Až do poloviny listopadu bude v Galerii Moderna probíhat výstava prací jednoho z našich nejvýznamnějších grafiků uplynulého půlstoletí, Oldřicha Kulhánka. Expozice nese název Stavy duše a zaměřuje se na figurální tvorbu, jež zaujímala ústřední roli v díle nedávno zesnulého umělce.

S pracemi Oldřicha Kulhánka se většina lidí setkává dennodenně. Na sklonku roku 1992 se totiž autor zúčastnil soutěže vypsané Státní bankou československou na vypracování nových bankovek. V uměleckém klání nakonec uspěl. Od roku 1993 tak nesou tuzemské papírové peníze, považované za jedny z umělecky nejhodnotnějších na světě, jeho výtvarný rukopis. Kulhánek se tak zařadil po bok Alfonse Muchy nebo Maxe Švabinského, kteří navrhli některé z prvních bankovek nového Československa po roce 1918. „Každou bankovku provázel elaborát o deseti stránkách, kde bylo určeno v milimetrech, ve které části se má nacházet text, číslovka, skrytý znak, značka pro slepce atd. Zadání bylo naprosto detailní. Pro mě byla výzva v tom, abych dokázal při všech těchto omezeních udělat něco, co by vypadalo k světu,“ nechal se autor svého času slyšet. Mimoto znají dílo Oldřicha Kulhánka velmi dobře také milovníci filatelie. Grafik totiž za života vytvořil velké množství českých poštovních známek.

Jak vypadala autorova ryze umělecká práce si nyní mohou lidé prohlédnout v pražské Galerii Moderna. Od půlky měsíce října zde totiž po svěšení předchozí výstavy věnované Skupině 42 probíhá přehlídka jeho děl nazvaná Stavy duše. Právě člověk a jeho nitro totiž tvořili jádro Kulhánkovy tvorby. „Umělec by měl podat zprávu o duši současníka,“ tvrdil slavný pražský rodák, jenž už více jak dva roky není mezi námi. Skonal náhle a nečekaně, takříkajíc v plném pracovním shonu v lednu roku 2013 ve věku 72 let, kdy si objednal tisk asi tří stovek svých grafik. Podepsat je už ale nestihnul. Ačkoli skrovné výstavní prostory Galerie Moderna neumožňují pořádání opulentních expozic, nynější výstava snese při lehkém přimhouření očí označení retrospektivní. K vidění je totiž na ní okolo šesti desítek grafik mapujících nemalou část autorovy tvorby. Zastoupeny jsou přitom na expozici jak Kulhánkovy starší práce, tak ty prakticky nejnovější. Z průřezu je víceméně patrné, že ačkoli autorovo dílo prošlo v průběhu let jistým vývojem, nikdy z něj zcela nevymizel zájem o figuru.

Výstavu otevírají Kulhánkovy grafiky z osudového roku 1968. Nechybí mezi nimi zřejmě nejznámější lept z této etapy, a sice práce nazvaná Make up. Ta je složena z více do sebe zapuštěných plánů. Kromě dámského líčení obsahuje v levém dolním rohu také deformovaný Stalinův obličej. Nejde přitom o jedinou tehdejší grafiku, na níž si Kulhánek pohrál s tváří sovětského diktátora, nebo s komunistickými symboly. Díla tehdy bohužel neušla pozornosti Státní bezpečnosti. V roce 1971 byl autor zatčen a obviněn z hanobení představitelů komunistických zemí. Na lavici obžalovaných nakonec ale neusedl Kulhánek, ale de facto jeho 11 „dehonestujících“ grafických listů. „Grafiky byly odsouzeny soudcem Petrem Stutzigem k likvidaci. Indiskrecí jednoho z přísedících tohoto tribunálu jsem se později dozvěděl, že naše odsouzené grafiky byly ušetřeny likvidace, čímž se rozumělo upálení. Páni soudci si je rozebrali, tedy ukradli,“ přiblížil průběh absurdního soudního líčení před pár lety sám autor. Na práce z roku 1968 v galerii plynule navazují lepty z 80. let, kterou jsou zajímavé lehkým kolorováním a také již soustředěnějším zájmem o lidské tělo.

Pohled většiny příchozích se ovšem již od vstupu do výstavních prostor zákonitě obrací k zadní stěně, kde je vystavená série největších Kulhánkových grafik. Jde o práce vzniklé v uplynulých dvou dekádách, které jsou věnované výhradně lidským postavám. Ať už jde o Herkula, Sebastiana, či Helgu, pro všechny figury je typická výrazná muskulatura a jistá torzovitost. Člověk je v nich redukován především na trup; hlava buď úplně chybí, nebo je jen lehce naznačena. Z děl je patrný až renesanční obdiv k lidskému tělu. Krom toho z grafik vyvěrají nejzákladnější lidské emoce a pocity. Je v nich radost i smutek, extáze i bolest. Lidské tělo se v Kulhánkově pojetí stává materiálem, do něhož se otiskuje konkrétní historická doba. „Můj názor, mé přesvědčení je, že umělec by měl ve své práci podat zprávu o sobě, o čase a místě, kde žije. Umělec by měl odkrývat přetvářku (či lež) establishmentu, odhalovat, co se děje s člověkem, manipulaci a dehumanizaci člověka,“ vysvětlil autor. Vedle působivých grafik je na výstavě k vidění také velké množství Kulhánkových ex libris. Další výstavou, která by měla v Moderně po skončení Stavů duše zakotvit, bude expozice věnovaná dílu Adolfa Borna.

Hodnocení:

Současná výstava v Galerii Moderna je letos již druhou větší přehlídkou děl Oldřicha Kulhánka u nás. Ta první proběhla na začátku roku v olomoucké Galerii Mona Lisa. Oproti většině předešlých expozic, které v Moderně v minulosti zakotvily, není ta nynější pojata komorně, ale o něco šířeji. Sázka na retrospektivnost se přitom vyplatila. Výstava sice v obrysech, přesto ale celkem jasně, zachycuje stěžejní polohy Kulhánkovy bohaté umělecké tvorby.

Výstava potrvá od 14. 10. 2015 do 15. 11. 2015

Kde:
Galerie Moderna
Masarykovo nábřeží 24, Praha 11

Otevřeno:
denně od 10:00 – 12:00 a 13:00 – 18:00

Vstupné:
Dobrovolné

82%

Jan Perniš