, že je od roku 1982 držitelem prestižní Nobelovy ceny za literaturu.
Dílo kolumbijského spisovatele a hlavního představitele magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze mohou dobře znát i čeští čtenáři. První překlady jeho slavných románů u nás totiž začaly vycházet již před více jak pětatřiceti lety. Od roku 2003 se nakladatelství Odeon navíc snaží postupně zveřejnit celé jeho rozsáhlé literární dílo. Za posledních pět let tak u nás vyšlo neuvěřitelných sedmnáct Márquezových knih. Poslední z nich ještě donedávna byla sbírka povídek nazvaná Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce.
V září letošního roku se na pultech českých knihkupectví objevil další Márquezův titul. Tentokráte jde o sbírku povídek nazvanou Pohřeb Velké matky. Kniha se skládá z celkem osmi povídek, které vznikaly postupně v průběhu 60. let minulého století. Soubor přináší jak texty českým čtenářům již známé (jako například V tomhle městečku se nekrade nebo Baltazarovo podivuhodné odpoledne) tak povídky publikované česky poprvé: Úterní siesta, Takový obyčejný den, Umělé růže a další.
Příběhy nás opět provedou prašnými ulicemi legendárního Maconda, do něhož autor zasadil děj svého nejslavnějšího románu Sto roků samoty. Texty nám osvětlí, jak v Márquezově hlavě Macondo postupně dostávalo reálnějších obrysů, kde se vzaly desítky jeho obyvatel, jak vznikly životní příběhy jeho nezapomenutelných postav.
Osm veskrze kratičkých povídek odkazuje nejenom na Sto roků samoty, ale také na další slavné Márquezovy knihy. Povídka Takový obyčejný den je předobrazem jedné kapitoly ze Zlé hodiny; příběh Vdovy Montielové jako kdyby navazoval na dvojici děl Generál ve svém labyrintu a Podzim patriarchy. Titulní povídka Pohřeb Velké matky, umístěná až na samotný konec knihy, vypráví s Márquezovskou nadsázkou a ironií o posledních dnech, hodinách a konečně i o pohřbu Marie del Rosario Castaneda y Monterové, Velké matce a nekorunované královně Maconda.
Všechny příběhy se opět odehrávají někde mezi snem a realitou. Jako kdyby rozpálený macondský vzduch dokázal pokřivovat obraz světa, jako kdyby ona nesnesitelná horkost nezpůsobovala jen ospalost a nekonečnou lenost, ale pohrávala si s ručičkami času, jako kdyby čas neběžel, ale táhnul se, prolínal se v jediném bodě, jako kdyby minulost, přítomnost i budoucnost existovala v jediném přítomném okamžiku na jediném místě. V Macondu!
Hodnocení:
Pohřeb Velké matky je dílem, které bezpochyby nesmí chybět v knihovně žádného milovníka G. G. Márqueze. Pokud jste ale od tohoto kolumbijského autora prozatím nic nečetli, raději si nejprve přečtěte Sto roků samoty, Podzim patriarchy nebo Kroniku ohlášené smrti.
Vydavatelství:
Euromedia Group k.s. – Odeon
Rok:
2008
Překlad:
Blanka Stárková
75%
Pavel BestA
naprosto prumerna knizka. nechapu proc se lide nad marquezem tolik rozplyvaji.
Proč se nad jeho knihami lidé rozplývají? Zkrátka proto, že jsou jedinečné, plné fantazie, ironie, humoru a příběhů. Jsou prostě strhující a navíc hluboké.